Článek
Jde o silný příběh
„A také velice zajímavý,“ poznamenává Hana Procházková z dokumentačního oddělení Památníku Terezín.
„Metoděj Kubáň totiž poslání, duchovní službu, dokázal spojit s odhodláním vojáka, který je připraven vlastní život obětovat pro vlast. Byl papežským prelátem a posledním generálním vikářem československé branné moci. Za první světové války coby duchovní působil na mnoha bojištích. Válečná zranění se mu sice vyhnula, nakazil se však černými neštovicemi a dokonce malárií. Později, po vzniku Československé republiky, v roli vojenského duchovního pokračoval. Po válce a krátkém působení v brněnské vojenské nemocnici byl přeložen na Slovensko do Žiliny. Zde prožil téměř deset let. Významně se zasloužil o zcela výjimečnou souhru civilního obyvatelstva s vojenskou posádkou ve městě.“
Na území někdejšího koncentračního tábora Dachau je památník vypovídající o hrůzách, jimž zde vězni byli vystaveni.
S okupací se nesmířil
Zapojil se do činnosti vojenské odbojové organizace Obrana národa. Podílel se zejména na finanční a materiální pomoci rodinám zatčených a vězněných důstojníků.
„Důvodem jeho zatčení gestapem v srpnu 1940 byla údajná urážka německé branné moci, za niž byl odsouzen na jeden rok vězení,“ přibližuje osobnost duchovního Hana Procházková.
Jeho činnost udal převor řádu maltézských rytířů v Praze Franz Werner Bobe. Ten byl po válce za kolaboraci popraven.
Trest si Metoděj Kubáň odpykal v Budyšíně. Propuštění se však nedočkal. Nejprve byl převezen na Pankrác a poté do věznice v terezínské Malé pevnosti. Za jejími zdmi pobyl jen velmi krátkou dobu. Dne 13. února 1942 byl deportován do koncentračního tábora Dachau, kde 5. března téhož roku na následky surového týrání zemřel.
Po osvobození byl povýšen do hodnosti generála šéfa duchovní služby in memoriam. Za odbojovou činnost mu byl udělen Čs. válečný kříž 1939.
Výzva pro potomky
Nenechejme zapomenout příběhy statečných. Vraťme hrdinům tváře a jména. Jste potomkem či příbuzným příslušníka Československé armády, který byl zapojen do odboje a byl vězněn v Malé pevnosti Terezín? Ozvěte se, prosím, s příběhem Haně Procházkové.
Zdroj: Hana Procházková, publikace Nezlomeni, Památník Terezín, 2024; Osobní poznámky pořízené během vernisáže expozice Nezlomeni, 19. září 2024; VHU PRAHA;
