Článek
Oficiálně bylo k 1. červenci 1939 do jeho stavu ze zlikvidované československé armády převedeno 280 důstojníků, 2935 rotmistrů a 2515 délesloužících poddůstojníků. Z důstojníků bylo 5 generálů, 22 plukovníků, 31 podplukovníků, 49 majorů, 80 štábních kapitánů, 24 kapitánů, 35 nadporučíků a 34 poručíků. K nim je třeba připočítat administrativní pracovníky a služby. Sem nastupovali především armádní gážisté, ale také civilní úředníci.
„Nově vzniklý státní útvar Protektorát Čechy a Morava již nebyl plně svrchovaným státním útvarem. Nebyla tudíž nutná existence základních atributů samostatného státu jako například ministerstvo zahraničí či armády. Okupační německá moc zřídila vládní vojsko pro navození pocitu normálnosti v nově vzniklém státním celku. Důvodem jeho zřízení byla mimo jiné obava, aby se propuštění příslušníci prvorepublikové armády živelně nezapojili do odboje,“ vysvětluje okolnosti jeho vzniku Hana Procházková z dokumentačního oddělení Památníku Terezín.
„Formálně bylo podřízeno státnímu prezidentovi a čítalo asi 7000 mužů. Jeho úkolem oficiálně bylo udržování vnitřního pořádku a bezpečnosti, pomoc při živelných pohromách, ohrožujících majetek a životy lidí. Velením byl pověřen brigádní generál Jaroslav Eminger. Ráda bych zdůraznila, že nemalá část takzvaných vladařů zastávala silné protiněmecké postoje a mnoho z nich se zapojilo do odboje. Faktem však je, že obyvatelstvo se k vládnímu vojsku stavělo odmítavě, až nepřátelsky. Nicméně prezident Beneš s jeho příslušníky počítal jako s aktivní bojovou složkou, která se v budoucnu zapojí do povstání.“
Březen 1939.
Směr – Itálie
Na popud K. H. Franka bylo téměř celé vládní vojsko počátkem května 1944 vysláno do Itálie. Zde mělo zajistit zejména strážní službu. Nezůstalo pouze u ní. Časem bylo nasazeno v bojích proti italským partyzánům.
„Toho obratně využilo více jak 800 ‚vladařů‘ a přeběhlo k partyzánům, bojujícím proti nacistickým okupantům. Části z nich se dokonce podařilo připojit ke Spojencům, zejména však k 1. československé samostatné obrněné brigádě. Jako jediný v protektorátu zůstal 1. prapor vládního vojska, který plnil funkci hradní stráže prezidenta a v květnu 1945 se zapojil do povstání. Rozkazem ministra národní obrany vládní vojsko 11. května 1945 zaniklo.“
Podle Hany Procházkové nebylo zcela spravedlivé, že i po roce 1948 se na ‚vladaře‘ hledělo skrz prsty.
„Myslím, že statistika hovoří jasně: 72 mužů bylo za odbojovou činnost uvězněno a 33 posláno do koncentračních táborů.“
Theodor Lang se přiznal
Ke známým osobnostem, působícím v řadách vládního vojska, patřil například český herec Karel Effa. Většina jeho příslušníků však v průběhu desítek let neprávem upadla v zapomnění. Mezi nimi také Theodor Lang.
V hodnosti plukovníka působil u Generálního inspektorátu vládního vojska v Praze. Velmi brzo se zapojil do odboje. Spolupracoval s Obranou národa a Radou tří. Jejich prostřednictvím do Londýna posílal zprávy, týkající se především činnosti vládního vojska v protektorátu a jeho následného umístění v Itálii.
„Obsahovaly rovněž informace o dislokaci jednotek wehrmachtu a SS na italské půdě. Podílel se na ukrývání zbraní a na přípravách celonárodního protiněmeckého povstání. Úzce spolupracoval s generálem Vojtěchem Borisem Lužou a generálem Zdeňkem Novákem. Počátkem července 1944 byl zatčen gestapem a vyslýchán. V té době měl plukovník Lang za sebou už více než dva roky odbojové činnosti,“ zdůrazňuje Hana Procházková.
Dne 18. prosince 1944 byla zmocněncem wehrmachtu u německého státního ministra pro Čechy a Moravu a velitele armádního okruhu Čechy a Morava, generálem pěchoty (jeho podpis je nečitelný) generálnímu inspektorovi vládního vojska Emingerovi kurýrem poslána tajná zpráva o zatčení a vyšetřování důstojníků vládního vojska. Mezi nimi Theodora Langa. K němu se v dokumentu píše: „Plukovník vládního vojska Theodor Lang se přiznal a kromě toho byl usvědčen výpověďmi třetích, že přibližně od r. 1942 zastával vedoucí funkci v ilegální organizaci. Tato organizace měla za úkol umožnit po porážce Německa klidnou přeměnu protektorátu v samostatnou republiku a za tímto účelem převzít po dobu převratu státní moc.
… Tímto postojem, který byl Tajnou státní policií zjištěn, projevili tři jmenovaní nepřátelské smýšlení vůči Říši a vykázali úmysl využít svého služebního postavení kdykoliv a bezohledně pro prosazení nového politického uspořádání v tomto prostoru.
Tímto jednáním jsou splněny předpoklady § 2 odst. 1,4 Vládního nařízení z 19.11.41, číslo 397 Zák. S. o disciplinárních opatřeních proti politicky nespolehlivým zaměstnancům veřejných služeb /podle Vyhlášky Ministerstva vnitra z 19. června 1942, číslo 297 G.S., v doslovném znění/.
Toto se sděluje s žádostí o bezodkladné provedení nutných opatření podle jmenované vyhlášky a o nahlášení provedených zásahů sem.“
S Langem byli současně zatčeni plukovník vládního vojska Karel Štěpánský a major téhož vojska Jan Pulkrábek.
Lang byl nejdříve vězněn na Pankráci. V průběhu věznění, 20. ledna 1945, byl z vládního vojska propuštěn. V únoru byl převezen do policejní věznice v Terezíně.
„Nedobrovolný pobyt za zdmi zdejší Malé pevnosti sdílel s mnoha dalšími kolegy a spolupracovníky z vládního vojska a členy odbojových skupin. Podlomené zdraví si na konci války vyžádalo daň. Nakazil se skvrnitým tyfem. V archivu máme seznam vězňů navržených k propuštění ze zdejší věznice, sepsaný lékaři-vězni 2. května 1945. Pod číslem 331 je na něm uveden také Theodor Lang. Dne 7. května byl ve velmi vážném stavu převezen do nemocnice v Praze-Libni, kde navzdory veškeré péči 28. května 1945 nákaze podlehl,“ uzavírá vyprávění o životě statečného plukovníka Hana Procházková.
Výzva pro potomky
Nenechejme zapomenout příběhy statečných. Vraťme hrdinům tváře a jména. Jste potomkem či příbuzným příslušníka Československé armády, který byl zapojen do odboje a byl vězněn v Malé pevnosti Terezín? Ozvěte se, prosím, s příběhem Haně Procházkové.
Zdroj: Hana Procházková, publikace Nezlomeni, Památník Terezín, 2024; Osobní poznámky pořízené během vernisáže expozice Nezlomeni, 19. září 2024; Vládní vojsko a osudy jeho příslušníků v knize historika VHÚ | Ministerstvo obrany
