Článek
Přiznávám, nepokrytě závidím publiku v prestižním Zlatém sále vídeňské koncertní síně Musikverein, vychutnávajícímu si kulturní zážitek. Koncert vnímám jako nejkrásnější vykročení do nového roku. Letos se mi přání setkat se s Vídeňskými filharmoniky naživo, splnilo. Dokonce ve spojení s Novým rokem. Spolu s mými židovskými přáteli, díky jejich pozvání jsem 12. září vstoupila do roku 5787 a mohla jim popřát šana tova umetuka – dobrý a sladký rok. Roš ha-šana - židovský Nový rok, patří k nejvýznamnějším židovským svátkům.
Jak symbolické, první krok do něj v koncertním sále pražského Rudolfina. Za doprovodu Vídeňských filharmoniků, pod taktovkou mezinárodně uznávaného dirigenta Tugana Sokhieva, jehož si v roce 2027 filharmonici poprvé pozvou k dirigentskému pultu legendárního Novoročního koncertu.
Tugan Sokhiev hostuje u nejprestižnějších orchestrů po celém světě. Patří k nim například Vídeňská, Berlínská a Mnichovská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu či mimo Evropu Newyorská filharmonie, Bostonský a Chicagský symfonický orchestr.
Tradice od roku 1842
Asi stěží lze najít hudební těleso, tak těsně spjaté s historií a tradicí evropské klasické hudby, jakým jsou právě Vídeňští filharmonici.
„Dodnes významní sólisté a dirigenti hovoří o jedinečném ‚vídeňském zvuku‘ jako o výjimečné kvalitě, která těleso odlišuje od ostatních orchestrů. Mimořádný zájem, který orchestr od svého založení Ottou Nicollaiem v roce 1842 vyvolává po celém světě, je výsledkem vědomého udržování homogenního hudebního stylu, poctivě předávaného z generace na generaci…“ píše se v programu koncertu.
O pravdivosti výše uvedených slov se mohli přesvědčit posluchači v sále zaplněném doslova do posledního místa. A stejně tak měli možnost vnímat, že Vídeňská filharmonie, která si dala za úkol „šířit humanistické poselství hudby do každodenního života svých posluchačů“, jej plní opravdu důsledně. Ostatně po zaznění posledních tónů Rudolfinem zabouřil frenetický potlesk, obecenstvo stálo, ozývalo se skandování Bravo!.
Sálem se neslo skandování Bravo!
Hilary Hahn okouzlila
Houslistka, mj. trojnásobná držitelka ceny Grammy či ceny Herberta von Karajana své mistrovství, virtuositu, s níž nástroj ovládá, předvedla ztvárněním Dvořákova koncertu pro housle a orchestr a moll, op. 53, B. 108. Dílem obrovské hudební síly a ušlechtilých hudebních myšlenek žila. Celým tělem, celou duší. Tvořila s ním pevný celek, podepřený nejen obrovskou technickou vytříbeností, ale také srdcem, které do skladby vložila.
Romeo a Julie
Ve druhé části koncertu zaznělo dílo ruského skladatele, dirigenta a klavíristy, Sergeje Prokofjeva. Již první tóny Romea a Julie, op. 64, suita (sestavil Tugan Sokhiev) potvrdily obrovský myšlenkový a emocionální skladatelův potenciál, jemuž čas na síle neubral. Znovu jsme pocítili, že hudba dokáže národy spojovat napříč staletími i kontinenty. Bez ohledu na to, odkud člověk pochází. Nelze než souhlasit s Janem Simonem, ředitelem MHF Dvořákova Praha, který napsal: „Krása hudby a bohatost díla skladatelů napříč epochami svádí k hříšné myšlence, že v ideálním světě by festival mohl trvat celý rok.“
Zdroj: Novoroční koncert Vídeňských filharmoniků - vienna.info; Program Mezinárodního hudebního festivalu Dvořákova Praha 12. 9. 2026, texty Ondřej Šupka
