Článek
Právě tento fakt v pozvánce na tradiční setkání u pomníku, připomínajícího návrat československých letců RAF do osvobozené vlasti, umístěného v parčíku před vstupní halou terminálu 4, letiště Václava Havla, zdůraznili pořadatelé vzpomínky. Předseda Klubu generálů ČR genpor. v. v. Ing. František Padělek, předseda Společnosti patriotů Slaného Lukáš Vorlíček a předseda Sdružení zahraničních letců – východ z. s. genmjr. v. v. Ing. Ladislav Minařík.
Na československé letce, od jejichž slavného návratu do vlasti letos uplynulo 81 let, jsme vzpomínali 13. srpna. Přišli jsme vzdát úctu mužům, bez jejichž odvahy a obětavosti bychom tu možná nebyli.
Plnili rozkaz prezidenta Beneše
„… moje první myšlenky jdou k vám, k vojákům republiky, k symbolu naší svrchovanosti a naší politické vůle k svobodě a ke skutečnému výrazu citů a přání těžce zkoušeného lidu v obsazené vlasti.
… Uvažme konečně, že jestliže v této těžké chvíli války uznává naši vládu Velká Británie, je to nezvratným důkazem, že půjdeme v tomto boji až do konečného vítězství a že tudíž žádný náš voják nemá a nesmí ve chvíli jejího a našeho vítězství a pádu Hitlerova scházet v řadách bojovníků za svobodu světa.
… Jsme v zemi vysoce civilisované a uprostřed národa se skvělými vlastnostmi, s velikou historií a nejmocnější říší světa. Ukažme jako vojáci, že jsme na výši také my.
Ukažme, že jsme nejen hodni býti lidem svobodným, ale že jsme také vojáky vědomě disciplinovanými, vyspělými, uvědomělými, a že stojíme na výši těch ohromných úkolů, jež na nás čekají.
Jsem si jist, že to všichni dovedeme a že svým povinnostem dostojíme.
K této nové práci volám vás všechny, drazí vojáci Československé republiky,“ píše se mj. v nejdůležitějším dokumentu ke vzniku čs. bojové jednotky ve Velké Británii, v rozkazu prezidenta republiky a vrchního velitele československé branné moci dr. Edvarda Beneše. Spolu s ním jej 24. července 1940 podepsal ministr národní obrany divizní generál Sergěj Ingr.
Pochvalná uznání anglických velitelů
Českoslovenští vojáci na východní i západní frontě prokázali věrnost vlasti. Za její osvobození dali všanc to nejcennější, co měli – vlastní životy.
Čím a jak „zápaďáci“ žili, přibližují výňatky z dobového tisku.
Naše noviny číslo 132., Deník čs. vojska v Anglii, Středa 13. XI. 1940. Pod značkou V. S. přinesly článek nazvaný Z návštěvy u čs. letců.
„Asi těžko bych našel v naší armádě jednotku, která by dovedla tolik reptat jako naši letci. Ale stačí být s nimi hodinu pohromadě a člověk pozná, že není lepších kamarádů, že by s druhým srdce rozdělili. Všechna reptání jsou jen slova, která nikdo nemyslí a nebere vážně. To tak trochu, aby se lépe trávilo.
Letka má už za sebou na anglické půdě pěkný kus práce. Přehled vykazující počet sestřelených letadel jednotlivými letkami této „RAF Statio“ nám podává jasný důkaz. Právě tak o tom svědčí pochvalná uznání anglických velitelů a vyznamenání jednotlivců. V době velkých leteckých bitev nad Londýnem přistávaly na letišti celé skupiny stíhaček i jiných útvarů, aby se zásobily a opravily, co bylo zapotřebí. Tehdy vynikli naši mechanici, kterým dávali Angličané přednost před svými.“
Tytéž noviny, čís. 24/567/III. roč., Neděle, 25. I. 42, v krátké zprávičce pod titulkem Naši letci uvedly: „Čs. bombardéři podnikli 17. ledna noční nálet na severoněmecké přístavní město. Všechna letadla splnila určené úkoly a vrátila se, s výjimkou jednoho ztraceného letounu, na svá mateřská letiště.“
Ozývaly se i výčitky
Dva dny po přistání, 15. srpna 1945, se vlajkoslávou vyzdobené letiště Ruzyně stalo svědkem slavnostního nástupu československých letců. Přítomni tehdy byli oficiální domácí i spojenečtí hosté a obrovské množství občanů Československa. Už tehdy se našli lidé, kteří se nestyděli hrdě kráčejícím mužům vmést nespravedlivou výčitku.
Dokládají to mj. slova brigádního generála MUDr. Františka Elstona, někdejšího předsedy Svazu letců svobodného Československa.
„Po návratu k nám lidé buď vyjadřovali přemrštěnou, hysterickou lásku, nebo říkali: Copak vy, vy jste se v Anglii měli dobře, ale co my, na barikádách?“
Uplynul nedlouhý čas a mnozí z oněch tolik oslavovaných mužů se dočkali pronásledování, vykonstruovaných procesů, žalářování…
Vzpomínka začala položením věnců a květin.
Druhou smrtí je zapomnění
Člověk umírá dvakrát. Praví židovská moudrost. Nejprve fyzicky, kdy tělo, a tedy člověk, opustí pozemský svět. Definitivní, druhý skon však přichází, když po něm nezůstane žádná stopa, když se o něm přestane mluvit, když už se nenajde nikdo, kdo by si dokázal vybavit nejen jméno, ale i skutky zesnulého. Když odkaz, který po sobě zanechal, z historické paměti budoucích generací zcela vyprchá.
Duchovní nesmrtelnost si udržujeme skrze paměť. To je také důvod, proč každoročně v srpnu přicházíme k pomníku, připomínajícímu návrat československých letců RAF do vlasti. Jak na letošním setkání zaznělo, je to v našem zájmu i naší morální povinností vůči válečným hrdinům, kteří významně přispěli k osvobození porobené vlasti. Jak jeden z řečníků zdůraznil, když člověk zná svou minulost, ví, jakým směrem by se měla ubírat budoucnost.
Zdroj: Jana Vrzalová, Přísně tajné!, č. 5/2020, str. 95-109; Armádní rozkaz č. 1, Ministerstvo národní obrany; Čj.1-I/1. odděl. 1940; František Elston (1922 - 2005); Návrat československých letců do vlasti; archiv autorky
