Článek
Jak na základě výzkumu upozornili odborníci, problematika duševního zdraví se netýká jen dospělých. Vlivem covidové krize a války na Ukrajině doléhá především na děti a dospívající. Nejen jako čtyřnásobná babička jsem zmíněným sdělením šokovaná. Neustále si kladu otázku, jak je to možné? Proč nic podobného nepozoruji u vnoučat, z nichž s polovinou tříská puberta? Zřejmě to bude i tím, že aktivně sportují, ve svých oddílech mají skutečné (nikoliv jen virtuální) kamarády, s nimiž sdílejí prohry i porážky. Mají povinnosti související s péčí o psy, slepice, koně.
Píseň zněla jako chorál
V paměti se vracím o mnoho let zpět. Do doby, kdy ještě žili studenti 17. listopadu 1939 a já společně s nimi a studenty středních a vysokých škol jezdila do Sachsenhausenu.
Ladislav Lubas, Ladislav Bém, Vojmír Srdečný, Jan Šabršula, Karel Hýbek, Jan Brouček… Na ně a na další dopadla Sonderaktion 17. November 1939. Z poklidu poslucháren, z noblesní akademické půdy, mladí, nezkušení, u vědomí, že před sebou mají celý život, se náhle ocitli v koncentračním táboře. Jejich plány a přání vzaly za své. Po prvotním šoku se rozhodli nepřízni osudu rázně postavit, zachovat si rozum, nepodlehnout trudnomyslnosti.
„Mnozí z nás rádi zpívali,“ vzpomínal Vojmír Srdečný.
Alespoň na chvíli je písně vracely domů, do tónů a slov přetavovaly pocity, které studenty zmítaly. Jakou sílu píseň má, jsem poznala v Z-Station, v zóně Z, kde se vězni popravovali. Dodnes mám husí kůži, když se mi vybaví její slova, když zaslechnu první takty Die Moorsoldaten. V roce 2005 jsem ji tady se studenty zpívala poprvé. Sálala z ní neochvějná víra vězňů, že se jednou vrátí domů. I v těch nejhrůznějších chvílích je dokázala udržet nad vodou.
… Einmal werden froh wir sagen/Heimat, du bist wieder mein!
„Poslední slova, že už nepotáhneme dřít do bažin, jsme na znamení protestu, vzdoru provázeli dupáním,“ vzpomínali studenti 17. listopadu 1939.
Po válce se František Buriánek svěřil, že v těžkém zápase o lidské hodnoty pomocnou ruku podali velcí mistři, básníci celého světa.
„… prošli s námi branou, nad níž mohl být verš z Dantova Pekla. Přišli ukryti na dně naší paměti, jak jsme se jim kdysi učili…. Brzy vystoupili z úkrytu a napsáni na kousky papíru, v sešitkách ušpiněných, jak jsme je skrývali a nosili pod košilí, rozběhli se táborem. A pak za nedělního odpoledne před shromážděným blokem zazněli zpěvem, jenž uklidňoval i zapaloval, hladil i bodal, zpíval i proklínal. Byli to mistři naší líbezné mateřštiny: Erben, Mácha, Neruda, Vrchlický, Březina, Sova, Bezruč, Toman, Dyk, Wolker, Hora, Neumann, Seifert, Nezval a další… Jimi vcházeli jsme do země, jež je zemský ráj na pohled, do onoho národního společenství, jež od Husa k Masarykovi v zápasech těžkých a nerovných uskutečňuje svůj velký, ušlechtilý sen o pravdě, spravedlnosti a svobodě… V českých blocích studentských nejčastěji zaznívaly písně. Národní… Nám byly … čarovným návratem do země milované, návratem do mládí, které jsme ztráceli v jeho nejkrásnějším rozvití, byly nám vyzpívaným žalem a radostným opojením, které vytrhávalo duši z umdlení.“
Duch zůstal nezlomen
Varování odborníků ohledně duševního zdraví dětí a mládeže neberu na lehkou váhu. Proto pendluji mezi současností a minulostí a marně hledám uspokojivou odpověď na dotěrné otázky. Jak je možné, že mladí kluci, kteří viděli umírat kamarády, čelili každodenním hrůzám, jim dokázali čelit? Proč dnešní děti a mládež krizové situace nezvládají? Není chyba v rodinách, které potomkům uhlazují cestičku, aniž by je učily čelit výzvám, nástrahám života atd., takže nejsou psychicky odolní a z každé překážky se tudíž hroutí?
„… mohli nás týrat, ponižovat i ubíjet, akademický duch svobody hořel v nás dál. I v nejhorších podmínkách životní duch zůstal nezlomen. … Když pak po roce věznění jsme dostali do rukou i německé knihy, vrhl se hladový intelekt na četbu s intensitou neuvěřitelnou. … Nestali jsme se zvířaty, jež bojují bez ohledu, soucitu a studu o uchování svého ohroženého života. Čeští studenti … jako kolektium jednotni a ukázněni přinesli do tábora opět kus něčeho nového, vlastně jen ztraceného: kus lidské důstojnosti a kus krásy,“ napsal před lety Fr. Buriánek.
Zdroj: https://www.denik.cz/skolstvi-a-vzdelavani/skolni-psychologove-skoly-deti-vizita.html; https://www.denik.cz/zdravi/praha-deti-zaci-deprese-uzkosti-uzivani-drog-vfn-psychiatricke-centrum-20231011.html; Poznámky pořízené během opakovaných cest do Sachsenhausenu se studenty 17. listopadu 1939; Almanach odboje československého studenstva v letech 1939-1945, v roce 1945 vydal Ústřední Svaz Československého studenstva v Praze; https://www.youtube.com/watch?v=-boCKJsDe5U&list=RD-boCKJsDe5U&start_radio=1
