Článek
„Uderzi i hodina tvoja“
Patří k nejvýznamnějším památkám města. K nejstarší dochované gotické sakrální architektuře, pozměněné renesanční přístavbou věže a raně barokní přestavbou v 17. století. Na jeho pozoruhodnou minulost mne upozornila historička, pedagožka a spisovatelka PhDr. Miroslava Poláková, Ph.D., která mne svatostánkem provedla.
„Nachází se v historickém a zřejmě také nejstarším jádru našeho města, v blízkosti původní středověké osady „Na Brodě“. Přesné datum výstavby tohoto dvoulodního kostela s presbytářem neznáme. Lze však s jistotou konstatovat, že je řádově o několik desetiletí starší než zdejší dominikánský klášter, založený roku 1262. Původně byl tento farní kostel, přesněji jeho nejstarší část, pocházející pravděpodobně již z první poloviny 13. století, zasvěcený sv. Janu Křtiteli. Více méně současný vzhled několikrát přebudovaná stavba získala přestavbou v letech 1666-1667.“
Četné hroby, datované rozmezím 13./14.-17. století dokazují, že v okolí kostela se pohřbívalo od jeho založení. V roce 1733 byla farní práva z kostela sv. Jana Křtitele přenesena k novému baroknímu kostelu na náměstí a v roce 1784 byl kostel odsvěcen a zůstal majetkem města. V průběhu let sloužil jako skladiště a od roku 1898 byla boční loď užívána jako krajinské muzeum. Situace se změnila v roce 1920, kdy byl kostel rekonstruován a převzat, zejména zásluhou faráře Oskara Malého, coby první chrám v Československu nově vzniklou Církví československou. Přejmenoval se na Chrám M. Jana Husa a jako jedno z prvních v republice bylo v boční lodi otevřeno v roce 1921 kolumbárium.
V kostele se nachází nejstarší obrazová památka Uherského Brodu. Jde o fresky a jejich fragmenty, z nichž nejstarší je z období rané gotiky. Sloužily jako oltářní obrazy a zdobily strany vítězného oblouku včetně plochy klenby.
„Z gotických nápisů je čitelná pouze jedna věta, a to z konce 15. století – Uderzi i hodina tvoja. Odkazuje na pevné místo smrti v životě lidském. Silné vrstvy omítky, pod níž se ukrývala, byla zbavena v roce 1920.“
Kulka z muškety v hrudníku
Zajímavé poznatky přinesl archeologický průzkum spojený s výměnou podlahy v letech 2008 a 2010. A to nejen o historickém a stavební vývoji svatostánku, ale rovněž o ne vždy lehkých osudech zdejších obyvatel.
Přímo pod podlahou, v prostoru lodi kostela, se našly lidské kosti. Zbytky žeber, obratlů, stehenních kostí i části lebek, zejména čelistí. Na základě geofyzikálního měření bylo v původní lodi a později také v kněžišti objeveno větší množství kosterních hrobů z pozdního středověku – ze 14. století a raného novověku – 16.-17. století a v kněžišti dvě zděné hrobky.
„Vzhledem k hloubce uložených tělesných ostatků, pouhých 60 centimetrů pod podlahou, lze s největší pravděpodobností soudit, že ti lidé zemřeli v souvislosti s válečnými událostmi 17. století. Například se vpády Bočkajovců v roce 1605 nebo Uhrů a Turků v letech 1663 a 1683. O násilné smrti svědčí chybějící i neúplné končetiny či kulka z muškety v hrudníku jednoho ze zemřelých.“
Unikátní vitráže
Již v roce 2017 namaloval uherskobrodský rodák Mgr. Michal Polák slavnou houslovou „Čakonu“ Johanna Sebastiana Bacha z partity d-moll (BWV 1004). Tři olejomalby, které vypodobňují tři části skladby se mu za dva roky poté staly inspirací pro jejich převedení do tří severních oken kostela. Dílo vzniklo u nás málo uplatňovanou technikou taveného skla (pro vitráže) v dílně sklářského mistra Martina Hoplíčka v Zábřehu. Technika je založena na tom, že na podložní sklo se položí jednotlivé nařezané segmenty, jež prozatím postrádají požadovanou barevnost. Následně se vše v peci při teplotě kolem 820 °C utaví do jednolité plochy a teprve pak se i objeví vše ve své pravé barevnosti – plné kráse.
Na konci slavnostního představení vitráží veřejnosti 10. 12. 2023 jejich autor Michal Polák vyslovil přání všem lidem, kteří se v kostele kdy ocitnou: „Kéž se při hledání svého vnitřního Ticha nechají vést vlastním srdcem, a tak na této cestě mohou prožít i Bachovu hudbu, v níž se pokaždé budou nalézat. Světlo Bachovy „Čakony“ nechť tedy lidi provází při jejich úsilí, zacílenému ke znovu objevení svého Krista!“
Realizace takového rozsahu za použití dané techniky a námět sám o sobě je v Evropě unikátní.
Poznámka na závěr: Pokud by si někdo chtěl „Čakonu“ poslechnout, nabízím odkaz, kde ji v kostele 10. 12. 2023 hraje Jiří Pospíchal: https://www.youtube.com/watch?v=WqRop69a684
