Článek
V kulisách tohoto celkem běžného západoevropského města se Jan Hus promění z jakési bájné historické postavy ve skutečného hrdinu z masa a kostí. V ulicích můžeme najít řadu připomínek našeho odbojného Mistra. V předchůdci tohoto domu na současné adrese Hussenstrasse 64 byl po příjezdu ubytován, v této katedrále na konci pěší zóny se konala hlavní část koncilu a tam si také vyslechl rozsudek, v těchto místech vzplála hranice s postavou ozdobenou papírovou korunou s čerty. A toto je ústí řeky Rýn, která se vlévá do Bodamského jezera. Do jejích vod nasypali popel se spálenými ostatky odsouzeného a zbytky po plápolající hranici ze dřeva…
Mistr Jan Hus odjížděl do Kostnice s přesvědčením, že před tamním koncilem svoji pravdu bez problémů uhájí. Zřejmě si dost dobře neuvědomoval svoji nebezpečnou pozici kněze, na nějž církevní autority uvalily klatbu. Na břeh Bodamského jezera jej z Čech od října 1414 doprovázelo asi třicet jemu věrných společníků a celou tak náročnou expedici měli financovat jeho příznivci a také dvořané krále Zikmunda, který myšlenku na organizování sněmu i Husovu cestu na něj sám vyvolal. Přestože mu mnozí radí, aby se cestou maskoval a příliš se jiným neukazoval, rozhodl se přesně opačně. Svoji tvář vystavuje na německém území nezakrytou a lidé, s nimiž se na cestě setkává jsou spíše zvědaví, jak ten pražský „kacíř“ vlastně vypadá. Koncil probíhal v létech 1414 – 1418 jako dlouhodobý proces pro řešení zásadních evropských problémů a kromě katedrály se konal i v jiných budovách města. Husův proces tedy představoval jen jednu a ne nejvýznamnější jeho epizodu.
Pěší ulice spojuje dům, kde byl Hus po příjezdu ubytován, s katedrálou, v níž si vyslechl konečný rozsudek
Do města u ústí Rýna do Bodamského jezera se od samého začátku konání koncilu sjížděli králové, kardinálové i knížata, stejně tak jako řemeslníci nejrůznějších profesí. Samozřejmě v očekávání tučných zisků. Když záhy po Husově příjezdu do Kostnice navštíví lidé z jeho doprovodu papeže, ten je ubezpečuje, že jeho pobyt tu bude bezpečný a nikdo si nedovolí jej obtěžovat. Dokonce došlo k tomu, že papež již dříve vyslovenou klatbu zrušil, lépe řečeno pozastavil, což by mohlo znamenat, že MJH by se mohl teoreticky zúčastnit mší v místní katedrále, kde už se vše připravuje na jednání sněmu v jeho záležitosti. Neudělá to, nechce provokovat a své soukromé bohoslužby slouží v tom zájezdním hostinci, kde se po příjezdu ubytoval. Tam koncem listopadu vtrhne skupina církevních hodnostářů s pokynem, že se má dostavit na slyšení ke kardinálům. Hus se příliš nebrání, přece sem do města přijel právě proto, aby své učení před svými protivníky obhajoval. Teprve později zjistí, že šlo o krycí manévr, jenž měl zastírat jeho zatčení: Do hostince už se navrátí, protože skončí už jako žalářovaný ve věži dominikánského kláštera. Zatčením klatba opět nabývá platnosti v plné míře.
Kamenný památník s připomínkou Husovy smrti dnes stojí v parku nedaleko běžné obytné čtvrti, připomínající naše sídliště, Foto: Wikimedia Commons / volné dílo
Detail památníku v místě, kde vzplála za městskými hradbami hranice s mučedníkem, který více než kdo jiný ovlivnil české dějiny
Doprovod českého kněze se bouří a spoléhá na vánoční příjezd krále Zikmunda, jehož doposud ještě považují za spolehlivého Husova ochránce. Král skutečně vyzývá kardinály, aby vězně okamžitě propustili, ale ti se cítí silní v kramflecích a vyhrožují: jestli se bude světská moc míchat do našich církevních záležitostí, tak Kostnici opustíme a procesu s českým rebelem se nezúčastníme. Toho se Zikmund zalekne a nechává neposlušného kazatele i nadále trpět v potupné kobce. Povzbuzením mu má být příslib tak dlouho očekávaného slyšení.
Koncem března 1415 se ve sněmovním městě strhne pořádná mela, když z něj v přestrojení za prostého sluhu uprchne papež Jan XXIII. pryč. Mohlo by se stát, že po něm budou následovat i jiní, což si Zikmund vůbec nepřeje. Jeho slovo sice nemá tu patřičnou odezvu, ale pořád je to legitimní nástupce lucemburského dynastického rodu a tím i budoucí řádný panovník českého království. Zatím ještě ne, král Václav IV. a jeho bratr je doposud naživu. Zikmund byl od roku 1387 králem uherským a od roku 1411 králem římským, tedy zákonným vládcem Svaté říše římské. Jejím císařem se stane až o dvaadvacet let později.
V Kostnici vznikla po útěku papeže nepříjemná situace. Obával se sesazení z nejvyššího církevního úřadu, k čemuž později skutečně došlo. Ale hlavně se mu samotný koncil začal vymykat z vlastní kontroly. Než se vše trochu uklidní, záležitosti kolem Mistra Jana nebudou nikoho zajímat. A že se jeho zdravotní stav rapidně zhoršuje, to už nezajímalo kromě jeho doprovodu vůbec nikoho. Ačkoliv vyjasnění Husovy pozice není jedinou ani hlavní položkou sněmovního jednání, poprvé se začínají ozývat hlasy vyzývající k rychlému jednání a skoncování s ním. Někteří už mluví rovnou o upálení, ti umírněnější by mu rádi dopřáli prostor alespoň k veřejnému slyšení.
Kostnice je dnes téměř devadesátitisícové město s přístavem nedaleko historického centra
Začátkem června k takovému slyšení dojde, ale ani Hus, ani jeho příznivci ve městě si vše představovali úplně jinak. Hned po prvním dnu je jasné, že účastnící sněmu jsou už vlastně rozhodnuti a spravedlnosti v celém procesu nemůže česká strana očekávat. Posledního slyšení se zúčastnil i král Zikmund, ale celá ta záležitost jej už pramálo zajímá. Církevní soud se scvrkl na otázku, jestli kacíř své bludy odvolá nebo neodvolá, nic víc. Když Mistr prohlásí, že pokud církevní osoba nebo i světský panovník dospěje ke smrtelnému hříchu, pozbývá tím svého postavení, podepsal si nad sebou ortel. To už je na Zikmunda trochu moc, takovou narážku dál neustojí a nechce strpět. Pokud ještě dříve dokázal nad českým kacířem přimhouřit oko, tak poslední kapka přetekla!
Konečný rozsudek si kacíř vyslechl v katedrále, v níž na trůně vévodil římský král Zikmund. On sám i většina účastníků celého sněmu by si raději přáli, aby Hus odvolal, protože by to zvýšilo jejich prestiž. Ale tvrdohlavý kacíř si nedal říci a tak celá ta nešťastná kostnická historie nemohla dopadnout jinak, než že mu na hlavu nasadili vysokou papírovou korunu s namalovanými čerty a s latinským nápisem „Haeresiarcha“ v českém smyslu „Tento je arcikacíř“. Symbolicky tak církev dotyčného zbavila kněžské důstojnosti, vyloučila ze svých řad a odsoudila jako kacíře. Potom jej odvedli na louku za městskými branami a postavili na hranici. Rozsudek byl pronesen ve stejný den jako upálení, obojí se stalo 6. července 1415. Dnes se tak zvaný Husův kámen jako připomínka jeho smrti nachází v zastavěné části města na dosah obytných domů.
Mistr Jan býval mnohými Čechy milován, ale zároveň jeho učení ovlivnilo zemi natolik, že po Husově smrti v Kostnici upadla do válečného běsnění a do desítek let trvajícího rozvratu.
Zdroje:
Mistr Jan Hus: Zradil ho v Kostnici bývalý přítel?, HISTORY revue Speciál, 1 / 2015
František Michálek BARTOŠ, Hus a město Kostnice 1415–1915, Praha 1934
