Článek
Co autorka Marie Uchytilová v nitru prožívala, když pod jejími citlivýma rukama matky-sochařky ožívaly?
Jaký byl její život?
Vyhrála soutěž na jednokorunovou minci a coby první žena pro svou vlast vytvořila platidlo. Motiv mladé ženy sázející lípu. Nejpoužívanější československé platidlo zdobil plných třicet šest let. Od roku 1957 do roku 1993.
Jako vynikající portrétistka vytvořila mnoho portrétních bust a podobizen významných osobností české kultury. Například herce Martina Růžka, profesora AVU Otakara Španiela, akademického malíře prof. Otakara Nejedlého… Její doménou se však stala dětská plastika – portrét a dětská postava. Svým dílům dokázala vtisknout život, uměla ztvárnit jejich vnitřní pocity a prožitky.
Největším, bez nadsázky celoživotním dílem, zůstává sousoší osmdesáti dvou lidických dětí, v roce 1942 zavražděných v polském Chelmnu. Od ročního po šestnáctiletého. Marie Uchytilová jim po svém vrátila život, o nějž násilím přišly a aspoň symbolicky je vrátila domů. Stala se první sochařkou na světě, která vzpomněla nejnevinnější oběti válek a ozbrojených konfliktů – děti!
„Člověk může udělat takové dílo, teprve až když ví jak.“
„To jsou maminčina slova,“ nechala se slyšet Sylvia Klánová.
„S každým lidickým dítětem maminka musela zemřít. Jsem na ni hrdá. Na této zemi, v naší vlasti zanechala nesmazatelnou stopu. Po sochách světu poslala krásné poselství. Srozumění národům – Nad společným hrobem dětí se usmiřuje s domem dům!
Maminku by určitě potěšilo, jaké pocty se jí zřízením krásného a důstojného čestného hrobu dostalo. Těší mne, že její milovaná Plzeň, v níž prožila dětství a studentská léta, na ni nezapomněla. Cítím, že maminka neodešla nadobro, že její odkaz zůstává, že lidé si jejího díla váží. Vnímají je jako její touhu po lepším a bezpečnějším světě,“ svěřila se Sylvia Klánová při našem nedávném opětovném setkání. Reagovala na první červnovou středu, kdy Město Plzeň na Ústředním hřbitově její mamince, akademické sochařce Marii Uchytilové, odhalilo čestný hrob.
Zemřela 16. listopadu 1989. Spočinutí našla na plzeňském hřbitově sv. Jiří. Na Ústřední hřbitov její ostatky byly přemístěny.
„Přála bych si dohody, které by válce zabránily…“
Když jsme před lety pro Památník Lidice o životě Marie Uchytilové sestavovali výpravnou publikaci, nepřestávala mne její osobnost udivovat obrovskou tvůrčí invencí, empatií, láskou k lidem, oddaností práci a rodné zemi.
Mnohé o ní vypovídají úryvky přepisu záznamu jejích odpovědí z roku 1981, na otázky redaktora, zaměřené k Památníku dětských obětí války, pořízeného její dcerou.
„Na toto dílo jsem se připravovala dvacet sedm let.
Když se někomu vtíravě vrací myšlenka, má ji uskutečnit.
Houf dětí, stojících v očekávání. Stále na něco někde čekaly. Chtěla jsem jim dát takový prostor, aby se semklo co nejvíce dětí, když se zastaví. Některé teprve v houfech docházejí, jiné stojí samy tak, jak je to pro děti přirozené, když třeba čekají na autobus.
S každým dítětem jsem musela prožít jeho osud, abych ho mohla vytvořit.
Nepochybuji o tom, že na světě jsou lidé, kteří by to třeba udělali zajímavěji, nebo pojednali jinak, ale otázkou je, zda by někdo obětoval beze zbytku deset let života. … Svůj soukromý život jsem odepsala. Jinak to nejde.
... Najednou si uvědomíte, že slzy všech lidí jsou stejné. Na tom je vidět, že svět patří všem lidem bez rozdílu. Podle slz nepoznáte národnost.
Bytostně nenávidím válku a vlastně z tohoto aspektu jsem dělala celý tenhle pomník a jsem přesvědčena, že lidstvo přijde k rozumu a válku postaví mimo právo, mimo zákon. Přála bych si dohody, které by válce zabránily…“
Bohužel, toto sochařčino přání se dosud nesplnilo.
Když mi Sylvia Klánová posílala k textu snímek, do e-mailu napsala: „Snad fotka potěší. Počasí nám přálo! Vždy si říkám: Snad to mami vidí!“
Milá Sylvio,
myslím, že Tvá maminka to vidí zcela určitě!
Zdroj: Můj život byl… | My Life Was… průřez tvorbou Marie Uchytilové | Overview of the Work by Marie Uchytilová, Irena Bukačová, Milouš Červencl, Sylvia Klánová, Eduard Stehlík, Jana Vrzalová, Pro Památní Lidice vydal v roce 2016 Ivan Ulrych – Nakladatelství VEGA-L, Nymburk
Ditě Zelenkové, dceři Sylvie Klánové, děkuji za poskytnutí snímku a za souhlas s jeho zveřejněním.
