Článek
Adepti studia skládají rovněž test z všeobecných znalostí.
„Mají tam datum, k tomu mají něco napsat, heslo, třeba Anton Pavlovič Čechov… Takhle jednoduchý test. K heslu 1968 nevyplní většinou nic anebo občas konec druhé světové války. … ty perličky sbírám, ale říkám si, já taky nejsem znalec dějin, ale kdy byla druhá světová válka, kdy první světová válka … ani jednu jsem nemohl zažít, to jsme prostě věděli. Jenomže to jsou ročníky 2004, 2005, který dělají přijímací zkoušky na školu a pro ně šedesátý osmý rok je něco jako pro mne prusko-rakouská válka… Nejstrašnější vůbec, nejstrašnější, co jsem viděl, k heslu holocaust, maturantka napsala: židovský svátek. Tak to ani není směšný…“
Nová etapa antisemitismu
V židovském komunitě mám přátele, přiznávající, že svůj původ z bezpečnostních důvodů veřejně nedávají najevo. Jejich obavy potvrzuje i přední německý expert na antisemitismus, historik a politolog Matthias Küntzel.
„Nyní se ale doba změnila a máme novou etapu antisemitismu v celém světě, který ohrožuje každého jednotlivého Žida. Dochází k vyhrožování a zastrašování. A tak je velmi důležité analyzovat, jak na tento vývoj bude reagovat zbytek světa, nežidovský svět,“ upozorňuje.
Uherský Brod ve stínu hákového kříže
Na onu neznámou maturantku a jí podobné jsem si vzpomněla při nedávné návštěvě Uherského Brodu. Nedělám si iluze, že si následující řádky přečtou. Nicméně nedá mi, abych nejen jim nabídla alespoň dílčí fakta o tom, co běsnění, pro které se vžil název holocaust, předcházelo, co představovalo.
Protektorátní rok 1940 ve městě začal krutými mrazy. Ještě více se omezily osobní svobody a možnosti podnikání. Chybělo topivo, zboží v obchodech. Stouply ceny šatstva, obuvi. Od ledna skončila živnost židovských řezníků a hostinských, s výjimkou hotelu Lea Smetany, určeného výhradně Židům. Židovským rodinám se odebíraly i knihy. Na 50 tisíc výtisků, obsahujících jejich duchovní dědictví, bylo shromážděno ve zmíněném hotelu a následně odvezeno do Frankfurtu nad Mohanem, kde se chystalo vybudování protižidovského muzea. Dne 30. dubna bylo 15 židovských podniků zlikvidováno a několik arizováno. Netrvalo dlouho a 25. června téhož roku následovalo vyloučení Židů z veřejného života, nařízené okresním úřadem. Mj. obnášelo zákaz působit ve školství, v soudnictví, v zastupitelských sborech. Od konce srpna 1940 mohli Židé nakupovat pouze od 10.30 do 12.00 hodin a odpoledne od 15.00 do 17.00 hodin. V průběhu celého roku zintenzivnilo stěhování Židů z okolních vesnic do jim vyhrazené části v židovské čtvrti. Ubytování nacházeli v domech označených viditelnými tabulkami, v nichž žili původní starousedlé židovské rodiny. Počet osob z šesti set stoupl na devět set! Zhoršovala se hygiena, vázlo zásobování.
Od 30. května 1941 se nový starosta města začal podepisovat německy Waldemar Hawranek. Jeho náměstkem se stal sudetský Němec Reinhold Wendt, arizátor židovského majetku. Není tedy divu, že se protižidovské nálady vyhrotily. Zejména mezi 17. a 31. červencem. Z 30. na 31. července, někdy kolem 22. hodiny, Němci podpálili barokní synagogu. Ulice kolem ní obsadili vojáci, z domů pod hrozbou zastřelení nesměl nikdo vyjít. Po čtyřech hodinách synagoga do základů vyhořela. Navzdory přítomnosti hasičů Hawranek a Wendt hašení zakázali. Od 19. září 1941 každá osoba židovského původu musela nosit žlutou hvězdu. V průběhu podzimu bylo nařízeno zrušení starého židovského hřbitova. Podle rozhodnutí městské rady se měly na místě postavit nové bytové domy.
Od jara 1942 se Uherský Brod stal jedním z největších sběrných míst židovského obyvatelstva nejen z Uherskobrodska a Uherskohradišťska, ale postupně rovněž ze Strážnicka, Hodonínska, Břeclavska, Kyjovska, Zlínska, Holešovska a Vsetínska. Před jejich hromadným odvozem z města se za účast při převádění odbojářů přes hranice a financování odboje zatýkalo rovněž v židovských kruzích. Např. dne 5. března 1942 gestapo naráz sebralo čtrnáct lidí. Mezi nimi již zmíněného hoteliéra Lea Smetanu, 4. 2. 1943 v Breslau odsouzeného k trestu smrti a zde 20. 5. téhož roku popraveného.
V lednu 1943 počet Židů v Uherském Brodu dosáhl 2837, z nichž více jak šest stovek bylo místních. Do přeplněného ghetta tehdy přišel rozkaz dostavit se k transportu do Terezína. Se zavazadlem o maximální váze 50 kg se každý musel hlásit k registraci v budově zdejšího reálného gymnázia. Ve dnech 23., 27. a 31. ledna 1943 z něj k vlakům na nádraží odešlo všech 2837 Židů. Postupně odjely tři transporty. Lidé z třetího v Terezíně strávili jednu jedinou noc. S identifikační značkou Transport Cu, v němž bylo asi sedm set obyvatel z okresů Uherský Brod a Uherské Hradiště, 2. února vystoupili na rampě v Osvětimi II-Březince. Selekcí na práce bylo vybráno přibližně osmdesát mužů a patnáct žen. Z celkového počtu Židů, uherskobrodských občanů, bylo 610 zavražděno. Továrnu na smrt přežily pouhé čtyři desítky z nich!
Zdroj: Jana Vrzalová, Láska v Osvětimi, nakl. Epocha, 2025; Uherský Brod Město královské, díl I., Miroslava Poláková, Ve stínu hákového kříže 1938 až 1945; Holocaust; Historik: Máme novou etapu antisemitismu, ohrožuje každého jednotlivého Žida - Seznam Zprávy; email.cz/download/k/ADLc1YBTA45G5spaYLnCehe3bBfCywFjt0Xts2RPDlaNLt_8oioBRtZFGE_i0STb310wZ9I/VID-20250402-WA0011.mp4?u=26823356
