Článek
Chvástavá Göringova slova
„… umíme se postarat o umlčení našich pomlouvačů. Máme ve svých řadách muže, kteří dokážou rázně ukončit blízké i vzdálenější bečení nepřátel Německa,“ nechal se už zjara třiatřicátého prostřednictvím listu Essener Nationalzeitung slyšet Hermann Göring.
Ve stejném duchu se 7. května téhož roku na politickém shromáždění v Kielu předvádí Adolf Hitler. O tři později na berlínském Opernplatzu došlo k pálení knih, novému režimu nepohodlných.
„Ten, kdo si však myslí, že může sabotovat nebo dokonce zadržet dílo národního pozdvižení, brzy pozná, že pěst mladé nacionální gardy je dost silná, aby ho rozdrtila.“
Již v polovině února 1933 byl ze země vyhnán a z Pruské akademie umění vyloučen spisovatel Heinrich Mann. Během nejbližších týdnů a měsíců zemi nuceně opouští přibližně pět stovek německých spisovatelů.
Pro jednoho z exulantů Göringova a Hitlerova slova znamenají rozsudek smrti. Ve středu 30. srpna 1933 se v Mariánských Lázních, u vily Edelweiss, ozvou dva výstřely. Jejich ozvěna se rozletí do všech koutů planety. Zřejmě vůbec poprvé totiž ruka hitlerovského režimu vraždila mimo hranice Německa. Obětí je významný filozof, publicista, humanista, židovský aktivista a odpůrce jakékoliv totality, jedenašedesátiletý profesor Theodor Lessing z Hannoveru.
Odešel do exilu s cílem šířit pravdu o dění v Německu, o zločinech páchaných nacisty. Chtěl varovat před mocenskými plány Hitlera a jeho věrných, před jejich rozpínavostí.
Kdo chtěl, vědět mohl…
„Vinu za válku nenesl jen Hitler a špičky NSDAP. … S nacisty sympatizovalo padesát milionů ze sedmdesátimilionového národa a drtivá většina Němců tím či oním způsobem profitovala na úkor desítek milionů zmařených životů. … s režimem vědomě kolaborovali skoro všichni. Sama Hitlerova sekretářka Traudl Jungeová na konci života přiznala, že kdo chtěl, mohl vědět, co se kolem něj děje, stačilo otevřít oči,“ nechal se slyšet filozof a historik Filip Grygar.
Dějiny stále dokazují, že pro mnohé je někdy pohodlnější a výhodnější nevidět, neslyšet. Ze situace těžit. S mým letitým kamarádem, spisovatelem Romanem Cílkem, se na toto téma bavíme dost často. V minulosti hledáme odpovědi na dění současné. Snažíme se odhadnout vývoj budoucí. Když jsme si nedávno povídali, přišla na přetřes i vražda profesora Lessinga. Roman měl obrovské štěstí, že se mohl setkat s Růženou Ehrmannovou z Prahy. Tehdy vedoucí prázdninového domova pro velkoměstské, převážně židovské děti. I dlouho po válce mu s hrůzou vypověděla, co se ve vile Edelweiss stalo.
„Hilfe! Hilfe! Mörder…! Pomoc! Pomoc! Vrahové…! Zoufalý výkřik profesorovy manželky Ady z paměti nevymazala. Když mi o osudné noci vyprávěla, svěřila se, že si vzpomínku na okamžik v mariánskolázeňské vile ponese až do hrobu.“
Roman Cílek si její svědectví mohl vyslechnout rovněž díky tomu, že válku a okupaci zázrakem přežila. S mužem se coby rasově pronásledovaní Židé léta museli ukrývat ve stísněném prostoru za falešnou zdí venkovského domku.
Běda národu, který se prohřeší!
„Theodor Lessing Hitlera nevítal. Patřil k Němcům, kteří „Heil!“ nekřičeli. Řada z nich musela prchnout do emigrace. Ve zmíněné vile se po dlouhé době cítil trochu šťastný. Hodně pracoval. Dění ve své rodné zemi nepovažoval jen za soukromé drama. Proto psal protinacistické články, varoval, burcoval, třebaže věděl, že v sázku dává i vlastní život,“ zdůrazňuje Cílek.
Také profesorovi byla adresována výhrůžka Josepha Goebbelse: „Zaženu vás co nejdále do světa, abyste tam v nicotě pochcípali.“
„Akci proti Lessingovi se zúčastnil Rudolf Max Eckert. Mimochodem, rodák z naší země. Slíbil, že se na ní bude podílet, protože byl zrovna bez peněz! Za svůj čin 30. srpna 1946 stanul před soudem v Chebu. Dne 26. června 1958 opouštěl věznici v Plzni-Borech. Po odpykání trestu odnětí svobody byl vysídlen do Německé spolkové republiky. Bez zajímavosti není zápis vězeňských úřadů z 12. listopadu 1951, v němž se uvádí, že ,odsouzený Eckert je zarytý nacista, pomocník při vraždě, člověk všeho schopný. Lze ho pracovně použít jen za ustavičného nejpřísnějšího dozoru, neboť nebezpečí útěku za eventuálního použití nejhorších násilných prostředků je u něho zcela evidentní‘.
Každý návrat do dějin, zvláště ve světle toho, co se v Evropě, ve světě děje, mne utvrzuje v tom, že bez znalosti minulosti se jako společnost, jako lidstvo dál nepohneme. To je důvod, proč se jí tolik věnuji.“
Filozof Lessing po sobě zanechal poselství, k němuž bychom neměli zůstat hluší, lhostejní.
„Aby národ měl oprávnění žít, musí mít ve štítě lidskost. Běda národu, který se svým myšlením a činy prohřeší příkazům lidskosti.“
Zdroj: Roman Cílek, Výstřely ve vile Edelweiss Léto 1933: Vražda filozofa – první zločin nacistů na našem území; Nakladatelství MarieTum, Praha, 2025; Jana Vrzalová, Zasnoubena se smrtí, JOTA, 2017; Monika Kuncová, Jak se Němci vyrovnávali s nacistickou minulostí, Právo, 29. listopadu 2025, str. 24-27
