Hypotéka se základem 380 tisíc hned po škole? Jde se kalkulovat

V plénu se objevila celá řada názorů tvrdících, že našetření částky necelých 400 tisíc korun během VŠ studia není problémem. Oponenti naznačovali, že to v současné ekonomické situaci, do které jsou studenti vrženi, není technicky možné. Debata se vedla i o tom, zda je tento typ investice vůbec ideální. Proměnných bylo tolik, že jsem se rozhodl uskutečnit řadu orientačních výpočtů, o které se nyní dělím se čtenáři. Sám jsem vysokoškolským studentem, pokusil jsem se však maximálně odprostit od své individuální zkušenosti a podat co nejobecnější příklad.

Pro rozšíření kontextu jsem si poslechl celý podcast, ve kterém se objevuje doporučení získat byt na hypotéku v Praze ihned po škole (a proto se i všechny výpočty budou odehrávat v pražských reáliích). Následně během života má být výhodou možnost prodejem tohoto bytu získat větší kapitál a ochránit touto investicí peníze proti inflaci. Při nákupu bytu z těchto důvodů dává opravdu smysl začít s tím co nejdříve. Tuto částku může dle podcastového řečníka dostat jedinec od rodiny, nebo ji díky omezení vlastních výdajů během několika let nastřádat. Již jsem zmiňoval, že podle některých názorů by to měl zvládnout v podstatě každý.

Pokud víme, že peníze budeme nutně potřebovat na získání hypotéky hned po škole, nemůžeme se pustit do příliš rizikové, ani příliš dlouhodobé investice. Musí být na účtě poté, co dostudujeme. Získáváme je navíc postupně. Naším přítelem pro tuto příležitost tedy může být spořicí účet, který na rozdíl od jiných možností v klíčovou chvíli nejspíš „nespadne“.

Počítejme s pětiletým studiem. Zpětným výpočtem složeného úrokování zjistíme, že pokud by byl po tuto dobu náš roční úrok 2 %, musíme si měsíčně ukládat o něco málo více než 6 tisíc korun. V ekonomické realitě dneška takovou částku uspoří průměrná česká domácnost a dalo by se tedy namítat, že pro studenta to bude velké sousto. Nenechme se však tímto zastavit a pojďme počítat.

Pohybujeme se v Praze. Levné spolubydlení ve společném pokoji či ubytování na koleji dnes vyjde na 5 tisíc měsíčně. Jsou i výjimky, jako strahovská kolej ČVÚT, tam se ale dostane malé procento studentů. Dostat se výrazně pod tuto částku je obvykle nemožné a někdy je potřeba počítat i s větší „pálkou“. My jsme ale optimisté.

Druhým výdajem, rozpočtovou řečí mandatorním, je strava. Ani ve studentské menze se již výrazně pod 100 korun nenajíme (počítáno v průměrných cenách menz Univerzity Karlovy). Když do ní půjdeme každý všední den, dáme za ni přes dva tisíce. Na snídaně, večeře, a další drobné jídlo počítejme přibližně stejnou částku. O víkendech můžou studenti jet k rodině, kde samozřejmě jídlo neplatí. V závislosti na vzdálenosti se však prodraží doprava.

Frekventant vysoké školy v Praze, žijící asketicky bez večírků či jiné placené zábavy, utratí měsíčně za výše zmíněné položky k 10 tisícům korun. Přidávají se některé nepravidelné náklady na studium či ošacení, ale buďme znovu velcí optimisté a nenavyšujme o ně pro tento účel pravidelný měsíční rozpočet.

Spojíme-li tyto výdaje a naše spoření, měsíční rozpočet nedostaneme pod 16 tisíc korun. Aby měl student pracující na DPP či DPČ takový příjem, musí při aplikaci všech možných daňových slev vydělat přibližně 18 a půl tisíce v hrubém. Studujícím často vypomáhají rodiče či další příbuzní, ale ty nyní vynechejme a vraťme se k nim později.

Každá univerzita je jinak časově náročná. Pomozme si tedy evropským kreditovým systémem. Dle něho zabere jeden studijní rok v průměru 1500–1800 hodin činnosti (započítány jsou semináře, přednášky, samostudium, příprava na zkoušky i tvorba seminárních prací). I když zanedbáme prázdniny a použijeme spodní hranici, odpovídá to týdně sedmi desetinám plného pracovního úvazku. Čas na vydělávání peněz je tedy omezen. Pokud má student čas na 80 hodin pracovní činnosti měsíčně, musí si zajistit DPP či DPČ s hodinovou mzdou přes 220 korun, což ani v Praze není standardní nabídka.

Existují samozřejmě výjimky. Obory, kde je již při studiu možné vydělat více, společnost však ke správnému fungování potřebuje celou škálu povolání, kde tato možnost neexistuje a přesto vyžadují dlouhé studium. Na některých vysokých školách je také časová náročnost mnohem nižší, v tom případě však přichází na řadu debata o jejich skutečné kvalitě a prospěšnosti.

Možností je uspořit jen část této sumy a poté její zbytek „uplácat“ z prvních výplat po přechodu na plný úvazek. S koncem vysoké školy však přijdou jiné náklady, například hledání bydlení po odchodu z koleje.

380 tisíc korun může být skutečně částka umožňující získání hypotéky na nákup garsoniéry v Praze. Tedy pokud má daný člověk po škole dostatečné příjmy, aby byl pro banku bonitní. Bavíme se samozřejmě o žadateli, jenž dostane hypotéku s podílem vlastních úspor 10 %. Při nutnosti vyšší spoluúčasti byste pravděpodobně s necelými čtyřmi sty tisíci hledali vhodný byt v Praze marně.

Podle hypotečních kalkulaček na webech českých bank je zmíněný případ reálný. Člověk s naspořenou částkou 380 tisíc korun dostane hypotéku na byt v hodnotě pod 4 miliony korun. Pokud žádá sám, musí se jeho čistý příjem blížit 40 tisícům korun měsíčně, což ani v Praze není ihned po škole samozřejmostí ani u vysokoškoláka. Měsíční splátka se v ten moment navíc bude rovnat polovině měsíčního příjmu a omezí další investice.

O hypotéku se lépe žádá s partnerem. Pokud jej po vysoké škole máte a plánujete s ním budoucnost, proč se do toho nepustit. Společná bonita bude vyšší a peníze do základu také naspoříte lépe. Přichází však jiný problém. Nejen při poslechu podcastu, jenž diskuzi odstartoval, zjistíte že si s touto částkou pořídíte jen velmi malý byt. Pro bydlení v páru bude nevhodný, založení rodiny je v něm takřka nemožné. Musíte jej tedy pronajímat a sami bydlet jinde.

Závěrem této mikroanalýzy se dá říci, že existují situace, kdy taková investice možná je. Nebude však dostupná každému. Otázkou je, zda je to dobrý nápad. Byt skutečně časem takřka jistě získá na hodnotě a v tomto ohledu tedy neproděláme. Můžeme v něm bydlet, ale vzhledem k jeho velikosti nezaložíme rodinu. To se dá řešit pronájmem a bydlením jinde.

Pokud se vrátíme zpátky na Twitter/X, máme tam případy ukazující, proč to nejšťastnější řešení být nemusí. Objevují se stížnosti na nespolehlivé nájemníky neplatící nájem či poškozující vybavení bytu. Pokud všechny životní úspory vložíme právě do tohoto majetku a hned na začátku se to „nepovede,“ můžeme se sami dostat do finančních problémů.

Nezapomínejme totiž, že hypotéku budeme pravidelně splácet dlouhá léta a pravděpodobně bude tvořit znatelnou část našich příjmů. Návratnost v případě pronájmu nemusí být jistá a my stále platíme nájem jinde. Další rizika jsou spojená s koncem fixace hypotéky, nebo nenadálým poklesem cen bytů (byť opět podotýkám, že jejich hodnota skutečně dlouhodobě roste).

Zamýšlet se můžeme i nad tím, zda máme na prahu pracovního života vsadit všechny dosavadní úspory na jednu kartu. Leckdo ocení spíše finanční rezervu, závazek hypotéky není pro každého. Finance se dají využít i třeba ke startu podnikání.

Vraťme se k momentu, kdy jsme zanedbali příspěvek rodiny. U studentů je samozřejmě běžné, že jim během studia na vysoké rodina finančně přispívá, nebo třeba zajistí ubytování u širšího příbuzenstva. Pokud do rozpočtu zahrneme pravidelnou částku od rodičů, pokrývající některé nezbytné náklady, ukáže se nám zajímavá skutečnost. Právě tyto příspěvky (a materiální podpora rodiny, pokud ji vyjádříme finančně) většinou dohromady dají dost na to, aby byly zmíněným hypotéčním základem. Ve skutečnosti tak student podporovaný rodinou nenašetřil na hypotéku sám, ale díky zmíněné podpoře.

Co je tedy poslední tečkou za tímto textem? Často nejde jen o píli studenta. Každý, kdo si po konci vysoké školy v dohledné době vezme hypotéku, měl nejspíš dobré rodinné zázemí. A proto je naprostým nesmyslem soudit ty, kteří tuto výhodu nemají, či jim to dokonce dávat osobně za vinu. Ten kdo podporu neměl může začít šetřit pozvolněji, hypotéka hned po škole je pak ale nereálná.

Poznámka: Celý text byl psaný jako zamyšlený, zda je tento scénář možný. V ekonomické situaci před 5 lety by byla zmíněná mzda na studentské brigádě velkou raritou, při začátku spoření v současnosti je kvůli inflaci nutné počítat s vyšší cílovou částkou. Dle mého názoru je pravděpodobnější nutnou částku našetřit až déle po škole.