Článek
Je to známá pověst, jejíž oživení se přičítá zejména bratrům Grimmům. Je rok 1284, Hameln je zcela zamořen krysami. Do města přichází neznámý muž v pestrobarevném oděvu, který tvrdí, že je krysař. Slibuje radním řešení jejich problému s krysami a radní mu obratem na oplátku slibují tučnou odměnu. Neznámý souhlasí a zahraje na svou píšťalu. Její melodii následují krysy až do řeky Vezery , kde se utopí. Navzdory úspěchu radní poruší svůj slib a odmítají mu zaplatit za odvedenou práci. Krysař ve vzteku odchází, aby se o nějaký čas později vrátil pro svou pomstu. Je 26. červen, všichni místní jsou v kostele a krysař se vrací, aby znovu zahrál na píšťalu. Tentokrát ale její melodii následují hamelnské děti. 130 chlapců a dívek krysaře následuje z města. Dále se různé verze příběhu liší. Podle jedné krysař vlákal všechny děti do jeskyně, ze které už nikdy nikdo nevyšel. Jiná hovoří o chromém dítěti, které zůstalo pozadu a tak vše mohlo povědět dospělým z Hamelnu. Další, ale již ne tradiční verze tvrdí, že krysař utopil děti ve Vezeře stejně jako dříve krysy nebo že děti vrátil poté, co mu radní zaplatili. Tohle nám prozradí Wikipedie. Pověst, kterak je podlé nedodržet dané slovo (a že se to může šeredně nevyplatit) a ukřivděný se oplátkou dopustí pomsty na nevinných. V tom spočívá poselství příběhu.
Včera cestou na šestý finálový zápas extraligy hokeje jsem čirou náhodou vyslechl krátký rozhovor dvou fandů (a předpokládal bych, že v tuto chvíli se myšlenky dotyčných budou ubírat zcela jiným směrem, než na probírání politiky). „Tak jsem jim to řekl,“ dí hrdě první z nich. „Řekl jsem těm debilům z ČT, že jsou štvavá vysílačka.“ Pak pokračoval. „Oni říkají, že Putin vtrhl na tu Ukrajinu nelegálně. A co měl jinýho dělat, když tam vraždili jeho lidi?“ Další perel jsem byl ušetřen, před námi byly schody a vstup do Ronda.
Je to stejně paradox. Jistá část lidí je prostě z duše přesvědčena, že ČT lže (protože to hlásají jistí křivdou stižení politici a jistí internetoví exhibicionisté). Zároveň jsou zcela přesvědčeni o „pravdě“, kterou se dočtou někde na internetu, kde si každý může plácat a vymýšlet dle libosti. Že ČT lže je axiom, ale o důvěryhodnosti „alternativních zdrojů“ nepochybují. Ani si nic takového nepřipouští. Zajímavá úvaha, kde se v nich bere to přesvědčení. Když mimochodem třeba ČT vysílá na Ukrajinu své zpravodaje, kteří jsou přímo v dění a nemají důvod si vymýšlet. Je za tím komplex dotyčných konzumentů konspiračních teorií, že jsou ve svém životě neuspokojeni, že je nikdo kromě kámošů v oblíbené paluši neadoruje, a takhle se cítí důležití, protože ví víc, než ostatní a tím se cítí jedineční? Třeba jako „ploskozemce“ nic nepřesvědčí, ani fyzikální důkazy, že Země opravdu není placatá a nebylo by to možné? Právě proto mi připomínají ty, kteří bez rozmyslu táhnou za zvukem píšťaly svého krysaře, aniž pátrají, odkud dotyčný loutkař přichází? Ani že tóny z píšťaly se linoucí mívají výchozí stanoviště Moskva, nebo jejich internetových propagandistů v Česku? Spojuje je vesměs nenávist k západní demokracii, jejíž jsme členy, aniž by domýšleli důsledků. Vadí jim Evropská unie, jejíž jsme členy a její rozhodnutí. Jistě, lze dát za pravdu v případech přebujelé byrokracie, když snaha o záchranu přírody se mění ve fanatismus a byznys vyvolených a kdy liknavost politiků a podřizování genderově hyperkorektních ideologů způsobilo migrační krizi. Jenže v demokracii lze chyby napravovat, pokud je k tomu vůle. Slepota jim znemožňuje nevidět výhody, které jim právě demokratická společnost nabízí. Raději by ji vyměnili za totalitu, kde už žádná alternativa není, protože „neomylní“ vůdci ji nepřipouští. Kde lze jen sklonit hlavy, přizpůsobit se či kolaborovat a udávat. Třeba své sousedy, kterým závidí. V tom mi připomínají pověst o krysaři z Hamelnu. Jít slepě za tónem píšťaly a nepřemýšlet. Až je krysař zavede do bažin, zůstanou stát s otevřenou pusou, protože žádný ráj se nedostaví a není cesty zpět.
Takových krysařů se teď vyrojilo hodně a tóny jejich píšťal jsou čím dál hlasitější. A právě proto půjde o to, kdo podlehne jejich vábivému tónu, kdo zůstane lhostejný k osudu svému i ostatních a kdo si zachová zdravou mysl a nezůstane pasivním.
