Článek
Zvláště Andrej Babiš a k tomu Tomio Okamura a trio exotů z Motoristů Šťastný-Turek-Macinka dávají národu na odiv své rozhořčení, jak nás ta zlá Evropská unie svazuje a co všechno by nám nejraději zakázala a jak je to špatné. A že to tohle přece nenecháme líbit. Ano, je na tom mnoho pravdy, různých byrokratických nařízení přibývá jako hub po dešti a jen blázen aby se mezi nimi vyznal, navíc některá jsou značně kontraproduktivní. Mnoho jiných smysl dává, pokud se nad nimi zamyslíme. A co se týče oněch zákazů? Bylo by uvěřitelné, kdyby chrliči tohoto rozhořčení se sami nechlubili zákazy, které chtějí implementovat na nehodné občany. Dokonce za to sklízí od mnoha lidí potlesk. Není náhodou, že tyto zákazy v největším objemu míří na ty, kteří jsou pro tyto politiky nezajímaví. Tedy na ty, kteří nemají volební právo – teenageři. Devět s deseti lidí prý souhlasí se záměrem Babiše zakázat sociální sítě dětem do 15 let. Jen se jaksi nikdo nezamýšlí, proč a jak. Jistě, na sociálních sítích teče mnohdy stoka pěkně hnusná a zapáchající, z níž se dere šikana, jenže ta tu byla vždycky. Takovým mozkovým morem je TikTok, který svými ultrakrátkými videi devastuje mozkové buňky uživatele, který po takovém „výplachu“ ztrácí schopnost udržet pozornost, natož myšlenku, či z ní vyždímat nějakou úvahu. Ti samí cenzoři však na sociálních sítích natáčí svá videa, která si s mozkovým morem nic nezadají (vezměme třeba to poslední s předváděním tepláků – a to má obří sledovanost). Politici exhibují na sociálních sítích dá se říci denodenně, ale kolik hlubokých myšlenek nám v nich předali? Mnohá svou absurdností vyvolávají pocity údivu a trapnosti. Místo toho, aby národu předávali mozkový trust, spíše to vypadá na předání mozkového trusu. Omezí snad své exhibice, když mládeži tomu chtějí zamezit? Nemusíme dlouze hádat – nikoliv.
Navíc sociální sítě slouží také pro vzájemnou komunikaci (kdysi na to byly pevné telefonní linky, které také neměl každý). Není pochyb o tom, že mladí jsou digitálních dovednostech nesrovnatelně dále, než dinosauři, které je chtějí zakázat, jako by stačilo čarovné „abraka dabra“ a mladí by měli utrum. Takhle to spíš vypadá, že se cenzorům zvysoka vysmějí a systém hladce obejdou. A kdo by zákaz hlídal? Vyroste snad celý nový úřad digitálních cenzorů, neřkuli celé ministerstvo? Podobně je na tom další nápad, a sice zakázat mobily ve školách. Nedovedu si to představit v dnešní přecitlivělé době, kdy rodiče jsou hákliví na každý krok svého dítěte, navíc v některých případech (zvláště u postižených cukrovkou) je to naprostá nezbytnost. Kdo bude kontrolovat žáky, zda si nějaký nepřenáší v tašce? Jako by učitelé neměli svých povinností dost. Přitom i mobil dokáže fungovat jako pomůcka při vyučování. Jaké konflikty mezi žáky, rodiči a učiteli z toho může být. Nemyslím si, že by to přineslo cokoliv dobrého. Někteří radní zase osvítil nápad zakázat rodičům vozit děti do školy autem. Což o to, my jsme chodili do školy zásadně pěšky, tramvají, autobusem, aut bylo pomálu. Jenže za padesát let svět podstatně změnil své zvyklosti a pokrok nezastavíš, zvlášť v dnešní uspěchané době.
Na druhé straně vláda razí heslo, že je pro svobodu slova (i když pro některé ministry to neplatí) a nebude zakazovat jiné názory. Ty u nás nikdo nezakazoval (pokud nebyly v rozporu s právním řádem, například propagace nacismu, nově i po právu komunismu), zato výsledkem je, že se nekontrolovaně mohou šířit vyložené lži. Což je v éře kybernetických válek na pováženou. Stačí si prohlédnout, jaké absurdnosti sdílejí lidé (a není jich zas tak málo) na sítích, a kolik příspěvků čiší čirým zlem. Mládež musíme „chránit“ před jakýmkoliv pokušením, ale pro dospělé to neplatí?
Ono to nakonec dopadne, jak je zvykem. Novodobí cenzoři budou rádi zakazovat pod pláštíkem dobra, ale sobě nezakážou nic.
