Článek
Zlatý míč fotbalu vyhrál pro letošní rok vcelku překvapivě Harry Kane. Přeji mu to (stejně jako dnes hodnotil ve Sportu Ladislav Vízek). Dává góly, není to žádný namistrovaný frajírek, který vytváří narcistní exhibiční videa na netu. Je zárukou stability, a právě takoví hráči mají svou nesmírnou cenu. Je mu 33 let a za svou kariéru toho dokázal hodně. Nejvíce se však teď omílá jméno Mbappé, který skončil v žebříčku hned za Kaneem (a těžce to nese, stejně jako třetí Yamal). Mbappé čelí obrovskému skandálu – tedy tak to prezentují média, já si o tom myslím něco jiného. O co šlo? V zásadě o kravinu a plytkost internetu. Na banální dotaz v nějakém bezvýznamném podcastu na ještě dementnější otázku, který z memů (parodických montáží pořizovaných fanoušky) se mu líbil nejvíc, odpověděl, „asi ten, kde dali mou tvář na toho muže, asi čínského diktátora“. Míněno Mao Ce-Tunga. A vzápětí se rozjelo tsunami. Během pár hodin se fotbalista stal naprostým vyvrhelem a ve svých příjmech může škrtnout miliony a navíc čelí přímo ryzí nenávisti. Zrušením sponzorských smluv s čínskými společnostmi to začalo, výhružkami smrtí na sociálních sítích pokračovalo a ukončením vysíláním španělské ligy v čínské televizi jakbysmet. Nastalo zděšení. Mbappé se okamžitě v rámci sebemrskačské ideologie kál, jak lituje, kolik lidí ranil v Číně a čínských komunitách po celém světě. Mocní se omlouvali a klaněli, div lebkami neprobourali parkety, ale vše marno. Káli se majitelé Realu Madrid, kteří se pokorně omlouvají čínskému lidu „za rozhořčení, které mohly fotbalistův výrok způsobit“. Číňané však žádné mluvy neberou, na svého diktátora (který má mimo jiné na svých rukou krev milionů lidí) nenechají sáhnout. Že se dopustil nějakých zločinů? V čínské terminologii je to bráno jako „omyl“ (však být masovým vrahem je dnes málem pocta, před jiným se na Aljašce rozvíjely červené koberce) a cynismus a prachy vítězí na celé čáře. Že by Mbappé prohlásil, „je historicky dokázáno, že tenhle čínský diktátor je odpovědný za genocidy, já jsem bohatý dost, tak si ty své miliony klidně ponechejte“, to je v oblasti sci-fi, žádná hrdost se nekoná. Vůbec poklonkování před zlem se stává jakýmsi zvráceným pravidlem dnešní doby. Nazývat zlo pravým jménem? Vyloučeno. Zlo je adorováno, pravda vyhnána kamsi do odpadiště. Dent Petr Pavel kdysi prohlásil, že „Trump je odpudivá lidská bytost“, jen popsal realitu a jak je za to odsuzován dodneška. Pokrytectví a poklonkování za maskou servility, to se dnes cení.
Další děsivá zpráva přišla z další oblasti sportu. Mezinárodní arbitráž rozhodla, že Rusko má právo zúčastnit se mistrovství světa v hokeji, že k vyloučení nebyly dostatečné důvody. V Rusku se nepokrytě radují a na adresu zemí, které nechtějí ruskou účast, padají urážky a výsměchy. Dalo by se říci, že čím více má dotyčný diktátor krve na rukou, tím více je ceněn a tím spíše si vyslouží poklony a ústupky. Můžeme číst spoustu výroků, že je třeba jednat s Putinem, ale nikdo ještě nesdělil, jakým způsobem, aniž by z toho bylo další ponížení.
Svět je chorý. Po druhé světové válce byl Hitler uznán jedním z nejhorších válečných zločinců. Nikdo příčetný si ho nedovolí dnes adorovat, natož mu stavět sochy. Kdo by na jeho adresu vyslovil úctu, byl by společensky znemožněn. V tomto byl svět aspoň trochu normální. Dnes je trend zločiny bývalých diktátorů alespoň přejít taktním mlčením a tvářit se, že vlastně bylo vše v pořádku a nic se neděje. Vše spěje k uctívání zločinců současnosti, přece je nebudeme dehonestovat, co je proti tomu smrt tisíců či milionů lidí?
Ve svém filozofickém fantasy díle „Pán prstenů“ ukazuje spisovatel Tolkien rozmach říše zla Mordoru, které představuje hrozbu pro celé společenstvo Středozemě. Nepostavit se zlu znamená aktivně přispívat k jeho moci.
Když to vezmu ještě z jiného soudku. Mé amatérské dílo „Eleanora: Příběh čarodějnice“, který vychází na Liter.cz, líčí nebezpečí podobného rozpínavého zla ve fiktivním světě. Když v první kapitole hlavní postava nastupuje po škole do své první služby, je ihned konfrontována s podobným zlem. Černokněžník vládnoucí Království sedmi ostrovů si každého čtvrt roku posílá pro mladou dívku, z které údajně učiní svou snoubenku. Místo toho si po krátkém čase vezme její mládí a tím ji zabije. Když to mladá čarodějnice zjistí, marně volá o pomoc na čarodějnické ústředí. Setká se s nezájmem, protože černokněžník je VIP osoba a navíc bohatý sponzor. Prachy nade vše. Jenže ona se nemíní přizpůsobit a s pomocí pár přátel se zlu postaví. Je to příběh fantasy, blízké našemu světu. I ti hrdinové jsou nakonec ostouzeni. Jenže podbízení se zlu nikdy nepřineslo nic dobrého. Když slova ztratí svůj pravý význam, jaká jim zůstane hodnota?
