Článek
Kdo nestihl zajít na oceňovaný film „Sbormistr“ do kina, už ho neuvidí. Nikdy (tedy pokud někdo nepropašuje pirátskou kopii na internet). Bizarní soudní spor, který klade závažnou otázku na budoucí produkci filmových a uměleckých děl. Soud formou předběžného opatření zakázal jeho televizní vysílání (k mání je na Netflixu, otázkou je, jak dlouho). A to jen proto, že scénárista čirou náhodou přičlenil hlavní protagonistce příběhu křestní jméno jedné ze zneužitých obětí Kulínského aféry a ta producenty žalovala. Soud považuje zásah do osobnostních práv ženy za natolik závažný, že vyžaduje její okamžitou ochranu před konečným rozhodnutím (kauza pokračuje dál). Přitom film je Kulínského kausou pouze inspirován, není jejím přesným přepisem a že by jméno hlavní postavy bylo tak devastující? To se mi jeví značně přehnané. Určitě nešlo o úmysl. Scénárista musí myslet na tisíce věcí, natož aby myslel zrovna na tohle a předem si vylustroval křestní jména všech, kterých se případ týkal? Když sám píšu povídku, náhodně stanovím jména postav co mne zrovna napadne, nebo použiji kalendář. Ve své pentalogii „Dům soumraku“ jsem použil jména dvou osob, které skutečně existují a neprozřetelně jsem se o tom zmínil v dovětku (aniž bych je jmenoval). Naštěstí nejsem spisovatel, jen autor a mám pouhou hrstku čtenářů, takže soudní spor mi nehrozí (a pochybuji, že by někdo do toho šel). Jenže co nešťastní scénáristé? Stojí jim to za takové riziko?
Zatímco kolikrát býval ve filmech použit reklamní slogan „natočeno na základě skutečného příběhu“, teď aby režiséři dávali noticku „tenhle příběh je vymyšlený od A do Z a nikdy, zdůrazňujeme nikdy, se nestal“. A pro jistotu pojmenovat postavy filmu tak, aby čirou náhodou nekorespondovaly s jakoukoliv živou bytostí na zemi, což však dává matematicky notně osekané možnosti. Což takhle se inspirovat dávnou Lucasovou sci fi „THX 1138“ a použít neškodná jména, třeba místo Karla takového „HnmmZt65hTz“, který randí s KttrůK5hw4“?
Přitom tytéž soudy, které prosluly až neskutečnou tolerancí k sexuálním predátorům (a těchto případů bychom bohužel našli hodně) míní zadupat do země filmové dílo, věnující se opravdu závažné problematice. Takže se jeví, že film je pro společnost větším nebezpečím než bezskrupulózní parchant zneužívající své oběti a následně si hrající na slušného občana, který svůj čin vydával za „jen takové malé nedopatření, ke kterému dochází ne častěji než jednou za deset let“ (a následně „vyfasuje“ přívětivý podmíněný trest). Místo abychom byli rádi, že v hromadě plytkých komedií konečně někdo natočí dílo, jež varuje a vede k zamyšlení, tak dostane stopku. V hyperkorektností pokřivené době se tak můžeme ptát, zda by dnes Schindler mohl natočit světoznámý „Schindlerův seznam“, protože by se některá z obětí nacistické zvůle cítil dotčen?
Třeba to dopadne jako v prorocké komedii z daleké budoucnosti „Absurdistán“, kde publikům u vytržení hledělo na oscarový film, kde jediným dlouhotrvajícím záběrem byl pohled na holý zadek. Ale muselo by se vyloučit, že nepřipomíná holý zadek jakéhokoliv obyvatele zeměkoule. Pak by v rámci inkluze mohlo dojít na AI vygenerovaný zadek nějakého mutanta. Jaká má být do budoucna motivace autorů a filmařů se pouštět do něčeho závažnějšího s rizikem, že budou roky popotahováni po soudech? Možná se pak časem přestanou točit filmy a psát knihy, nová díla bez chuti a zápachu bude vytvářet AI tak. Nikoho nepobouří, nikoho nezaujmou a prolétnou mozky zdegenerovaných lidí stejně jako exkrementy ze záchodu odpadovým potrubím.
A jestli soud pomůže nešťastné tehdejší oběti, která žalobu podala? Obávám se, že ani náhodou, spíš ji připomínání té události způsobí ještě delší trauma. A příště už raději nikdo nebude varovat před ničím.
