Článek
Šedý zákal je nemoc, při které se postupně horší zrak, až je potřeba provést operaci (která je nyní záležitostí chvilky, ne jako kdysi dlouhým léčebným procesem, po němž následují brýle s obřími dioptriemi). K zhoršení zraku dochází postupně. Takže si lidé změn zprvu ani nevšimnou (proto je třeba dbát na preventivní prohlídky u očního lékaře). Dnešní doba mi připadá podobně nemocná, jen místo šedého zákalu oka bych přiřadil šedý zákal mozku. S udivením zjišťuji, jak i vcelku inteligentní a vzdělaní lidé připomínají kormidelníka v mlze, kterému se rozpila mapa a on je přesto přesvědčen, že míří k cíli. Celá řada expertů i těch, co se za experty považují, se vyjadřují ke všemu možnému, a ve všeobecném chaosu dospívají k nejrůznějším domněnkám. Tak namátkou třeba, že Babiš ve svém posledním období se bude chtít prezentovat jako státoprávný politik, který se chce na závěr své kariéry zapsat pozitivně do historie republiky. Bylo by hezké, kdyby tomu tak bylo. Jenže tohle považuji za pouhé domněnky, nikoliv hypotézy (domněnka je vytvořena na základě tužeb a přání, hypotéza počítá s určitými fakty na jejich základě se pokouší vyfabulovat budoucnost). Starého psa novým kouskům nenaučíš, zvláště toho pomstychtivého a jak svého času říkala jaderná fyzička Drábová, negativní lidské vlastnosti se s postupujícím věkem prohlubují. Takže tužby mohou být jakékoliv, ale příhodnější je být realistou. Svého času někteří „experti“ hodnotili vulgární a zlobou naplněné výroky Miloše Zemana jako že „chtěl vyvolat diskusi“. Stejně tak mě poslední dny zaujaly komentáře zabývající se posledním popěvkem Nohavici. Prý je dobře, že dokáže vzbudit rozruch a nastavit tvář druhé straně. Jenže tenhle popěvek (ano, chytlavý je, ale chytlavost ještě neznamená kvalitu a tohle je i s mými neodbornými znalostmi hudby kýč) připomíná „syndrom zapšklého dědka“ a navíc je nevkusně mimo. Zkusme si jen prohodit slogan a místo „za všechno může Putin“ zanotovat „za všechno může Hitler“. Opravdu, je hodně přes čáru zlehčovat cokoliv jménem masového vraha. Jenže to chce mít empatii a vnímavost pro detail. Jenže ten se ve společnosti jaksi vytrácí. Navrch získává smysl pro hlomoz a rachot. Čím je kdo více slyšet, tím je považován za úspěšnějšího. Dobro a zlo je relativizováno a obávám se, že spousta lidí je už nerozliší (stejně jako „svoboda slova“ a „lež“). Přichází čas Vánoc, v televizi budou běžet pohádky, takový každoroční kolorit, na který se většina národa těší (a část i na to, jak to těm novým pohádkám na sociálních sítí „nandá“ a pohladí si tak své ego). Měli bychom si na pohádky udělat čas a vnímat je komplexně, v detailu. Protože z nich se vyvíjí lidská psychika. V pohádkách je zjevné, kde je zlo a kde dobro a že pro spravedlnost je potřeba učinit mnohé. V dospělosti na to lidé zapomínají. Poslední roky čím dál více.
