Článek
Co se týče vyprávění vtipů, v tom jsem, přiznávám, na tom mizerně. Žádnou společnost bych tím nepobavil. Když na to dojde, snažím se být neviditelný a z mysli se mi spolehlivě vypaří i ten zbytek vtipů, který mi uvízl v paměti. Vlastně je vesměs rád vypouštím z mysli. Spousta jich je hloupých, a tak je raději zapomenu, spousta tak vousatých, že je rovněž ochotně vyklízím do kumbálu zapomnění, a tak mi občas uvázne v paměti buď nějaký mimořádně vydařený, nebo opravdu mimořádně hloupý. Každý vtip má mít pointu, jinak přestává být vtipem.
V poslední době jsem slyšel jeden z té druhé kategorie, proto jsem si jej zapamatoval. Protože mne vedl i k zamyšlení, jak funguje lidská mysl.
Bylo to takto. Setkají se dvě ženy a jedna říká: „To jsem nevěděla, jak byli Američané v pětačtyřicátém jazykově vybavení. Oni uměli i rusky.“
Vtip je vyřčen, lidé se baví a pointu slupnou jako malinu. Vždyť je tak zjevná. ONI nám zase lžou, jako mockrát. Teď chtějí zatajit, že nás osvobodili hrdinní Rusové a předstírají, že to byli Američané. Hlouběji se tím nezabývají. Přitom je tak snadné pohlédnout na detaily.
Druhé světové válce a událostem po ní byla a je věnována celá spousta dokumentů, ať už na ČT2 či Prima Zoom. V žádném z nich jsem nenašel stopy po tvrzení, že Ostravu, Brno, Prahu osvobodili Američané. Všude zmiňují Rudou armádu. Také není pravda, že všichni mluvili rusky, protože v řadách Rudé armády bojovali i Rumuni, Bělorusové, Uzbekové, Češi, dokonce i Ukrajinci, které Putin prohlásil za národ, který neexistuje.
Takže vtip nám sděluje lež, čímž se vytrácí ona pointa, která dělá vtip vtipem. Není asi náhodou, že se vyrojil zrovna v době, kdy v Moskvě pompézně slavili ukončení druhé světové války (kde zásluhy mají jen oni a Stalin).
Známe spoustu alternativních historií, které si vládci chtěli přikrášlit ke svému prospěchu a události nepříjemné zamést pod koberec. Jenže historické lži mám spjaté právě s érou socialismu (proto dějepis po ukončení antiky pro mne ztrácel na zajímavosti a novověk mne míjel, protože jsem jej považoval za ztrátu času). Takže v té době jsem se nedozvěděl, proč jsme po válce přišli o Podkarpatskou Ukrajinu, když jsme nebyli poraženým státem (na rozdíl od Slovenska jsme byli okupovaným protektorátem), proč se na východě tolik měnily hranice, zcela zatajen nám zůstal pak Ribbentrop-Molotov, sovětská okupace Finska, natož Katyň a vykrvácení Varšavy včetně honu na nepohodlné Rusy, kteří u nás získali azyl za první republiky a jejich deportaci do gulagů (jejich existence byla rovněž vymazána, protože příliš připomínaly nacistické koncentrační tábory). To vše nebylo žádoucí. Dnes, kdy je tolik investigativních reportérů a kdy je historie zkoumána po mnoha liniích, skutečnost zatajit nelze. Ale pro některé lidi je jednodušší přijmout věci tak, jak jim je sděluje někdo v zákulisí (aniž by měl k tomu jakékoliv kompetence), než sami nahlédnout do nepřeberného množství prověřených zdrojů. Vždyť Sběrač vždy přinášel zajímavější a pikantnější zprávy, než nudný morálními tezemi překypující Tam-tam. A nač se namáhat ověřováním něčeho, když konzumace je tak snadná, a navíc dá dotyčnému pocit výjimečnosti. Protože zří tu „jedinou skutečnou zatajenou pravdu“, aniž tuší, zda Mařka ze sousední vsi ji pouze přeposlala, jelikož se také cítí poctěna, že si ji jiná Mařka zvolila za nositelku tajemství všeho světa. Proč pátrat po zdrojích, když už vědí? Sémě je zaseto, a to je přece hlavní.
Nenápadnou formou se tak šíří bláboly, které nemají se skutečností nic společného, ale kvůli vlastní pohodlnosti je lidé přijímají a stejně tak staronové báje, které vznikaly z per diktátorů.
A tak prý jsme dnes nevděční Rusům za to, že nás osvobodili, a když to lidé nepřijmou napřímo, je to vtip. Za osvobození jsme byli vděční a byl by to krásný příběh, kdyby neměl háček. Kdyby po osvobození nepřišla nenápadná anexe, na kterou naivní politici nezareagovali, kdyby nepřišel teror, ukazující pravou nenávist v padesátých letech, kdybychom nezažili další okupaci v roce 1968 a následnou normalizaci. Jak vyjadřovat vděčnost zemi, která už čtvrtým rokem vede nesmiřitelnou válku se sousedem?
Není to žádná nevděčnost. Ti skuteční hrdinové dávno padli a jestliže jsou ruští představitelé frustrováni, že je přijel oslavovat jen jeden politik ze zemí Evropské unie, je to jen a jen jejich vina. Nemají si na nás co vylévat vztek. Protože jak je uvedeno v jednom kresleném vtipu (a ty mám v oblibě, protože jsou ze všech nejvtipnější), skutečný osvoboditel se pozná podle toho, že osvobodí a odejde.
