Článek
Až jedenatřicet procent dospělých považuje komunistický režim za lepší, než je ten současný. Vyplývá to z aktuálního výzkumu agentury STEM. Jednoznačně pozitivně vnímá současný stav méně než polovina populace. Významně se názory liší podle věku respondentů, dospělí do třiceti let, kteří komunismus nezažili, hodnotí současný režim jako lepší častěji.
Z nových dat vyplývá, že lidé s přímou zkušeností s komunistickým režimem hodnotí současnost mnohem více kriticky než generace do třiceti let. Výzkum z přelomu letošního srpna a září s názvem 35 let demokracie však popírá, že by šlo o nostalgii po „starých dobrých časech“. Přičítá negativní hodnocení aktuálnímu vzteku, frustraci a nejistotě ve společnosti. Podle aktuálního šetření starší lidé pociťují především touhu po větší stabilitě a zajištění, které bývalý režim poskytoval, nikoliv po návratu nedemokratického zřízení.
„Může hrát roli rozčarování, protože si mohli vývoj po revoluci představovat úplně jinak. Také se v jejich odpovědích mnohem více promítá míra aktuální nespokojenosti, tudíž nejde čistě o srovnání režimů,“ uvedla hlavní analytička STEM Jitka Uhrová. Podle průzkumu si mladší generace podstatně více váží otevřených možností nové doby. Optimističtější náhled mají podle Uhrové mladí lidé obecně. Výrazně pozitivněji vnímají například morálku ve společnosti, význam NATO a EU nebo bezpečí státu. Kontrast pak podle studie vytváří hlubší propast mezi generacemi a sociálními vrstvami. Příčiny rozdílného hodnocení lze podle Uhrové hledat v praktických otázkách života. „Mladí lidé se dívají na svět perspektivou příležitostí, kterou jim současný režim poskytuje. U starších hraje roli odlišný typ potřeb, například dostatečné zajištění ve stáří. Pokud pociťují v těchto oblastech nejistotu, plyne z ní negativní hodnocení,“ řekla.
S fungováním demokracie v Česku jsou lidé dlouhodobě spíš nespokojeni. „Kritika tu byla i v předchozích obdobích, zvláště se prohlubovala v dobách politických krizí. Teď je nespokojenost také vysoká, dosahuje šedesáti procent,“ řekla Uhrová. Výzkum se zaměřil také na hodnotu svobody a její praktické prožívání. Z šetření vyplynulo, že demokratické ideály, jako například nezávislost justice, stojí spíše v pozadí. Naopak možnost volně cestovat, pracovat a studovat spojuje se svobodou téměř polovina lidí, v těsném závěsu je svoboda projevu. Lidí, kteří hodnotí vývoj české demokracie kriticky, v posledních letech přibývá. Příčinu lze podle výzkumu hledat v tom, že lidé narážejí na její praktické nedostatky, a mají proto tendenci hodnotit režim před rokem 1989 jako lepší. Přesto z dat vyplývá, že lidem nechybí důvěra v obecné demokratické principy.
Výzkum pracoval s tisícovkou respondentů, dotazníky vyplňovala část osobně, ostatní online. Zdá se mi až neskutečné, že lidé, kteří socialismus prožili na vlastní kůži, najednou teskní po této době. Jde o srovnání nesrovnatelného. Nevím, jakou roli v tom hraje nostalgie po tom, když byli mladí a plní sil, nebo se jim skutečně stýská. Já sám tuto dobu pamatuji na vlastní kůži. Dvojí život, kdy jsme ve škole museli vykládat něco jiného než doma, přetvářka, otravná vymývačka mozků, zakazovaní spisovatelé, vše pod kontrolou, občanské výbory, uliční výbory, klíčové hodnocení třídního původu, kádrování při přihláškách na střední a vysokou školu, chátrající domy ukradené majitelům, nemožnost vyjet do zahraničí (až na výjimky), pašování peněz i do socialistických zemí, protože i měna na výjezd byla limitovaná, cenzura, zákaz drobného podnikání, šikana těch, kteří se postavili proti režimu (včetně jejich rodinných příslušníků)… dala by se toho vyslovit celá řada. Jistě, kdo se nemusel v práci namáhat, vystačilo mu pivo a kořalka a jinak mu bylo všechno fuk, tak pro ty to byla ideální doba.
Každá svoboda přináší nejistotu, ale ta má daleko vyšší cenu než cena jistoty a poroby. A že není současnost ideální? Ani nemůže být, protože se skládá z lidí, a ti rozhodně dokonalí nejsou. Že není dokonalá vláda? Která byla? Skládá se vždy z nedokonalých lidí a mezi nimi je hodně takových, co jim chutná moc. To však bylo za každé historické éry. Dnes mají lidé možnost volby, tehdy byly důležité posty obsazovány jen na základě rozhodnutí KSČ. Nelze mít současně jistoty i plnou svobodu. Každý člověk může přispět svým malým dílem, aby byla společnost lepší. Zatím to moc vidět není. Všeobecná rozhádanost, nevraživost, společnost snadno podléhá řečem těch, kteří slibují, a pak jsou rozčarováni, jaká je skutečnost. Opět hrozí, že podlehnou vábení těch, kteří slibují ráj na zemi, který se však ve skutečnosti nabízejí peklo. V porovnání se socialistickou minulostí je dnes zřetelný pokrok vpřed. Autoritářské režimy pokrok jen udusávaly do země. Tím více bychom ho ocenili, žít tak půl roku v některé jiné zemi, která s demokracií nemá nic společného. Myslím, že spoustě lidí by takový vhled do světa prospěl, pokud by jej bylo možné realizovat.
Dalibor Kučera
Zdroj: https://www.stem.cz/35-let-demokracie/
