Článek
Je to tak trochu ironie. Gerald Durrell byl spisovatel, který proslul laskavým humorem, vypravěčským uměním a opravdu neotřelými popisy zvířat. „Ta dvě stvoření jemně klouzala jedno po druhém, jako by tančila. Byla světle hnědá s černými pruhy. Byla lepkavá a krásná.“ Kdo jiný by mohl v – pro většinu lidí odpudivých – tvorech, jako jsou slimáci, najít takovou poezii? Durrell miloval zvířata, i ta nejošklivější, ale do psaní se vůbec nehrnul.
Pohrdal vlastním úspěchem
Rok poté, co světlo světa spatřila jeho první kniha, napsal svému staršímu bratrovi Lawrencovi, o kterém ve svých dílech píše jako o Larrym, dopis, ve kterém se s řádným opovržením naváží do svého vlastního literárního úspěchu. „Jediná věc, která mě trápí, je, jak dlouho bude britská veřejnost ještě číst takovéhle bláboly, aniž by se tím začala nudit. Vydavatel Hart-Davis se zdá být přesvědčen, že můžu napsat ještě několik dalších, aniž bych si pokazil reputaci,“ napsal.
Na závěr žádal Larryho, aby se obrátil na nějaké „nechutně bohaté“ přátele, kteří by byli ochotni vyplatit 10 tisíc liber, aby mohl založit nadaci nebo organizaci pro chov druhů zvířat, které jsou na pokraji vyhynutí. V té době si jako vhodné místo představoval Karibik. Nicméně, o pět let později se mu podařilo otevřít zoo a nadaci na ochranu divoké přírody, které dodnes nesou jeho jméno, na jiném kouzelném ostrově, Jersey.
Chůva ho zamykala
Život měl Gerald Durrell opravdu pestrý, a ne zrovna jednoduchý. Narodil se v indickém Jamshedpuru. Otec, britský inženýr, zemřel, když byly Geraldovi tři roky. Rodina pak přestěhovala do Anglie. Jeho matka se po nervovém zhroucení dostala do pečovatelského domu a Durrella svěřila chůvě a vychovatelce slečně Burroughsové, která ho v noci zamykala v různých místnostech. Ani ve škole to neměl jednoduché, protože byl obětí šikany. A když se šikaně bránil, dostal výprask. Matka ho pak naštěstí ze školy odhlásila.
V roce 1935 už měla rodina, která nemohla zapomenout na slunnou Indii, deštivého britského počasí plné zuby, a tak se přestěhovala na Korfu. Gerald se cítil jako znovuzrozený. Hodiny trávil v přírodě a pozoroval tajný život zvířat. Všichni tvorové pro něj byli prostě zázrační – bez ohledu na jejich vzhled. Své zážitky z Korfu popsal primárně v knize O mé rodině a jiné zvířeně. Objevují se ale i v nové sbírce Myself and Other Animals, která vyšla posmrtně v roce 2024 u příležitosti jeho stého výročí narození. Tato sbírka je variací na původní knihu o Korfu, ale je doplněná o spisovatelovy nedokončené paměti s úryvky z jeho publikovaných knih, článků, rozhlasových pořadů, úvodů k textům jiných autorů a dopisů rodině.
Zvířata, kam se podíváš
Koncem roku 1939, když se zdálo, že je válka nevyhnutelná, se rodina vrátila z Korfu do Anglie. Gerald brzy dostal svou první práci jako pomocník v obchodě se zvířaty. Bylo mu necelých patnáct, ale vydával se za sedmnáctiletého. V jedné z jeho knih se objevují vzpomínky na majitele obchodu, napsané v typickém Durrellově stylu. Pan Romilly je popisován jako “ exemplář vydávající podivné trylky, vykazující obsesivní strachy a náhlé záchvaty paniky“.
Později pracoval Durrell jako ošetřovatel různých druhů zvířat v zoologické zahradě ve Whipsnade v Bedforshiru. Na tuto dobu vzpomíná v jiném díle, které napsal pouhé tři roky před svou smrtí. Tehdy se zamiloval do žirafy, do jejího „elegantního těla, podivného ticha, obrovských tekutých očí s řasami hustými jako astrachánský koberec“. Durrell prostě dokázal i ošklivého madagaskarského švába popsat tak, že by se do něj člověk v tu ránu zamiloval.
První manželství nevydrželo
V roce 1946 zdědil Durrell po otci majetek, který použil na financování výprav za zvířaty do Britského Kamerunu a Britské Guyany. V roce 1951 se oženil s Jacquie Rasenovou. Právě ona jej přesvědčila, aby sepsal své zážitky ze své první cesty do Kamerunu, měli totiž hodně hluboko do kapsy. Dílo s názvem Přetížená archa se prodávalo opravdu dobře. Durrell, ač se svým psaním nespokojen, přece jen pokračoval v psaní zážitků ze svých dalších cest.
Gerald a Jacquie se ale potýkali s řadou problémů a manželství se nakonec po 28 letech definitivně rozpadlo. Důvodů bylo více. Jacquie si mimo jiné stěžovala na Geraldovu lásku k alkoholu. K rozpadu manželského svazku nejspíš přispěla i jeho čím dál větší frustrace a únava spojená s budováním zoo Jersey (dnes Durrell Wildlife Conservation Trust). Ostatně, Jacquie zas tak zapálená do záležitostí kolem zvířat nebyla. A ke všemu se manželé nedočkali dětí, i když se o to údajně snažili. To, že se Gerald v roce 1977 zamiloval do své budoucí druhé manželky Lee, sice důvodem rozvodu nebylo, ale nejspíš to byl katalyzátor rozhodnutí ukončit vztah s Jacquie.
K výročí jí dal tarantule
Gerald se poprvé setkal s Lee McGeorge na Duke University v Severní Karolíně, kde přednášel. Lee, tehdy studentka doktorandského programu zaměřeného na zvířecí vokalizaci, dostala za úkol doprovodit ho na večeři. Během cesty se ale ztratili, což vedlo k dlouhému rozhovoru o přírodě a zvířatech. Toto osudové setkání bylo začátkem jejich vztahu. Gerald se s Jacquie rozvedl v roce 1979 a svatba s Lee proběhla v květnu téhož roku v Memphisu na zahradě Leeiných rodičů. Durrell později vtipkoval, že si ho Lee vzala kvůli jeho zoo, což ona s úsměvem potvrdila.
Lee byla pro Geralda dokonalým parťákem. Společně psali knihy, moderovali průkopnické televizní pořady o divoké přírodě a založili Durrell Academy, která vzdělává mladé ochránce přírody budoucnosti. Pak přišly mise na záchranu celých druhů před vyhynutím. „S Gerrym to bylo kouzelné období. Mohla jsem cestovat po světě a dělat to, co jsem milovala nejvíc,“ vyjádřila se k manželství s Durrellem.
Byla to opravdu hluboká láska, vztah založený na společné vášni pro každé stvoření v živočišné říši. Která žena by ocenila k desátému výročí svatby čtyři tarantule? No vidíte, Lee byla nadšená.
Dohnala ho záliba v alkoholu
V roce 1994 byla Durrellovi diagnostikována rakovina jater a cirhóza, což byly velmi pravděpodobně důsledky vleklých zdravotních problémů, včetně nadměrné konzumace alkoholu a tropických nemocí, které prodělal během svých expedic. 28. března 1994 podstoupil transplantaci jater v King's College Hospital v Londýně. Operace sice byla úspěšná, nicméně Durrellův stav se nadále zhoršoval a on nakonec podlehl infekci.
Po jeho smrti v roce 1995 se Lee věnovala pokračování jeho odkazu a zachování jeho milované zoo. Jako ředitelka Durrell Wildlife Conservation Trust dohlíží nejen na provoz přírodního parku, ale také na jeho vzdělávací akademii a na chovné a záchranné programy po celém světě.
Gerald Durrell byl neúnavným průkopníkem ochrany ohrožených druhů i výjimečným vypravěčem. Během svého života napsal více než 40 děl, která dodnes baví čtenáře napříč generacemi.
