Článek
Agathě Christie bylo pouhých pět let, když se naučila číst. A už nikdy se od knih neodtrhla. Vyrostla na příbězích Sherlocka Holmese od Artura Conana Doyla a detektivky si zamilovala.
Jedy, kam se podíváš
Během první světové války pracovala Agatha Christie v nemocnici Červeného kříže v Torquay, a právě tam se zrodil její celoživotní zájem o jedy. Když měla v práci chvíli klid, přemýšlela a – obklopena jedy – spřádala zápletku detektivního příběhu. Začala tím, že vymyslela zločin a následně se snažila dát dohromady postup, který by čtenářům zkomplikoval odhalení vraha.
Inspirace v kolonii belgických uprchlíků
Když v roce 1914 začala psát svůj úplně první román, měla o zápletce jasno. Něco jí ale chybělo – detektiv. V té době byla v jejím rodném městě Torquay kolonie belgických uprchlíků, a právě ta ji inspirovala. A tak se zrodil belgický detektiv v Anglii.
Měl to být velmi spořádaný človíček. Agatha Christie totiž chtěla, aby to byl pravý opak jeho tvůrce – a sama taková vůbec nebyla. Agathin Poirot měřil maximálně metr osmdesát a měl navoskovaný knír, byl dokonale upravený a vždy chodil oblečený v perfektně střiženém, skvěle padnoucím obleku. A navíc musel být nesmírně bystrý a disponovat malými šedými buňkami mozkovými. Jakmile byly tyto klíčové vlastnosti stanoveny, přešla Christie k úkolu pojmenovat ho. Chtěla pro něj nějaké velkolepé jméno, a tak nejdříve přišel na řadu Herkules. A pak Poirot. Kombinace Hercules Poirot se jí nelíbila, jméno bylo upraveno a vznikl Hercule Poirot.
Hercule Poirot bydlí na adrese Apt. 56B, Whitehaven Mansions, Sandhurst Square, London W1, nesnáší venkov, raději než autem jezdí vlakem a v jídle dává přednost drahým francouzským pokrmům a bylinnému likéru. Trpí zřejmě lehkou obsedantně kompulzivní poruchou, protože nesnáší nepořádek, odmítá jíst různě velká vajíčka nebo nepravidelně tvarovaný chléb.
Psala v ústraní
Agatha Christie měla naplánovaný začátek i konec příběhu a ve chvílích volna se pokoušela vyplnit mezery a na starém psacím stroji své sestry vyťukávala kapitolu po kapitole. Matka jí navrhla, že aby mohla příběh dokončit, měla by si vzít dovolenou a někam odjet. A tak si Agatha sbalila kufry a odjela na čtrnáct dní do Dartmooru, aby se nerušeně soustředila na dokončení svého prvního detektivního románu.
Po čtrnácti dnech, kdy se soustředila pouze na příběh, a po přepsání příliš komplikované střední části byl její první detektivní román dokončený. Po profesionálním přepsání Christie poslala příběh nakladateli Hodder and Stoughton. Ten byl ale trochu „krátkozraký“ a vrátil jí ho. Nenechala se tím odradit a poslala svůj rukopis jinému nakladateli. Ten byl prozíravější. A tak čtyři roky po napsání vyšla kniha Záhada na zámku Styles a Hercule Poirot spatřil světlo světa.
Co by to bylo ale za detektiva, kdyby neměl svého doktora Watsona, že? Agatha Christie přiřkla tuto nevděčnou roli Poirotově příteli, kapitánu Arthuru Hastingsovi. Ten, sám obdařen nevalnou inteligencí, Poirota nezřízeně obdivoval. Už v první knize o Poirotovi vypráví, že „Poirot má jako detektiv mimořádný talent“ a rozpovídá se o jeho bravurním řešení zločinů. Poirotovy případy jsou vždy zakončeny typickým dramatickým rozuzlením, které uspokojí jeho vlastní ego a Poirot pokaždé znovu dokáže, že je skutečně „největším mozkem v Evropě“.
Filmový Poirot
Pro roli Poirota ve filmových a televizních adaptacích bylo zvažováno mnoho herců, mezi ty, o kterých se mluvilo jako o možných, ale nikdy se na plátno nedostali, patří Anthony Hopkins a Ben Kingsley.
To Austin Trevor roli Poirota dostal. Zahrál si ho celkem třikrát. Dalším hercem, který ale nebyl úplně dobře přijat, byl Tony Randall. Snímek Vraždy podle abecedy byl příliš pozměněn a prostě se nepovedl. Působil spíše jako parodie. Dosáhnout nejvěrnější podoby Hercula Poirota se nejspíš povedlo Albertu Finneymu ve slavné adaptaci knihy Vražda v Orient expresu. Film získal pět nominací na Oscara. Šestkrát se ve filmu jako Poirot objevil Peter Ustinov. Zajímavé je, že po jeho boku se jako inspektor Japp ze Scotland Yardu vyskytuje David Suchet, který se později stal nejslavnějším Poirotem.
Mince mezi půlkami
David Suchet vstoupil na scénu jako Hercule Poirot v roce 1989 a pojal tuto roli s obrovskou originalitou. Doslova s ní srostl, ostatně, hrál ji pak celé čtvrtstoletí.
Později prozradil, jak se učil chodit jako Poirot. Řekl, že nejdříve dlouze hledal v knihách Agathy Christie popis Poirotovy charakteristické chůze. Když konečně našel spisovatelčinu zmínku o „rychlé, klusavé chůzi Hercula Poirota s nohama pevně a bolestivě uzavřenýma v lakovaných botkách“, začal intenzivně cvičit. Pořád to ale nebylo ono.
K dokonalosti mu podle jeho slov pomohla až metoda zesnulého herce Laurence Oliviera. Prostě si od něj vypůjčil trik, při kterém mezi hýžděmi pevně svíral minci: „Když hrál Laurence Olivier floutka ve hře Restoration, chtěl takhle cupitat. A tak si dal mezi půlky penci a chodil tak, aby mu nevypadla,“ řekl Suchet pro Radio Times a dodal: „Když to uděláte, nemůžete chodit rychle, tak jsem udělal totéž.“ Podařilo se. Filmový Poirot v podání Davida Sucheta chodí naprosto specifickým způsobem, podle kterého je dokonale rozpoznatelný.
David Suchet se celkem dlouho trápil tím, jaká by byla reakce Agathy Christie na jeho ztvárnění Poirota. Ulevilo se mu, když se seznámil s Agathinou dcerou Rosalind, jejím manželem a jejich synem Mathewem Prichardem. Když mu Rosalind řekla, že její matka by byla na jeho interpretaci Poirota hrdá, rozplakal se.
Herecké umění Davida Sucheta ocenila i sama královna Alžběta II. Povýšila jej do šlechtického stavu. Naprosto zaslouženě. Suchetův Poirot je absolutně originální.
Celosvětově uznávaný detektiv
Poirot vystupuje ve 33 románech a 59 povídkách a 1 původní celovečerní hře Agathy Christie a ve 4 románech na pokračování od Sophie Hannah. Světoznámý belgický soukromý detektiv s knírkem, který je nepřekonatelný svou inteligencí a chápáním zločinecké mysli, respektovaný a obdivovaný policejními složkami a hlavami mnoha států, si získal srdce čtenářů a diváků po celém světě a dodnes je stále považován za jednoho z nejlepších fiktivních detektivů všech dob.
