Článek
James Herriot se narodil jako James Alfred Wight. Na svět přišel 3. října 1916 v Sunderlandu na severovýchodě Anglie. Byly mu pouhé tři týdny, když se rodiče přestěhovali do Glasgow – a tam malý Alf, jak mu rodiče říkali, vyrůstal. Jeho otec James Henry Wight byl povoláním lodní klempíř, ale kromě toho byl také skvělý klavírista a hrál v místním kině. Maminka Hannah Bellová zase krásně zpívala. Je tedy zřejmé, kde se v budoucím spisovateli vzaly umělecké geny.
První pes a láska ke zvířatům
Alf vyrůstal v době hospodářské deprese. Rodiče se museli pořádně ohánět. Tatínek byl neustále v práci, maminka si musela kromě zpívání přivydělávat šitím. Možná proto, aby se Alf, který byl jedináček, necítil osamělý, dovolili mu rodiče, když mu bylo 12 let, prvního domácího mazlíčka – psa jménem Don. Byla to oboustranná láska na první pohled.
I přesto, že Wightovi nebyli zrovna bohatí, podařilo se jim poslat Alfa na placenou školu Hillhead v Glasgow. Rozhodnout se, co dál, vůbec nebylo těžké. Alf odmalička miloval zvířata a většinu času trávil na procházkách se svým psem. Když si v časopise Meccano přečetl článek o veterinářích, jeho zájem přerostl v touhu stát se veterinářem, aby se mohl starat o všechny druhy zvířat. O dva roky později měl na jeho škole přednášku jeden veterinář, a to byl rozhodující moment. Alfovi bylo naprosto jasné, co chce v životě dělat.
Vystudoval veterinu
A tak začal v roce 1933 studovat na fakultě veterinárního lékařství. Promoce se konala za šest let, to mu bylo třiadvacet. Pravda je, že studium původně mělo trvat jen pět let. Alf ale trpěl gastrointestinálními potížemi, a tak často vynechával přednášky. Kvůli tomu řadu zkoušek nezvládl na první pokus.
I přesto byl jeho postup na vysoké škole ve srovnání s některými jeho vrstevníky působivě rychlý. Některým studentům, kteří vysokou školu považovali za synonymum zábavy a rozptýlení, trvalo i 14 let, než ono původně pětileté studium dokončili.
První práce a útěk na venkov
Po ukončení studia nastoupil budoucí James Herriot do svého prvního zaměstnání v Sunderlandu. Nešlo ale o nijak stabilní místo – práce byla závislá na úspěchu nedalekého stadionu, kde se konaly dostihy chrtů. Kromě nejistoty ale Alfa trápilo i něco jiného. Nechtěl žít ve městě. A tak se v červenci 1940 vydal na yorkshirský venkov a nastoupil do veterinární ordinace Donalda Sinclaira v Thirsku. Ta se v knihách a televizních adaptacích proměnila v proslulý Skeldale a Sinclair se proměnil v excentrického Siegfrieda Farnona.
Rodiče mu ženu jeho života neschválili
Také osobní život knižního Jamese Herriota se z velké části odvíjel od skutečnosti. Opravdovou láskou spisovatele ale nebyla farmářská dcerka. Na rozdíl od knižní Heleny Aldersonové pracovala Alfova láska Joan Danburyová jako sekretářka. V Thirsku způsobila značný rozruch tím, že byla zřejmě první ženou, která tam nosila kalhoty. Alf se s ní seznámil na místní tancovačce, kam se vydal s přáteli. Zřejmě měl od první chvíle pocit, že stojí za to o Joan usilovat, ačkoli měla celý zástup nápadníků a obdivovatelů. Podobně jako knižní Helena, i skutečná Joan byla před svatbou s Wightem zasnoubená s jiným mužem.
A stejně jako v knize, i ve skutečnosti to dobře dopadlo. Alf a Joan se vzali 5. listopadu 1941 v kostele sv. Marie v Thirsku. Za svědka jim šel Donald Sinclair. Alfovi rodiče bohužel sňatek neschvalovali. Doufali, že si jejich syn vezme někoho s vyšším postavením. Dokonce nepřišli ani na svatbu. Alfa to trápilo celý život.
Líbánky strávili mladí manželé v Yorkshire Dales v hostinci Wheatsheaf Inn v Carperby. Po svatbě se usadili v podkroví domu č. 23 v Kirkgate a začali žít manželským životem. Moc toho do začátku neměli. „Bylo to takové spartánské,“ řekla později jejich druhorozená dcera Rosie v rozhovoru pro americkou televizi PBS. „Neměli skoro žádný nábytek. Když jsme v tom domě bydleli, což trvalo až do mých šesti let, ten prostor nahoře nebyl nikdy považován za nic jiného než za půdu. Dole na zahradě jsme chovali prase a na téže půdě se věšely kýty na háky!“
Kromě Rosie, která sice toužila být veterinářkou, ale nakonec se nechala tatínkem přemluvit ke studiu medicíny, měli Alf a Joan ještě syna Jimmyho, který se veterinářem opravdu stal a po Alfově smrti převzal jeho praxi.
Válka a zdravotní problémy
Alf na frontu nemusel. Jako veterinář byl osvobozen od vojenské služby. I přesto se v listopadu 1942 přihlásil do Královského letectva a vycvičil se na pilota. Prokázal své schopnosti ve vzduchu – jako jeden z prvních ve své jednotce létal sólo a dosáhl hodnosti vedoucího letce. Pokud jde ale o chování, zrovna příkladný voják to nebyl. Dvakrát utekl, aniž by měl opušťák. Poprvé se vypařil v době, kdy Joan čekala Jima, a podruhé, když měla rodit. Naštěstí ho nikdy nechytili.
Jeho kariéru v RAF nakonec zhatily zdravotní problémy, které ho trápily už od dob studií na veterině. Po pouhém roce služby byl v listopadu 1943 propuštěn.
Začal psát až po padesátce
Nebýt Joan, možná by nikdy vážně psát nezačal. I přes její povzbuzování se k tomu odhodlal až po padesátce. Jeho dřívější díla přitom nebyla o veterinární praxi, ale o sportu. První knihu Zvěrolékař na blatech začal psát v roce 1965 po večerech u televize s psacím strojem Olivetti na klíně. První koncept byl sice hotov za 18 měsíců, ale trvalo čtyři roky, než našel britského nakladatele. Všichni nakladatelé, který svou knihu poslal, ji totiž odmítli. Klíčový zvrat nastal, když mu jedna pracovnice nakladatelství poradila, aby své humorné příběhy psal v první osobě, nikoli ve třetí. Alf se rozhodl rukopis přepsat – a dobře udělal.
Velká řada oblíbených postav v jeho knihách byla inspirována skutečnými lidmi z jeho života. Spisovatel samozřejmě kvůli ochraně jejich identity změnil jména.
Siegfried Farnon, vlastník veterinární ordinace Skeldale, a jeho bratr Tristan jsou fiktivními protějšky bratrů Sinclairových – Donalda a Briana. Skuteční bratři spolu měli složitý vztah, který se také odráží v knihách. Donalda často rozčiloval ležérní přístup mladšího bratra k životu. Brian se deset let snažil dokončit studium na Královské veterinární škole v Edinburghu, a to na Donaldovy náklady.
Také přestarostlivá paní Pumphreyová a její „otesánek“ pekinéz Tricki Woo měli svůj předobraz. Inspirací pro tyto postavy byla paní Marjorie Warnerová, členka místní smetánky, a její pejsek Bambi. A stejně jako v příbězích, i skutečná paní Warnerová posílala do ordinace luxusní balíčky jako projev díků.
Město Darrowby v Herriotových knihách je ve skutečnosti směsicí měst Thirsk, Richmond, Leybourn a Middleham.
Zůstal skromný
Wight byl svým úspěchem ohromen. Navzdory rostoucí proslulosti se ale jeho život příliš nezměnil a podle rodiny o svých literárních úspěších mluvil jen zřídka. Psaní považoval i nadále za svého milovaného koníčka a veterinární praxi za svou prioritu. Jako veterinář pracoval na plný úvazek až do roku 1980 a do důchodu se vyloženě odebral až za dalších devět let.
Finanční úspěch jeho knih znamenal, že už nemusel pracovat, přesto se veterinární medicíně věnoval v nějakém rozsahu v podstatě až do konce života.
Wight trval na tom, že ani farmáři v Dales se k němu nechovali jinak, a jednou slavně zvolal: „Když mě farmář zavolá s nemocným zvířetem, je mu jedno, jestli jsem George Bernard Shaw.“
Jeho darem byl lehký, konverzační styl, který zachycoval rychle se vytrácející způsob života a nabízel shovívavý a vtipný pohled na lidskou povahu. Pseudonym si Wight zvolil částečně proto, že Královská akademie veterinárních lékařů nesnášela členy, kteří si dělali reklamu. Alter ego Jamese Herriota bylo ve skutečnosti jméno profesionálního skotského fotbalového brankáře.
Psychické i fyzické problémy
Wight se po většinu života potýkal s depresemi, které začaly už během jeho studia na Glasgow Veterinary College. Jednou si zapsal do deníku: „Poslední dobou mám občasné záchvaty splínu, ale nevím, co se děje.“ Jeho psychické problémy se přenesly i do pozdějšího věku. V rozhovoru pro Daily Mail v roce 2010 jeho syn Jim uvedl, že otec popisoval jeho depresivní epizody jako pocit „ochromující melancholie“. V roce 1960 se Wight nervově zhroutil. Trvalo dva roky, než se zase dal dohromady. Dokonce se uchýlil k elektrokonvulzivní terapii.
V roce 1991 mu byl diagnostikován zhoubný nádor. Laskavý veterinář a skvělý spisovatel, kterému se za života i po smrti dostalo řady ocenění, zemřel ve svém domě 23. února 1995 ve věku 78 let. Zanechal po sobě majetek v hodnotě více než 5 milionů liber a jeho podíl na praxi přešel podle závěti na Jimmyho.
