Dick Francis začal psát detektivky, když mu královna matka zakázala jezdit na dostizích její koně

Narodil se v roce 1920 na farmě Coedcanlas ve vesnici Lawrenny v hrabství Pembrokeshire. Rodina obývala krásný starý statek, do něhož ale nebyla zavedena elektřina ani plyn, takže se muselo svítit svíčkami. Otec i dědeček budoucího spisovatele byli jezdci. Tatínek byl profesionální žokej ve steeplechase a správce stájí, dědeček byl farmář a džentlmenský jezdec. Není tedy divu, že malý Dick byl už od svých pěti let na koňském hřbetě jako doma.

Když dospěl do školního věku, navštěvoval venkovskou jednotřídku. Ale jen tři dny v týdnu. Zbytek času jezdil na koni, dokud se rodina nepřestěhovala do Maidenheadu v hrabství Berkshire, kde jeho otec dostal místo správce stáje. Dick pak chodil do maidenheadské okresní chlapecké školy, ale jeho docházka nebyla o nic lepší než v Coedcanlasu. A když mu bylo patnáct, nechal školy úplně a šel pracovat pro svého otce. Jednu dobu mu bylo navrhováno, aby pil gin, aby nerostl a mohl se stát rovinovým žokejem. Jeho láskou ale byl steeplechase, tedy překážkový dostih.

Když přišla válka, vstoupil do RAF jako letec, pilotní výcvik absolvoval v Rhodesii (dnešní Zimbabwe). Nikdy nelétal v boji, ale byl pilotem stíhacích letounů Spitfire a Hurricane, než byl převelen k těžkým bombardérům. Nedostatečné vzdělání mu ale působilo potíže s navigací.

V roce 1947 se oženil s Mary Brenchleyovou. Byla to dobře situovaná dívka ze střední třídy, kterou nesmírně bavilo divadlo, koně už ovšem tolik ne. Sice uměla slušně jezdit, ale dostihy – a vlastně ani samotné koně – neměla v lásce.

V roce 1948 se Dick stal profesionálním žokejem a v této profesi zůstal až do roku 1957. Byl to mistrovský jezdec. Měl ideální výšku – metr osmdesát – i váhu. V letech 1953–1956 jezdil královské koně. Skutečného, ačkoliv ne úplně žádoucího dostihového věhlasu dosáhl v roce 1956, když jezdil na koni Devon Loch, který patřil Alžbětě, královně matce. Kůň měl nesmírně blízko k vítězství ve Velké národní, ale nečekaně spadl.

Tato událost byla pro mnohé záhadou. Devon Loch, kterého vycvičil královský trenér Peter Cazalet, přeskočil všechny překážky v dostatečném předstihu. A pak, pouhých 50 metrů před cílem, náhle zkolaboval a nebyl schopen pokračovat. V jeho blízkosti se přitom nenacházel žádný jiný kůň.

Někteří měli za to, že se kůň pokusil přeskočit imaginární plot, podle jiné teorie byl podbřišník příliš utažený a kůň náhle vypustil obrovský pšouk. Zlí jazykové tvrdili, že Francis koně zatáhl, ale to není vůbec pravděpodobné, nebyl to žádný dostihový křivák, na rozdíl od spousty hrdinů v jeho knihách. Ironií osudu je, že melodramatický pád Devona Locha před bouřlivým davem, který ho povzbuzoval až do cíle, zajistil Francisovi takové místo v historii dostihu, které by neměl, kdyby byl jen obyčejným dalším vítězem.

Pak přišel bod zlomu. V roce 1957 královna matka Dicka Francise propustila. Markýz z Abergavenny, správce dostihů a její přítel, si Francise zavolal do svého bytu poblíž Hyde Parku a řekl mu, že je načase přestat závodit. Odůvodňoval to tím, že Francis utrpěl při pádech příliš mnoho zranění, mimo jiné několikrát vykloubené rameno. Francise rozhodnutí královny matky, k níž choval poněkud staromódní úctu, doslova zdrtilo. „Málem jsem se vrhl do řeky Serpentiny, byl jsem tak sklíčený,“ vzpomínal po letech.

Ale všechno zlé pro něco dobré, ačkoliv to tak zpočátku vůbec nevypadalo. Z nouze začal psát závodní sloupek pro Sunday Express. Týdenní odměna 20 liber ale byla mnohem nižší, než na co byl zvyklý. Mimochodem, už tenkrát se spekulovalo, že sloupky nepíše on, ale jeho žena Mary.

Traduje se, že se Dick a Mary šli podívat na mysteriózní vraždu do divadla Oxford Playhouse. Divadelní hra je ale nenadchla a odcházeli s tím, že by to zvládli líp. Ať už to bylo jakkoli, Dick napsal v roce 1962 svůj první detektivní příběh Smrt Favorita. A vše se dalo do pohybu. Velkým fanouškem jeho knih přitom byla královna matka. Vždycky jí dodal speciální první vydání. Kvůli ní do příběhů nevkládal obvyklé sexuální scény a sprostá slova, věděl, že by se jí to nelíbilo.

Šly zvěsti, že za něj knihy píše jeho manželka. Důvodem těchto spekulací mohla být skutečnost že Mary byla vzdělaná žena, která vystudovala francouzskou a anglickou literaturu na Londýnské univerzitě. Říká se, že původně chtěl Francis na knize Smrt favorita uvést Mary jako spoluautorku, ale nakonec to neudělal. Zdálo se mu to rozumnější z obchodního hlediska. Autor biografie Dick Francis: A Racing Life (1999) Graham Lord uvádí v knize několik nepřímých, ale poměrně výmluvných důkazů, že Dick by bez Mary knihy nenapsal.

Po smrti Dicka Francise se ke spekulacím, že skutečnou autorkou detektivních knih byla Mary, vyjádřil jejich syn Felix: „Bylo to nejhůře střežené tajemství v nakladatelství. Všichni nakladatelé věděli, že Dick Francis jsou dvě osoby. Matka otci vždycky říkala Richard. A pro mě byl můj otec Richard a moje matka Mary a společně byli Dick. Byla to Mary, nebo to byl Dick, kdo knihy napsal? No, nebyl to ani jeden, bylo to jejich společné dílo. Všichni to věděli – nebylo to žádné tajemství.“

Dick a Mary si byli velmi blízcí, jejich manželství bylo opravdu šťastné. Sedm měsíců v roce trávili cestováním a rešeršemi, pět měsíců psaním románů. Vždy v době Vánoc vyšla nová kniha. Všechny se zařadily mezi bestsellery, nejen v Británii.

Francis nesmírně zbohatl. I přesto ale manželé žili spíše předměstským životem. Mary měla chatrné zdraví poznamenané obrnou. Zemřela v roce 2000. Po její smrti se dlouho neobjevily žádné nové detektivní příběhy, takže znovu vyplavaly na povrch spekulace, že skutečnou autorkou byla Mary.

Nicméně, šest let po její smrti vydal Francis novou knihu Rozkazem, a ta byla dokonale ve stylu starého Francise. O rok později, v roce 2007, vydal knihu Mrtvý dostih, pak Talár a dres (2008) a Vyrovnaný účet(2009). S velkou částí rešerší mu pomohl syn Felix, který kvůli tomu opustil své místo učitele ve škole Bloxham v Oxfordshiru. Jeho druhý syn Merrick se částečně potatil. Živil se jako trenér dostihových koní a poté vedl firmu na přepravu koní, která byla podkladem pro knihu Mezi koly z roku 1992.

Richard Stanley Francis, žokej a spisovatel, zemřel 14. února 2010 ve věku 89 let. Byl jedinečnou osobností, žokejským šampionem ve steeplechase, který se bez jakýchkoli předchozích zjevných literárních sklonů a zkušeností stal autorem mezinárodních bestsellerů. Jeho detektivních příběhů se prodalo více než 60 milionů výtisků ve 35 jazycích. Kromě detektivních příběhů napsal také autobiografii The Sport of Queens (1957) a Lester (1986), životopis Lestera Piggotta. Za své literární dílo získal řadu ocenění.

Zdroje: wikipedia.org, imdb.com, theguardian.com