Článek
V roce 1878, na sklonku svého života, se Catherine Dickensová začala svěřovat sousedům v Camdenu s tím, jak se k ní choval její manžel. Ten byl v té době už osm let po smrti. Trvalo jí opravdu dlouho, než sebrala odvahu si postěžovat a vypořádat se s hrozným manželstvím. A to už před Dickensovou smrtí s manželem dvanáct let nežila. Její manžel se totiž v roce 1858 zbláznil do mladé herečky Ellen Ternanové. Veřejnost ale o tomto vztahu nic nevěděla. Dnes by ho manželka roznesla na kopytech a udělala mu ze života mediální peklo!
Posmrtná ostuda
Dickensova celosvětová pověst soucitného moralisty tak mohla až do jeho smrti bez poskvrnky vzkvétat. Sousedé, Edward Dutton Cook a jeho žena, byli samozřejmě v šoku, když jim Catherine vyprávěla, jak se ji Charles kdysi pokusil zavřít do blázince. Cook o tom nesmlčel. Napsal svému příteli Williamu Moy Thomasovi, který pracoval jako novinář: „On [Dickens] si nakonec uvědomil, že už se mu nelíbí,“ poslal to, co se dozvěděl od Catherine, dál. „Porodila deset dětí a ztratila mnoho ze svého dobrého vzhledu, vlastně stárla. Dokonce se ji pokusil zavřít do blázince, chudinku! Ale jakkoli je zákon špatný, pokud jde o prokázání šílenství, nedokázal se s ním tak docela popasovat,“ psalo se v dopise.
Přestože Cookův přítel pracoval jako novinář, obsah dopisu zůstal neznámý až úžasného objevu v roce 2019. Profesor John Bowen tehdy na univerzitě v Harwardu objevil skrýš s 98 dopisy. Už dříve se díky Claire Tomalinové, autorce životopisů Dickense i herečky Ternanové, vědělo, že Dickensovo chování bylo tajnůstkářské a komplikované, nově nalezené dopisy ale přinesly další svědectví o jeho bezohlednosti a sobectví. Kdyby se mu podařilo prohlásit ženu za šílenou a nechat ji zavřít do ústavu pro choromyslné, mohl by si žít, jak se mu zlíbí, a nikdo by si o něm nemyslel nic špatného.
Plány překazil Dickensovi lékař
Catherine měla štěstí v neštěstí. Lékař Thomas Harrington Tuke, který pracoval jako správce ústavu Manor House v Chiswicku, odmítl – přesto, že byl Dickensovým přítelem – šílenství potvrdit. Vztahy mezi muži pak značně ochladly a Dickens v roce 1864 nazval lékaře „ubohou bytostí“ a „lékařským oslem“. Profesor Bowen, který dopisy nalezl, spekuluje, že příčinou roztržky mohlo být právě lékařovo odmítnutí potvrdit, že Catherine je šílená.
Když se dopisy nalezené v harvardském archivu dostaly ke Claire Tomalinové, vyjádřila se, že podle ní to byl Dickens, a ne jeho žena, kdo byl šílený. O stavu své ženy sice „překvapivě lhal“, ale zamiloval se a měl pocit, že jeho život je ztracený: „Myslím, že v tomto období byl skutečně šílený a jejich životy se ocitly v chaosu. Jeho chování po tu dobu, kdy byl rozhodnutý se rozejít, bylo hanebné a myslím, že toho potom litoval.“
O domácnosti rozhodoval sám
Možná právě proto, že doma vše nefungovalo, jak má, měl Dickens nutkavou potřebu předstírat před přáteli i cizími lidmi své „domácí štěstí“. Pozorní hosté si ale nemohli nevšimnout toho, že na usilovném předvádění středostavovského domácího štěstí u Dickensových není něco v pořádku. Bylo to zjevné hlavně během vánočních oslav, které Dickens s železnou pravidelností pořádal v domě na Doughty Street.
Zvláštní bylo i to, že o chod domácnosti se staral pán domu, nikoli jeho manželka. To bylo v té době, kdy měli muži a ženy rozdělené sféry působnosti, velmi neobvyklé. Dalo by se to pochopit, kdyby byla Catherine lajdáckou hospodyní nebo příšernou kuchařkou. Ale nebylo tomu tak. Byla opravdu šikovná. V roce 1851 dokonce vydala pod pseudonymem knihu What Shall We Have for Dinner?, kuchařku s jídelníčkem pro nejrůznější události – od skromných rodinných večeří až po elegantní sešlosti o dvaceti lidech.
Z rozchodu obvinil svou ženu
Ovšem, když v roce 1858 došlo k definitivnímu rozchodu manželů, Dickens okamžitě tvrdil, že vztah ztroskotal, protože Catherine byla špatná hospodyně a ještě horší matka. To, že je na vině jeho románek s jinou ženou, samozřejmě nepřiznal. Na Catherine se tehdy sneslo opovržení Dickensových přátel. Foster, jeden z členů Dickensova „tábora“, dokonce naznačoval, že čím dál větší korpulentnost paní Dickensové a to, co Dickens označil za její „duševní poruchu“, není důsledkem dvanácti těhotenství a doprovodných poporodních depresí, ale spíše neschopnosti udržet své chutě v mezích. Nevinná Catherine tak musela čelit nejen opovržení od svého manžela, ale i invektivám od spousty dalších lidí.
Choval se jako blázen
Domácí tyranie ale nebyla jediným jeho prohřeškem. Když zrovna nešikanoval svou ženu a nebyl zaneprázdněn psaním příběhů o štědrosti, ideálech a lásce, byl Dickens známý svou zálibou v neuvěřitelně otravných „žertících“. Mluvil jazykem, který si sám vymyslel. Přibíhal na ulici k cizím lidem a vykřikoval na ně bizarní nesmyslné hádanky. A při jednom obzvlášť šíleném výletu na pláž popadl náhodnou mladou ženu, odtáhl ji k vodě a vyhrožoval jí, že ji zabije. Tvrdil, že se do ní zamiloval a že se spolu musí utopit.
Hrozný manžel, ale skvělý spisovatel
Ať už ale byl, jaký byl, stal se nejvýznamnějším a nejoblíbenějším představitelem viktoriánského románu. Jeho díla si oblíbila sama královna Viktorie. Mezi jeho největší díla patří Nadějné vyhlídky, David Copperfield, Ponurý dům, Oliver Twist, Vánoční koleda a Kronika Pickwickova klubu. Slavný autor zemřel 9. června 1870 ve věku 58 let na mrtvici. V roce 2013 natočil anglický herec a režisér Ralph Fiennes o Dickensovi životopisný film Vášeň mezi řádky.
