Článek
Erle Stanley Gardner, otec literárního Perryho Masona, se původně také vydal na právnickou cestu. Stačil ale jediný měsíc na právnické fakultě Valparaisovy univerzitě v Indianě, aby byl vyloučen. Proč?
Nejdříve to zkoušel jako právník
Erle Stanley Gardner se narodil 17. července 1889 v Maldenu ve státě Massachusetts do rodiny důlního inženýra. Kvůli tatínkově povolání se hodně stěhovali, takže Gardner trávil dětství porůznu v Massachusetts, Oregonu, na Aljašce a v Kalifornii. Střední školu dokončil v kalifornském Palo Altu, poté velmi krátce navštěvoval právnickou fakultu na univerzitě Valparaiso v Indianě. „Vyhodili mě, protože jsem napadl profesora,“ přiznal později. Oficiální důvod ale zněl o něco mírněji: „rozptylující zájem o box“. Pravdou je, že ještě jako teenager byl Gardner zatčen za účast na nelegálním boxerském zápase, takže box v onom napadení profesora zřejmě opravdu hrál svou roli.
Právo ho fascinovalo
Možná s tím souvisely i jeho drobné prohřešky proti zákonu. Každopádně, Gardnerovi právo učarovalo. Podařilo se mu získat práci písaře v právnické firmě v kalifornském Oxnardu za 20 dolarů měsíčně. Tři roky hltal v průměru 50 hodin týdně právní texty. Když mu bylo 21 let, složil advokátní zkoušky a byl přijat do kalifornské advokátní komory. Rok poté se oženil s Natalií Frances Talbertovou a o další rok později se jim narodila dcera. Na počátku 30. let 20. století se ale manželé rozešli. Gardner se znovu oženil až po smrti paní Gardnerové v roce 1968. Na rozdíl od Perryho Masona si svou dlouholetou sekretářku vzal.
Po dobu pěti let od přijetí do advokátní komory vykonával Gardner advokátní praxi v Oxnardu. Při obhajobě tamních chudých Číňanů a Mexičanů se projevil jeho hluboký soucit s lidmi bez peněz a bez přátel, kteří se dostali do právních potíží, a s těmi, které považoval za nespravedlivě obviněné. Ve prospěch těchto klientů neúnavně pátral v zákonech a spisech, aby našel ty správné precedenty, které by odpovídaly jeho potřebám. V pravou chvíli pak precedent předhodil soudci a porotě – podobně jako to v následujících letech dělal jeho hrdina, právník Perry Mason, v řadě detektivních románů.
„Bylo to tak, že vyhrál všechny své případy,“ řekl před lety jeden z bývalých Gardnerových právnických partnerů. „V soudní síni Erle za všech okolností vyzařoval sebevědomí. Jeho hlas byl zvučný a dobře se nesl. Byl velký, zavalitý, prostého vzhledu.“ Prostě celý budoucí Perry Mason. Ačkoliv Gardnera bavilo vést soudní spory a rozvíjet strategii soudních procesů, samotná právní praxe ho v podstatě nudila. Navzdory své pověsti skvělého obhájce slabších cítil Gardner nutkání vydělávat peníze, a tak v roce 1918 opustil práva a začal pracovat jako prodejce pneumatik. Dařilo se mu dobře, ale začalo se mu stýskat po soudní síni, a tak v roce 1921 znovu nastoupil do advokátní kanceláře v kalifornském městě Ventura. A současně začal psát povídky do tehdy populárních pulpových časopisů.
Zrod Perryho Masona
Charismatický právník Perry Mason se poprvé objevil v knize Případ sametových drápků, která vyšla v roce 1933 a stala se bestsellerem. Gardner se po úspěchu svých prvních tří knih úplně vzdal právnické praxe. Pět let psal v přívěsech zaparkovaných na osamělých místech v poušti. Potřeboval mít na psaní klid. Zanedlouho však začal kupovat různé nemovitosti po celém západním pobřeží. Tak si vybudoval asi tucet úkrytů, kam mohl jezdit psát a vyhýbat se lidem.
Jeho hlavním útočištěm bylo tisícihektarový ranč Rancho del Pai sano v kalifornské Temecule, který koupil v roce 1938. Tato nemovitost se nachází na poušti zhruba 100 mil jihovýchodně od Los Angeles a skládá se z asi 10 domků pro hosty, desítky budov, ohnivzdorných trezorů na rukopisy a několika domů.
Gardner vstával denně za úsvitu. Po třech hodinách diktování sešel do hlavní budovy ranče, jejíž největší část zabírala obrovská obytná jídelna, a posnídal se svým personálem čítajícím asi 20 zaměstnanců. Obvykle nechybělo ani půl tuctu hostů. Zbytek pracovního dne se věnoval dalšímu diktování a pak revizím tužkou psaných scénářů. V dobách své největší slávy dokázal mít román připravený do šesti týdnů od chvíle, kdy ho začal psát.
Po devět let věnoval Gardner několik hodin týdně dohledu a kritice scénářů populárního televizního pořadu Perry Mason, který byl k vidění každý týden v síti Columbia Broadcasting System až do sezóny 1966. Seriál rychle pohltil všechny jeho vlastní příběhy o Masonovi a na psaní nových scénářů musel být najat štáb.
Úctyhodná postava právníka
Jméno Perry Mason nebylo původním Gardnerovým výtvorem. Spisovatel ho ve skutečnosti převzal ze starého časopisu Youth's Companion, který jako chlapec odebíral a který vydávala společnost Perry Mason and Company.
Gardner vykresluje Masona jako právníka, který tvrdě bojuje za své klienty a libuje si v neobvyklých, obtížných nebo téměř beznadějných případech. Často přijímá klienty z rozmaru, jen proto, že je zvědavý, zhusta za minimální honorář, a v případě potřeby dokonce sám financuje vyšetřování jejich případů. S oblibou jedná za zády poručíka Tragga z oddělení vražd a volí nestandardní postupy.
Navzdory všeobecnému přesvědčení Perry Mason nevyhrál každý případ. Podle The Perry Mason TV Show Book neporazitelný obhájce během své kariéry prohrál tři případy. V Případu bezcitného svědka Mason prohraje případ, který se netýkal vraždy, což byla „záležitost občanského práva“, uvádí se na stránce. V Případu vyděšené písařky je Masonova klientka shledána vinnou z vraždy, ale nakonec se mu stejně podaří očistit její jméno. A konečně, v Případu smrtícího rozsudku je Perryho klient shledán vinným z vraždy a je odsouzen k trestu smrti. Perry ale samozřejmě opět zachrání situaci dříve, než k tomu dojde.
Sekretářka, nebo milenka?
Kromě Paula Draka, který pro Perryho vykonává „špinavou“ detektivní práci, je jedinou blízkou osobou Masona jeho sekretářka Della. V prvním románu Perryho Masona Případ sametových drápků se píše, že Della Streetová pocházela z dobře situované rodiny, kterou zničil krach na burze v roce 1929. Proto si Della musela najít práci sekretářky. Podle knihy Případ správcovy kočky je asi o 15 let mladší než Perry Mason.
V Gardnerových knihách je zřejmé sexuální napětí mezi Perrym a Dellou. Proběhne několik polibků, Mason jí kupuje krásné šaty, dokonce ji několikrát požádá o ruku. Nabídky k sňatku ale Della odmítá, protože v té době manželky nepracovaly. Kdyby si Perryho vzala, nemohla by pokračovat jako jeho sekretářka. A ona se této stránky svého života nechtěla vzdát. A tak se čtenáři svatby nedočkali.
Chvála i kritika
Literární kritici, kteří se specializovali na detektivní příběhy, jako byl například Anthony Boucher, který psal recenze literárních děl pro The New York Time, Gardnera neustále chválili za jeho spletité zápletky a jednoduchý styl vyprávění. Jiní jej zase za tuto jednoduchost a prvoplánovou zábavnost silně kritizovali.
Gardnerovi to ovšem ani v nejmenším nevadilo: „Píšu, abych vydělal peníze, a píšu, aby se čtenáři bavili,“ řekl. „Lidé mají morální uspokojení z toho, že čtou příběh, v němž nevinná oběť osudu zvítězí nad zlem. Mají rádi podněty z napínavého detektivního příběhu,“ poznamenal a dodal: „Většinu čtenářů trápí spousta problémů, které nemohou vyřešit. Když se snaží odpočívat, tyto problémy neustále nahlodávají jejich mysl a řešení neexistuje. Vezmou do ruky smyšlený příběh, zcela se do problému ponoří, vidí, jak je problém zpracován do konečného a spravedlivého závěru, zhasnou světlo a jdou spát. Pokud jsem milionům lidí poskytl takový druh relaxace, je to dostatečná odměna.“
A zatímco jeho Perry Mason stále žije, Erle Stanley Gardner zemřel v roce 1970, čtyři měsíce před svými 81. narozeninami, na rakovinu na svém ranči v Temecule. Popel slavného spisovatele byl rozptýlen po jeho milovaném poloostrově Baja California.
