Článek
Narodil se 12. září 1921 ve Lvově. Tedy, ve skutečnosti se podle jeho vlastního líčení narodil třináctého. Ale později bylo datum v jeho rodném listě změněno na dvanáctku kvůli pověrám spojeným s nešťastným číslem 13.
Sovětská okupace mu překazila studium
Tatínek Samuel Lem pracoval jako lékař, maminka Sabina se starala o domácnost. Lemova rodina měla židovské kořeny, ale vyznávali římskokatolickou víru a mluvili polsky. Bydleli v šestipokojovém bytě v Brayerivské ulici. Stanisław byl jedináček. Původně plánoval jít ve stopách svého otce a stát se laryngologem. Po internátní škole se chtěl zapsat na lvovskou polytechniku, ale nebylo mu to umožněno. V té době probíhala sovětská invaze a Lvov byl obsazen sovětskými vojsky. Díky otcovým konexím se ale naštěstí dostal na medicínu na Lvovské univerzitě.
V roce 1941, kdy nacisté napadli Sovětský svaz, byl Lem ještě studentem medicíny. Kvůli židovskému původu se ale celá jeho rodina ocitla v ohrožení a on byl nucen studium přerušit. Díky „árijskému“ vzhledu a neutrálnímu příjmení se Lemovi naštěstí podařilo vyhnout se pozornosti nacistů. Získal práci jako pomocný mechanik v autodílně.
O této těžké době promluvil Lem v rozhovoru v roce 1981: „Za druhé světové války jsem žil s rodiči ve Lvově. Žila tam ukrajinská menšina a situace byla ještě horší než ve zbytku Polska. Pracoval jsem jako automechanik, pak jsem se musel téměř rok skrývat pod falešným jménem. Více než polovinu mé rodiny Němci vyvraždili. Takže to samozřejmě ovlivnilo můj život a mou práci.“ V autobiografické eseji Chance and Order, která vyšla v roce 1984 v časopise The New Yorker, pak Lem vzpomínal, jak se jako jedináček vyrůstající v polském Lvově bavil vytvářením smyšlených pasů, certifikátů, povolení, vládních poznámek a identifikačních dokladů. A jak se jim o několik let později, když jeho rodina prchala před nacisty, podařilo s pomocí falešných dokladů uniknout jisté smrti.
Odchod ze Lvova
Po válce pak pokračoval ve studiu, ale závěrečné zkoušky záměrně neudělal, protože se chtěl vyhnout odvodu. V roce 1946 se celá rodina přestěhovala do Krakova, protože nechtěla přijmout občanství SSSR.
Před přestěhováním ze Lvova Lem na literární tvorbu prakticky vůbec nemyslel. Jeho jediným koníčkem byl fotbal. Napsal sice několik básní, ale všechny své spisy nechal ve starém bytě. Podařilo se mu také napsat román Člověk z Marsu, ale nepovažoval jej za dobrý, stejně jako svá další raná díla. V rozhovoru v roce 1981 řekl, že se literární činnnosti začal věnovat v roce 1949 nebo 1950 a jedním dechem dodal: „Podle mého názoru je minimálně prvních pět knih velmi špatných.“
Prvním románem, který jej skutečně proslavil byla kniha Astronauti z roku 1951. Tento román mu získal nejprve místní věhlas, později i celosvětový. Jeho literární cesta nabrala na obrátkách. Celkem pak napsal 17 románů a asi stovku povídek. Jeho díla byla přeložena do více než 40 jazyků a celkem vyšla v nákladu asi 30 milionů výtisků.
V mnoha Lemových dílech lze dešifrovat životopisné momenty. Román Dům proměnění se odehrává v psychiatrické léčebně s věží v mauritánském stylu, což je zjevná narážka na židovskou nemocnici tři sta metrů od jeho rodné Brayerivské ulice, kde je dnes porodnice. Bregg, hrdina románu Návrat z hvězd, se po vesmírné výpravě vrací na Zemi, ale planeta je změněna k nepoznání. Nepochybně jde o narážku na Lvov, který po několika válkách ztratil téměř veškeré původní obyvatelstvo. Mimochodem, Lem až do své smrti své rodné město už nikdy nenavštívil.
Prorok budoucnosti
Stanisław Lem byl pravděpodobně prvním spisovatelem sci-fi, který přesně předpověděl konec papírových knih a nástup elektronických formátů a čteček elektronických knih. Ve svém románu Návrat z hvězd z roku 1961 píše Lem o budoucnosti, kde už nejsou papírové knihy, nýbrž optony, malé paměťové krystaly, které se dají nahrát do zařízení, což nápadně připomíná současné tablety nebo čtečky.
V téže knize hlavní hrdina po návratu na Zemi zjistí, že klasické oblečení už neexistuje a veškeré oděvy se vyrábějí obratným nastříkáním spreje na tělo. A opět zásah do černého: oblečení ve spreji přestalo být utopií v roce 2010. Módní designér Manel Torres jako první vyvinul oblečení ve spreji, jež se dá nosit, prát a znovu obléci. Torres ve spolupráci s vědci z Imperial College v Londýně a společně vyvinuli sprej, který při styku s tělem produkuje bezešvou textilii.
V knize K mrakům Magellanovým z roku 1955 zase Lem prezentuje budoucnost, v níž budou mít lidé okamžitý a univerzální přístup k obří virtuální databázi, kterou nazval „trionovou knihovnou“. Lemovy triony jsou drobné krystaly křemene, které jsou propojené rádiovými vlnami a tvoří rozsáhlou knihovnu znalostí. Podle knihy dokáže trion uchovávat nejen obrazy knižních stránek, ale i nejrůznější fotografie, mapy, obrázky, grafy a tabulky – jinými slovy cokoli, co lze pozorovat zrakem. Stejně snadno lze do trionové knihovny ukládat zvuky, lidský hlas i hudbu, existuje dokonce způsob, jak zaznamenávat vůně. Dnes tomu říkáme internet a cloudy. A až na ty vůně se vše vyplnilo do puntíku. A kdoví, možná že vývojáři časem zmáknou i ty vůně!
Lem se ještě za svého života dočkal naplnění spousty svých předpovědí, včetně zmíněného internetu. A ten ho překvapil, ovšem nikoli příjemně. Jeho slavná reakce na první setkání s novým médiem prý byla následující: „Dokud jsem nepoužíval internet, nevěděl jsem, že je na světě tolik idiotů.“
Pokud peklo existuje, pak je pravděpodobně počítačové.
Z technologického pokroku lidstva měl obavy
Je docela zvláštní, že psal sci-fi, ale žánru, v němž tvořil, si nevážil a vyjadřoval se o něm s despektem: „Sci-fi je většinou špatná a vadí mi už samotný název. V názvu science fiction, který předstírá nějakou asociaci s vědou, zatímco ve skutečnosti nemá s vědou nic společného, je něco, co mě osobně uráží . Mnoho let jsem četl sci-fi v naději, že v tom obrovském množství sci-fi děl najdu něco zajímavého. Nic zajímavého jsem ale nenašel, a tak jsem před několika lety přestal číst sci-fi úplně.“
Některé Lemovy poznámky na adresu spisovatelů science fiction se americkým spisovatelům nelíbily. Lem byl vyloučen z organizace Science Fiction and Fantasy Writers of America (SFWA), i když se později zjistilo, že jeho komentáře byly vytrženy z kontextu a špatně přeloženy.
Lem navíc nedovolil, aby technika pronikla do jeho každodenního života. Nikdy se nenaučil používat počítač, místo toho zůstal věrný svému psacímu stroji. K technologickému pokroku a jeho vlivu na lidstvo byl poměrně kritický. Svou reflexi vývoje člověka popsal ve sbírce esejů One Human Minute.
Ukazuje se, že hlavním protivníkem, nepřítelem a škůdcem člověka je člověk sám.
Skvělý spisovatel Stanisław Lem zemřel v roce 2006 ve věku 84 let na srdeční selhání. Je pochován na hřbitově Cmentarz Salwatorski v Krakově.
