Článek
Každý člověk potřebuje nějakého koníčka. Hans Christian Andersen měl dva: psaní pohádek a masturbaci. Jak to víme? Vše si zapisoval do deníku. Bůhvíproč ho v pozdějším věku nespálil.
Podivný patron
Po sexuální stránce byl tak trochu záhadou. Nikdy se neoženil a v různých obdobích svého života byl zamilovaný nejen do žen, ale i do mužů. V dnešní době by se nad tím asi nikdo nepozastavil. Předpokládá se, že celý život žil v celibátu, což bylo důsledkem kombinace komplikovaného dětství, znechucení ze svých sexuálních tuh a představ a náboženstvím podpořeného pocitu viny kvůli přitažlivosti ke stejnému pohlaví. Podle jeho vlastního svědectví se mu tělesná láska zhnusila v dětství, kdy spal v posteli s vlastními rodiči. Mnohokrát byl svědkem jejich tělesného styku, který ho děsil a navždy v něm vzbudil odpor vůči sexu.
Otec i dědeček měli psychické problémy
Nelze se divit, Andersenovo dětství bylo přinejmenším zvláštní. Narodil se v roce 1805. Byl nešikovný a zženštilý, spolužáci se mu vyhýbali. Jeho otec měl psychické problémy a dědeček strávil velkou část svého života v ústavu. Hans Christian byl dyslektik a trpěl celou řadou fóbií, včetně obsedantní hrůzy z upálení nebo z pohřbení zaživa. Tatínek mu zemřel, když mu bylo pouhých 11 let. Ať byl otec, jaký byl, malý Hans Christian ho postrádal.
Nestandardní byla ostatně celá rodina. Matka byla negramotná, teta vedla nevěstinec a nevlastní sestra se živila prostitucí, což zřejmě ovlivnilo Hansovy pozdější názory na vztahy se ženami. To všechno mělo na budoucího spisovatele děsivý vliv. Na rodinu své matky začal nahlížet jako na vzor promiskuity a měl hrůzu z toho, že by cokoli z toho mohlo prosáknout do jeho vlastního, pečlivě uspořádaného života.
Útěk z Odense
Měl v sobě ale i obrovský zdroj ctižádosti a touhy po úspěchu, a tak si když mu bylo teprve 14 let, našetřil z představení a recitálů v měšťanských domech peníze na odchod z Odense do Kodaně.
Předpokládá se, že mnohá témata, která se objevují v jeho pozdější tvorbě (proměna, vykoupení, osamělost a touha), mají zdroj v jeho raném dětství. Často sám sebe přirovnával k ošklivému káčátku, které se po neustálém odmítání promění v nádhernou labuť. Když v roce 1875 zemřel, zjistilo se, že má v kapse dopis od dívky, do které byl v mládí zamilovaný a která odmítla jeho dvoření. Zřejmě ho s sebou nosil celá desetiletí.
Nikdy nenavázal milostný vztah
Transformace v krásnou labuť se ale nekonala, ani když dospěl, ani později, když dosáhl finančního úspěchu a slávy. Touha mu ale nechyběla. Bažil po slavné zpěvačce Jenny Lindové, šílel po Edvardu Collinovi, synovi svého učitele. Později své milostné snění zaměřil na jeho sestru Louise, ale ani u ní neuspěl. Nejblíže ke klasickému vztahu měl ve chvílích, které trávil s tanečníkem Haraldem Scharffem. Andersen později tyto chvíle označil za „erotické období“ svého života.
Tělesný vztah se mu navázat nepodařilo, ale chtíčem překypoval, a tak jej řešil častým sebeukájením. A vše si poctivě zapisoval do deníku prostřednictvím jednoduchého kódu. Někdy navštěvoval nevěstinec, aniž by tam ale k čemukoliv tělesnému došlo. V jednom ze záznamů ve svém deníku se zmiňuje, že z takového podniku odcházel „aniž bych zhřešil skutkem, ale určitě v myšlenkách“. Zdá se, že tam jen hledal inspiraci pro své chvíle o samotě.
Nepřekonatelný autor pohádek
Nic z toho samozřejmě nemůže zastínit jeho neskutečné literární úspěchy. Jeho dílo je milováno čtenáři všech věkových kategorií, všech společenských vrstev, všech zemí a všech stupňů vzdělání. Mnohé z jeho 156 pohádek se zařadily mezi klasiku. On sám však pohádky nepovažoval za plnohodnotnou tvorbu a nevážil si jich. Sám sebe vnímal spíše jako zneuznaného básníka a dramatika. Svůj věhlas si vůbec neuvědomoval. Když v srpnu 1875 zemřel, jeho pohřbu se zúčastnil i král Kristián IX a den pohřbu byl vyhlášen dnem národního smutku. Hans Christian Andersen se stal nejslavnějším Dánem všech dob.
Zdroje: listverse.com, wikipedia.org, cracked.com, theguardian.com
