Článek
Každopádně, vždycky, když už se blížil termín uzávěrky a Victor Hugo měl cukání vyrazit za lepší – tedy více vzrušující – zábavou, neměl jinou možnost než posbírat všechny své šaty a nařídit sluhovi, aby je schoval tak, aby nemohl opustit dům. Nahý jako nemluvně, zahalený pouze do obrovského šedého pleteného šálu (jak uvedla jeho manželka ve svých pamětech) tak musel zůstat doma a psát jako o život, dokud román nedokončil.
Byl počat na hoře Donon
Už k početí slavného spisovatele se váže zajímavý příběh. Na třítisícové hoře Donon lze totiž těsně pod vrcholem, poblíž ruin keltského chrámu, najít pískovcový blok, do nějž je vytesáno, že se jedná o místo, kde byl počat Victor Hugo. Starší Hugo svému synovi rád říkal, že díky mimořádnému místu početí je jeho život předurčen k jedinečnosti, a měl nejspíš pravdu. Sám spisovatel ovšem při vyprávění příběhu svého otce, důstojníka v Napoleonově armádě, uváděl jiné místo – nahrazoval keltský chrám římským „chrámem lásky“, horské pásmo Vogézy zaměnil za Alpy a horu Donon za Mont Blanc, která je 3 000 metrů vyšší a mezinárodně proslulejší. Třítisícovka mu prostě byla málo. Tvrdil také, že jeho matka byla napůl divoká Amazonka (ve skutečnosti se narodila v Nantes v západní Francii).
Ať už ale na příběhu o Hugově početí je, či není něco pravdy, jeho život měl opravdu grády. Nebyl jen slavným spisovatelem, básníkem a dramatikem, ale také ilustrátorem. Jeho dílo zahrnuje tisíce ilustrací, které vznikly většinou pro soukromé výstavy. Pokud jde o literární dílo, proslul zejména díky románům Bídníci, Chrám Matky Boží v Paříži nebo Muž, který se směje. Kromě toho byl filantrop – jako člen francouzského Národního shromáždění se zasazoval o ukončení chudoby, bezplatné vzdělání pro všechny děti a zrušení trestu smrti.
Spisovatel posedlý chtíčem
Jako každý génius měl ovšem své libůstky. Když zrovna nebyl zavřený doma nahý, aby zvládl dokončit knihu, laškoval se svou ženou. Nebo s nějakou jinou. Hugem totiž celý život lomcovala extrémní žádostivost. Jednou se pochlubil, že se svou ženou Adélou měl o svatební noci devětkrát styk. Ta, chuděra, už po pár letech manželství prosila, aby už ji nechal na pokoji. A tak to Hugo řešil „outsourcingem“. Údajně se vyspal se stovkami žen, jeho chtíč nepolevoval ani s postupujícím věkem. Ještě v sedmdesátce se dvořil dvaadvacetileté dívce a v 80 letech prý úspěšně usiloval o svou služebnou.
A když už se milostné činnosti nevěnoval sám, alespoň se díval. Ve svém domě údajně instaloval do ložnic pro hosty kukátka, aby mohl potají sledovat milostné aktivity svých přátel.
Zbožňoval večírky
Sex ale nebyl to jediné, co Hugo miloval. Mezi jeho oblíbenou zábavu patřily i večírky. Hugo údajně po většinu svého života každý večer hostil na večeři kolem 30 přátel a s oblibou prezentoval svůj party trik: nacpal si do úst celý pomeranč, pak to zasypal co nejvíce hrudkami cukru, vše v ústech rozmělnil, a nakonec zapil dvěma skleničkami brandy. Muselo to být opravdu působivé!
Hájil chudé – a sám chudobu nepoznal
Kromě sexu a společenské zábavy miloval Victor Hugo ještě další dvě věci – slávu a peníze. Dá se to chápat, ačkoliv jeho ego muselo být nezměrné. Během oněch proslulých večírků totiž Hugo rád vyjmenovával důvody, proč je lepší než Balzac a většina dalších francouzských spisovatelů. Možná, že mu ten pomeranč nacpali do pusy jeho přátelé, aby už to nemuseli poslouchat.
A pokud jde o peníze, nechal si rád pořádně zaplatit. Při vyjednávání o odměně za Bídníky s nakladatelem Hugo prohlásil, že chce dostat víc, než kdy kdokoli jiný dostal za napsání knihy. Částka 300 tisíc franků (v přepočtu na současné peníze asi 3 miliony liber), kterou Hugo obdržel, je doposud nejvyšší částkou, která kdy byla zaplacena za literární dílo. Pravdou je, že nakladateli se jeho investice vyplatila. Kniha byla nedočkavě vyhlížena, a když konečně vyšla, pařížští dělníci stáli u knihkupectví fronty s trakaři, aby je naplnili nově zakoupenými výtisky a později je se ziskem prodali kolegům.
Hugo tehdy – kromě obvyklého přepychového vydání – trval i na levné variantě pro běžnou veřejnost. Na rozdíl od předchozích let, kdy to nepřicházelo v úvahu, to umožnil nedávný příchod ocelotisku poháněného parou, v kombinaci s čím dál levnějším papírem.
Manželka, milenka a ty ostatní
Se svou ženou Adèle se tajně zasnoubil proti vůli své matky. Oženit se s ní si ale troufl až v roce 1822, rok po matčině smrti. Z manželského svazku vzešlo pět dětí, dvě dcery a tři synové. Malý Léopold ale zemřel ještě jako nemluvně, dcera Léopoldine tragicky zahynula krátce po své svatbě. U nejmladší dcery, která se po mamince jmenovala Adèle, propukla duševní choroba a ona pak zbytek svého života strávila v ústavu pro choromyslné.
Jedenáct let po svatbě se Hugova manželka spustila s jeho dobrým přítelem, kritikem Sainte-Beuvem. Hugo jí to oplatil tím, že si našel milenku. Byla jí herečka Julietta Drouetová, která po jeho boku vytrvala celých padesát let, navzdory spoustě dalších žen. Hugo jí věnoval spoustu svých básní. Provázela jej dokonce do exilu, když proti sobě poštval Napoleona.
Victor Hugo zemřel roku 1885 v Paříži jako velký a uznávaný francouzský národní básník. V den jeho pohřbu byl vyhlášen státní smutek.
Zdroje: wikipedia.org, nih.gov, penguin.co.uk, theguardian.com
