Článek
Vytoužený život v nové zemi zničil indiánský nájezd
Mary Jemison se narodila v roce 1743 přímo na palubě lodi, na které se její rodiče plavili z dnešního Severního Irska za novým vysněným životem do daleké Ameriky. Spolu s ostatními přistěhovalci se vylodili v Pensylvánii a na získaném pozemku postavili farmu, kde hospodařili. Mary vyrůstala ve společnosti několika sourozenců a žila poklidným životem uprostřed milující rodiny. Dívčino dětství skončilo jednoho rána roku 1755. V té době v Severní Americe probíhaly boje mezi Francií a Británií, přičemž obě strany spolupracovaly s různými indiánskými kmeny. Během jednoho z nájezdů Maryin domov přepadla skupina tvořená šesti indiány a čtyřmi Francouzi, která celou farmu vydrancovala a její obyvatele zajala a odvedla.
Únosci ji ušetřili, ale její rodiče i sourozence povraždili a skalpovali
Mary spolu s rodinou a dalšími lidmi, které indiánští válečnici unesli, pochodovala do neznáma, většinou bez vody a jídla, kterým domorodci na svých vězních šetřili. Když dvanáctileté modrooké vyděšené dívce sundali střevíce a místo nich nasadili kožené mokasíny, její matka pochopila, že nadešel čas rozloučení a že Mary domorodci zřejmě ušetří. Předtím, než indiáni její dceru a jednoho malého chlapce od skupiny oddělili, stačila jí matka ještě říct, ať se nesnaží o útěk, který by mohl ohrozit její život. Poté Maryinu rodinu indiáni zmasakrovali svými tomahawky. Ukořistěné skalpy později sušili nad ohněm, u něhož seděla i zajatá Mary, která podle barvy vlasů poznala ten matčin. Do konce života si pamatovala pocit hrůzy a děsu, který v tu chvíli prožívala.
U indiánského kmene, který ji adoptoval, našla nový domov
Skotsko-irskou unesenou dívku adoptovala domorodá rodina z kmene Seneků, která jí vymyslela i nové indiánské jméno, co v překladu odkazovalo k jejímu pohlednému obličeji. I přesto, co indiáni provedli Maryiným rodičům, se nová členka kmene plně přizpůsobila životu a zvykům svých věznitelů. Dokonce se provdala za indiánského válečníka ze sousedního kmene, který při lovecké výpravě podlehl náhlé nemoci. Během manželství porodila dceru, která však zemřela ihned po narození. Druhým dítětem byl syn Thomas, pojmenovaný po Maryině otci. Po manželově smrti se mladá vdova uchýlila k jeho příbuzným a zanedlouho si vzala váženého a obávaného seneckého náčelníka Hiokatooa, který proslul svou krutostí k nepřátelům. Ke své ženě se ale choval vlídně a Mary s ním zplodila dalších šest dětí, které dostaly jména po členech její původní rodiny.
Rozhodla se zůstat mezi indiány
Mary Jemison se o svůj fascinující příběh na sklonku života podělila s Jamesem E. Seaverem, který jej zpracoval a v roce 1824 knižně vydal. Autor Mary popisoval jako šedovlasou drobnou ženu se světle modrýma očima, která stále výborně ovládala svůj rodný jazyk. Byla také velice bystrá a během obratného vyjednávání s vládou Spojených států, týkajícího se pozemků pro svůj kmen, dokázala indiánům zajistit o něco lepší podmínky. Po Americké válce za nezávislost totiž Senekové přišli o svá území, která se z největší části nacházela v dnešním státě New York. Mary Jemison se dožila vysokého věku a v devadesáti letech zemřela v indiánské rezervaci, kam se dobrovolně přestěhovala. Zpět do civilizace se vracet nechtěla. Hlavním důvodem byl strach o její děti. Mary se bála, že by je bílá společnost kvůli jejich smíšenému původu nepřijala a chtěla je i sebe ušetřit opovržení.
Zdroje:
https://www.irishtimes.com/life-and-style/abroad/mary-jemison-the-irishwoman-who-turned-native-american-1.3070474
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Mary_Jemison
https://sni.org/
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/%C5%A0avan%C3%A9
