Článek
Šťastné dětství uprostřed domorodého kmene ukončili brutální nájezdníci
Přesné datum svého narození spisovatelka a bojovnice za lidská práva Mende Nazer nezná. Narodila se pravděpodobně v roce 1982 do domorodého kmene Nuba žijícího v jedné z horských vesnic afrického Súdánu. Na své dětství, které prožila s rodiči a několika sourozenci, vzpomíná ráda, i když se v jedenácti letech musela podle rodinných zvyklostí podrobit bolestivé dívčí obřízce. Mende bydlela v primitivní hliněné chatrči, ale žila poměrně spokojeným životem, dokud jedné noci roku 1993 do její vesnice během občanské války nevtrhli arabští nájezdníci na koních. Spálili všechny budovy, mnoho dospělých povraždili a děti unesli.
Ve dvanácti letech se stala otrokyní bohaté rodiny
Dívčina rodina měla štěstí a stačila utéct do hor. Dvanáctiletou Mende však únosci zajali a znásilnili. Poté ji prodali do otroctví jedné bohaté a vlivné arabské rodině, která žila v hlavním městě země Chartúmu. Na Mende čekaly dlouhé roky plné nelidského týrání a těžké práce. Spala na špinavé matraci v kůlně a k jídlu dostávala staré zbytky. Nejhorší však pro mladou zajatkyni bylo to, že nevěděla nic o své rodině. Mohla jen doufat, že rodiče i sourozenci nečekaný noční útok přežili.
Po sedmi letech v zajetí se odhodlala k útěku
V roce 2000 poslali Mende její věznitelé na falešné vízum do Londýna ke svým příbuzným, kterým měla sloužit. Po příjezdu do Velké Británie musela dívka až šestnáct hodin denně sedm dní v týdnu pracovat pro váženého súdánského diplomata a jeho rodinu. Bez nároku na výplatu, odpočinek nebo lidské zacházení. Po více než sedmi dlouhých letech v otroctví se Mende odhodlala získat svůj ukradený život zpět a začala přemýšlet o útěku. Do Londýna přijela před několika měsíci a neuměla ani slovo anglicky, ale naštěstí se během jednoho z výjimečných nákupů pro své tyrany v obchodě seznámila s arabsky mluvícím mužem, který jí dopomohl k vytoužené svobodě.
Úřady nechtěly Mende udělit azyl, lidé ji však podpořili
Mende Nazer v Británii požádala o azyl, její žádost však byla po dvou letech zamítnuta a těžce zkoušené ženě hrozila deportace zpět do Súdánu. Veřejnost se však postavila za Mende a vznikla ohromná kampaň na její podporu. Mohla za to i autobiografická kniha, která v té době právě vyšla v Německu. Mende Nazer v ní popsala celý svůj smutný příběh a z jejích vzpomínek se stal rázem bestseller. Britské úřady svůj postoj k ženinu případu přehodnotily a v roce 2002 jí udělily politický azyl.
Když se občas probudí, nemůže uvěřit tomu, že je konečně svobodná
Po svém útěku si Mende na nově nabytou svobodu zvykala pomalu. Dělala jí potíže i tak zdánlivě obyčejná věc, jako je nákup oblečení. Neznala velikosti a nevěděla ani, jak by si mohla nové šaty vyzkoušet. Nakonec si přeci jen poradila a prostě sledovala ostatní zákazníky a dělala to samé, co viděla u nich. Dnes je z Mende Nazer elegantní dáma, která se snaží stále vzdělávat a angažuje se v boji proti novodobému otroctví. Navenek veselá žena se ale uvnitř cítí nesmírně osaměle, protože vlivem mnohaletého týrání a izolace jí dělá potíže navazovat s druhými lidmi vztahy a přátelství. Dodnes také trpí odloučením od své súdánské rodiny a sužuje ji strach, že by mohla být znovu unesena. Mende Nazer se však pomocí své nezlomné vůle snaží všechny překážky překonat a žít svobodný život, který jí byl tolik let odepřen.
Zdroje:
https://www.standard.co.uk/hp/front/my-life-as-a-london-slave-7298724.html
https://www.brandeis.edu/projects/fse/conferences/beyond-slavery/presenters/mende-nazer.html
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Mende_Nazer
