Článek
Polsko, Chorvatsko i Morava
Anna Ondráková se narodila v roce 1902 ve městě Tarnov na území dnešního Polska. Dlouho tam ale nezůstala. Rodina se totiž často stěhovala. Mohly za to pracovní povinnosti jejího otce, který byl rakousko-uherským důstojníkem. Malá Anny, jak si začala říkat, vyrůstala mimo jiné i v Pule. Na toto chorvatské městečko s láskou vzpomínala, protože zde prožila to pravé dětství plné dobrodružství. Ráda také jezdila na Moravu, kde své prázdniny trávila u babičky. V Praze se s rodiči natrvalo usadila až v roce 1913 a začala studovat dívčí lyceum. Jako dívka z lepší rodiny navštěvovala i hodiny tance a baletu. Oboje se jí potom náramně hodilo v jejích filmech. Anny Ondráková ale svou kariéru začala v divadle. Tam se také seznámila se svým prvním osudovým mužem, režisérem, filmařem a hercem Karlem Lamačem. S tím ji kromě lásky pojilo i podnikání. Společně totiž založili svou vlastní filmovou společnost.
Točila s mistrem thrilleru Hitchcockem!
Temperamentní krásku prý do filmu doporučil manžel oblíbené prvorepublikové herečky Antonie Nedošínské. A nadaná Anny brzy uspěla. Před kamerou často tančila a zpívala a diváci si novou hvězdu velice oblíbili. A to natolik, že slavná začala být i za hranicemi Československa. Anny Ondráková byla naše první filmová herečka, která dosáhla mezinárodního úspěchu. Točila v Rakousku, Francii, Velké Británii i Německu. Do svých dvou filmů si ji vybral i jeden z nejpopulárnějších a nejúspěšnějších režisérů všech dob Alfred Hitchcock! Kvůli přízvuku však byla v těchto snímcích předabovaná.
Líbila se i Hitlerovi
Když se Anny ve třicátých letech odstěhovala do Německa, zamiloval se do ní místní slavný boxer Max Schmeling. Za tvrdým zevnějšek se skrýval opravdový gentleman a Anny city svého ctitele opětovala. V tu dobu byla sama, protože s bývalým přítelem Lamačem se rozešla. Nechtěl si ji totiž vzít a ona po rodině toužila. To Max Schmeling neváhal, sedl za psací stůl a napsal Annině matce dopis se žádostí o dceřinu ruku. Potom o ni požádal i jednatřicetiletou Anny a v roce 1933 se konala svatba plná prominentních hostů. Květiny nevěstě poslal samotný Adolf Hitler, který si nový manželský pár oblíbil a často s nimi byl viděn na fotografiích. Stejně jako Joseph Goebbels. Boxerský šampion a blonďatá herečka- to byla skvělá kombinace pro jejich nacistickou propagandu. Pozvání k Hitlerovi přijali, ale nikdy se nedopustili ničeho, čím by jeho režim podpořili.
Bezdětné, ale šťastné manželství
Anny Ondráková žila s manželem v Berlíně a dál točila jeden film za druhým. U nás si v roce 1937 střihla jednu z hlavních rolí v komedii Důvod k rozvodu, kde hrála po boku Oldřicha Nového a Adiny Mandlové. Režíroval ji její bývalý milenec Karel Lamač. Rok předtím porazil její manžel v ostře sledovaném zápase černocha Joa Louise a v Německu oba platili za obrovské celebrity. V osobním životě je však postihlo neštěstí, když Anny při autonehodě potratila jejich dítě a další už poté mít nemohla. I přesto bylo jejich manželství velice šťastné. Další temné období přišlo po skončení války, kdy je oba pro jejich styky s nejvýše postavenými nacisty obvinili z kolaborace. Max dokonce skončil i ve vězení. Nakonec však ani jednomu nic neprokázali. Až dlouho poté, v osmdesátých letech, vyšlo najevo, že Anny s Maxem u sebe během války schovávali dva židovské chlapce, kterým tím pravděpodobně zachránili život.
Manželství Anny a Maxe bylo šťastné. Nikdy se nehádali a chovali se k sobě s úctou.
Vše věnovali dětem
Anny se s manželem usadila na venkově poblíž Hamburku. Rozhodli se, že budou podnikat. Aby získali potřebný kapitál, musel se Max vrátit zpět k boxu. Když měli dostatek peněz, založili si norkovou farmu. V roce 1951 bývalá herecká hvězda natočila svůj poslední film a od té doby se věnovala už jen podnikání a péči o manžela. Od dětství milovala pohyb a ani v pozdějším věku na něj nezapomněla a stále byla velikou sportovkyní. Žila spokojeně a když se v padesátých letech jejímu muži naskytla práce snů u společnosti Coca-Cola, opět si mohla dovolit vše jako za časů své největší slávy. Do Československa se už nevrátila a ani její čeština nebyla po tolika letech v zahraničí dobrá. Než v Německu ve svých 85 letech roku 1987 zemřela, domluvila se s manželem, že vše, co po nich zůstane, darují na podporu dětských SOS vesniček. A tak se po smrti Maxe Schmelinga opravdu stalo.
Zdroje:
JIRAS, Pavel. Barrandov- Oáza uprostřed běsů. Praha: Ottovo nakladatelství, 2013. ISBN 978- 80- 7451- 354- 1
KOVAŘÍKOVÁ, Blanka. Největší tajemství Oldřicha Nového. Praha: Bondy, 2013. ISBN 978- 80- 904923- 8- 7
