Článek
Narodila se jako dcera sultána
Když se v roce 1886 objevila na pultech německých knihkupectví autobiografie s názvem Memoáry arabské princezny ze Zanzibaru, způsobilo její vydání mezi tehdejšími čtenáři senzaci. Bylo to totiž zřejmě poprvé, co mohli nahlédnout do osobně sepsané intimní zpovědi arabské ženy, jejíž svět byl do té doby pro většinu Evropanů zahalen rouškou tajemství. Unikátní vhled do života v sultánově harému uprostřed exotického Zanzibaru jim poskytla žena, která se do něj kdysi sama narodila jako dcera tehdejšího vládce země Saída bin Sultána.
Sultánova dcera Sayyida Salme v tradičním oděvu zanzibarských princezen. Po útěku do Evropy převzala západní styl oblékání
Princezna Sayyida Salme bint Saíd Al Saíd strávila první roky svého dětství v rodinném paláci Bet il Mtoni na pobřeží Zanzibaru, který byl obklopen kokosovými palmami a mangovníky. Bydlela tam také hlavní otcova manželka. Těch vedlejších měl prý ománský sultán, pod jehož vládu spadal i Zanzibar, více než sedmdesát. Mezi nimi i princezninu matku Jilfidan. Sayyida Salme přišla na svět v roce 1844 a patřila k nejmladším z celkem 36 panovníkových potomků. Někteří její starší sourozenci jí byli věkově natolik vzdálení, že část z nich už dokonce měla svá vlastní vnoučata.
Boj o moc způsobil mezi členy rodiny nepřátelství
Vztahy mezi příbuznými v tak obrovské rodině nebyly vždy ideální a po sultánově smrti se vinou mocenských bojů ještě více vyostřily. Poté, co se otcova říše rozdělila a Zanzibar se stal samostatným sultanátem, ocitla se Sayyida Salme mezi dvěma bratry, novým zanzibarským sultánem Majidem a mladším Bargašem, který se neúspěšně pokusil převzít vládu nad Zanzibarem. Přestože se princezna přiklonila na Bargašovu stranu, po potlačeném povstání ji Majid nepotrestal a mohla i nadále žít v blahobytu plynoucímu převážně ze zděděných plantáží po otci a matce, která zemřela v dceřiných 15 letech během epidemie cholery.
„Orientální žena není tak utlačovaným tvorem, jak se o ní říká,“ tvrdila Sayyida Salme ve svých memoárech, když se zamýšlela nad evropským náhledem na postavení žen v arabských zemích. Sama žila v souladu s muslimskými pravidly poměrně samostatně a s určitou mírou nezávislosti na mužích se mnohokrát setkala i mezi svými krajankami. Jako příklad uvedla třeba hlavní otcovu manželku. Ta prý měla nad sultánem takovou moc, že kdykoliv od něj někdo něco požadoval, musela to nejprve schválit ona.
Kvůli zakázané lásce utekla do Evropy
Se svým budoucím manželem se Sayyida Salme seznámila v někdejším hlavním městě Zanzibarského sultanátu Stone Townu, pozdějším rodišti světoznámé hudební hvězdy Freddieho Mercuryho. Mladý Němec Rudolph Heinrich Ruete na Zanzibaru zastupoval jednu hamburskou obchodní společnost a pronajal si dům hned vedle princezniny rezidence. Počáteční přátelství brzy přerostlo v lásku. Netrvalo dlouho a městem se začaly o jejich skandálním vztahu šířit zvěsti, které se brzy dostaly až k sultánovi.
Bývalý princeznin dům ve Stone Townu
Ačkoliv se říká, že měl panovník v úmyslu sestru za nedovolený poměr potrestat smrtí, sama Sayyida Salme to ve svých pamětech popírá jako smyšlené fámy. Přesto věděla, že sňatek s německým obchodníkem by kvůli jejímu postavení nepřicházel vůbec v úvahu, a proto se v roce 1866 rozhodla rodnou zemi tajně opustit. S pomocí jedné anglické přítelkyně odplula na palubě britské válečné lodi do přístavního města Aden, kde několik měsíců čekala, až za ní dorazí její milenec.
Jedním z důvodů princeznina útěku ze Zanzibaru bylo i těhotenství. Syn Heinrich se narodil v prosinci téhož roku, ale o několik měsíců později zemřel při cestě do Německa, kde se pár plánoval usadit. V té době už byli manželé. Vzali se hned poté, co Sayyida Salme přijala křesťanství. Kromě toho, že se vzdala islámu, změnila si také jméno na Emily Rueteová, pod kterým začala svůj nový život v Hamburku.
Manželství skončilo tragédií
Dcera jednoho z největších ománských sultánů, která vyrostla v naprosto odlišné kultuře, se západnímu stylu života překvapivě rychle přizpůsobila. „Brzy jsem si zvykla na cizí prostředí,“ vzpomínala na první léta v Evropě. Její manželství, do něhož se postupně narodily další tři děti, bylo velice šťastné, ovšem netrvalo dlouho. Tři roky po svatbě Rudolph nečekaně zemřel po tragické tramvajové nehodě. Sayyida Salme se tak ocitla opuštěná v cizí zemi a téměř bez peněz. Právě složitá finanční situace ji o mnoho let později přiměla k tomu, aby vydala knihu svých vzpomínek.
Zanzibarská princezna Sayyida Salme spolu s manželem a dětmi. Její šťastné manželství trvalo pouhé tři roky
Zanzibar znovu navštívila až po téměř 20 letech
Uprchlá zanzibarská princezna vzbuzovala v Německu kvůli svému původu a příběhu zájem. Přátelila se se členy vznešený rodin, včetně té vládnoucí. Právě pod ochranou Německé říše se mohla v roce 1885 znovu podívat na rodný Zanzibar. Tomu už tehdy vládl její bratr Bargaš, který se stal sultánem po smrti bratra Majida.
I když Sayyida Salme během dřívějších mocenských sporů podpořila právě Bargaše, ten k sestře choval nepřátelství a během jejího pobytu na Zanzibaru se s ní nesetkal. Nemohl jí prý odpustit, že se později s jeho rivalem Majidem usmířila. Vnímal to zřejmě jako zradu. Přesto sestřinu návštěvu v sultanátu s ohledem na vztahy s Německem trpěl. „Když jsem zde, mezi palmami a minarety , vkročila na břeh, zaplavil mě hřejivý pocit domova,“ popsala Sayyida Salme krásné chvíle, kdy opět spatřila jí tak dobře známý obrázek orientální krajiny, kterou tak dlouho neviděla.
Vztah mezi zanzibarským monarchou Bargašem a Sayyidou Salme se nikdy úplně nespravil. Paradoxně je dnes v bývalém sultánském paláci ve Stone Townu, který nechal postavit právě Bargaš, stála expozice věnovaná jeho slavné sestře. Výstava připomínající životní příběh rebelské arabské princezny, která se vzepřela svému osudu a kvůli lásce opustila vše, je v hojně navštěvovaném městě lákadlem pro turisty.
Sultánský palác ve Stone Townu původně sloužil jako rezidence panovníka. Od roku 1994 je zde muzeum sultánské rodiny. Jedno patro je vyhrazeno i expozici o uprchlé princezně
Na svůj domov nikdy nezapomněla
Svou odvážnou přibuznou obdivuje i její prapravnuk Michael Bauer Ruete. O tom, že je potomkem princezny ze Zanzibaru, se bývalý zástupce šerifa z americké Floridy dozvěděl až v dospělosti. A úplnou náhodou. Jeho babička Olga, která byla princezninou vnučkou, totiž svou rodinnou historii tajila. Teprve až po její smrti našel Michael na půdě neznáme fotografie, dokumenty a cizokrajné předměty, které odkazovaly na jeho vznešené předky.
Michael Bauer Ruete se díky následnému pátrání dozvěděl o svých příbuzných se zanzibarskými kořeny a s některými z nich se dokonce osobně setkal. „Šel jsem na pláž, kde byla princezna naposledy spatřena, když opouštěla Zanzibar. Vzal jsem láhev a naplnil ji pískem,“ prozradil potomek tamější sultánské dynastie v rozhovoru pro BBC o návštěvě místa, ze kterého jeho rodina pochází. Když Michaelova praprababička v roce 1924 podlehla těžkému zápalu plic, byl to právě písek z milovaného Zanzibaru, se kterým ji údajně pohřbili. Předtím ho prý celá léta po útěku do Evropy nosila v pytlíčku stále při sobě jako upomínku na ztracený, ale nikdy nezapomenutý domov.
Zdroje:
