Článek
Jediná žena mezi čtyřmi cizími muži
Když přijel počátkem dvacátých let dvacátého století do aljašského města Nome kanadský průzkumník Vilhjalmur Stefansson a hledal zde pro svou novou expedici anglicky hovořící původní obyvatele Aljašky, přihlásila se na jeho výzvu i třiadvacetiletá Ada Blackjack. Mladá opuštěná matka potřebovala nutně sehnat peníze a Stefanssonova nabídka padesáti dolarů měsíčně ji i přes pochyby místních lidí zaujala. Jejím úkolem bylo šití a spravování oblečení, bot a rukavic pro čtveřici mužů, se kterými se jako jediná žena vydala na osamocený Wrangelův ostrov, ležící asi 500 kilometrů severně od polárního kruhu v Severním ledovém oceánu.
Narodila se jako Inuitka, ale vyrostla u misionářů
Na nebezpečnou cestu se původně mělo vypravit ještě několik aljašských rodin, ale všichni domorodci nakonec svou účast na expedici odřekli. Až na Adu Blackjack, která se také narodila jako Inuitka. Na svět přišla v roce 1898 v jedné z odlehlých osad na Aljašce, ale od jejích osmi let dívku vychovávali misionáři, kteří ji kromě angličtiny naučili také některé praktické dovednosti. Třeba šití nebo vedení domácnosti. Ada se provdala už v šestnácti letech, ale v manželství spokojená nebyla. Otec jejích tří dětí, z nichž dvě zemřely v raném dětství, se o rodinu nestaral. Celý nešťastný vztah skončil manželovým odchodem od Ady a jejich jediného přeživšího pětiletého syna Bennetta.
Nemocného syna musela svěřit sirotčinci
Bennett byl těžce nemocný, trpěl tuberkulózou, ale opuštěná matka mu nedokázala zajistit patřičnou léčbu. Aby synovi zajistila lepší péči, než jakou mu mohla kvůli své chudobě sama dát, vzala ho do náručí a několik desítek kilometrů ho nesla do nejbližšího města Nome. Tam slabého Bennetta svěřila místnímu sirotčinci a zoufale hledala práci, aby byla schopná zaplatit výdaje za synovu léčbu. Proto se nakonec rozhodla využít nabídky polárníka Stefanssona, který sliboval, že je po skončení mise z Wrangelova ostrova opět vyzvedne. Sám se cesty na opuštěný ostrov v Čukotském moři nezúčastnil. Dočasným osídlením neobydleného území chtěl zajistit potencionální nárok na ostrov a v počátcích cesty dokonce přesvědčil kanadskou vládu, aby projekt financovala.
Když odmítla spravit boty, skončila přivázaná ke kůlu
V září roku 1921 se Ada Blackjack spolu se čtyřmi muži vypravila na cestu. Společnost jim dělal ještě živý talisman pro štěstí, kočka Victoria. Když po jejich vystoupení na pevninu loď odplouvala, Ada neudržela slzy. Počátky soužití se čtyřmi cizími muži, kteří s mladou ženou jednali občas i velmi hrubě, byly náročné. K Adiným povinnostem patřilo zašívat mužům oblečení a starat se o ně, ale noví osadníci často nebyli s její prací spokojení a jednou ji dokonce přivázali ke kůlu jen proto, že jednomu z nich odmítla spravit jeho boty. Ada však zatnula zuby a snažila se těžké měsíce přežít. Myslela na svého syna a na peníze, které si výpravou vydělá a které Bennettovi pomohou k uzdravení.
Očekávaná loď se zásobami se neobjevila
Blížilo se léto a Ada spolu s ostatními očekávala slíbený příjezd lodi, která jim měla dopravit potřebné zásoby. Ale žádná záchrana stále nepřiplouvala. Jelikož Kanada dala od celého projektu ruce pryč, musel Vilhjalmur Stefansson hledat nové investory, kteří by byli ochotni nákladnou výpravu financovat. Než se vše vyřešilo, ostrov obklopil led, který znemožnil připlutí zásobovací lodi. Ada i muži uvěznění na ostrově slábli a zásoby jídla rychle docházely. Od svého příjezdu muži lovili divoká zvířata, ale nežilo jich zde tolik, kolik čekali. Spolu s nedostatkem munice navíc hrozilo, že o tuto možnost obživy přijdou úplně. Nálada se den ode dne zhoršovala a jeden z mužů dokonce onemocněl kurdějemi. Ada se o něj pečlivě starala a nakonec s ním a kočkou Victorií na ostrově zůstala sama, jelikož zbytek výpravy se rozhodl vydat na dlouhou cestu přes zamrzlé moře vyhledat pomoc. Zřejmě je potkal tragický konec, jelikož je poté už nikdy nikdo neviděl.
Na ostrově zůstala sama, ale nevzdala se a přežila
Stav nemocného Lorne Knighta se ani přes Adinu péči nezlepšil a muž nakonec zemřel. Od té doby se Ada musela spolehnout jen sama na sebe. Svého mrtvého druha nedokázala pohřbít, nechala ho ve stanu a postavila kolem něj dřevěné bedny, aby alespoň uchránila jeho tělo před zvěří, ze které měla sama velký strach. Největší hrůzu v ženě vyvolávali lední medvědi, ale nakonec se naučila své obavy vypustit a soustředila se jen na to, aby přežila a znovu se setkala s milovaným synem. Bydlela ve skladovacím stanu a spala s nabitou puškou u sebe. Naučila se lovit ptáky a chytat do pastí polární lišky. Dokonce si postavila malý člun a vyvýšenou plošinu k pozorování medvědů. I když si Ada ve svém dětství díky misionářské výchově neosvojila základy přežití v přírodě, které její předci ovládali, díky své nezlomné vůli se jako jediná z celé výpravy vrátila domů živá.
Po návratu ji čekala sláva, manželství a další dítě
V srpnu roku 1923, téměř dva roky od svého vylodění na ostrově, připlula pro Adu Blackjack záchranná loď. Z Ady se po příjezdu do Nome stala hrdinka, o kterou se zajímala i média, ona však raději zůstávala v ústraní a o slávu nestála. Se synem Bennettem odjela do Seattlu, kde podstoupil potřebnou léčbu. Ada Blackjack se po svém slavném návratu podruhé vdala a porodila dalšího syna Billyho. Billy se po službě u armády až do své smrti v roce 2003 aktivně zasazoval za práva aljašských domorodců. Adin starší syn Bennett zemřel již na počátku sedmdesátých let, protože kromě chronické tuberkulózy ho trápila i celá řada dalších nemocí. Ada Blackjack svého syna, kvůli kterému se vydala na nebezpečnou výpravu do říše ledu a sněhu, přežila o deset let. Arktická Robinsonka, jak ji někdy tituloval dobový tisk, zemřela v roce 1983 ve svých pětaosmdesáti letech.
Zdroje:
https://www.nps.gov/articles/000/ada-blackjack-stranded-on-wrangel-island.htm
https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Wrangel%C5%AFv_ostrov
https://en.m.wikipedia.org/wiki/Ada_Blackjack
https://www.nytimes.com/2023/12/09/obituaries/ada-blackjack-overlooked.html
