Článek
Rodiště válečného zločince zasypaly meteority
Zpočátku nic nenasvědčovalo tomu, že se ze syna rakouských přistěhovalců stane jeden z nejhorších válečných zločinců, kterého soudní tribunál v Norimberku za jeho skutky odsoudí k trestu smrti. Arthur Seyss-Inquart se narodil 22. července roku 1892 v městysi Stonařov, který leží asi 13 kilometrů od Jihlavy. Před rokem 1945 zde žili převážně Němci, kteří byli po válce odsunuti a nahrazeni novým obyvatelstvem. V květnu 1808 se stal Stonařov známým díky pádu asi dvou až tří set meteoritů. Neobvyklá událost vyděsila místní občany, kteří ono nedělní ráno zrovna spěchali do kostela na mši. Mezi stonařovské domy se zničehonic snesla hustá načervenalá mlha a za zvuků intenzivního burácení a hvízdání začaly z nebe padat kameny, které se zarývaly hluboko do země, jiné se jen odrazily a odskočily. Ještě teplé meteority, z nichž některé byly leskle černé a lepivé, naštěstí nikoho nezasáhly. Mimořádný úkaz dnes ve Stonařově připomíná zdejší muzeum meteoritů.
Česky neuměl a ani umět nechtěl
Arthur Seyss-Inquart byl jedním z několika dětí středoškolského profesora, který na Vysočinu přišel z Rakouska, aby v Jihlavě nastoupil na místní gymnázium, kde vyučoval latinu, řečtinu a němčinu. V roce 1889 byl přeložen na německé gymnázium v Olomouci, jehož se stal ředitelem. Do stejného školního zařízení docházel i jeho syn Arthur, kterému díky otcově pozici učitelé nadržovali, on sám však veškerou protekci odmítal a podle vzpomínek jeho spolužáka, budoucího spisovatele a dramatika Maxe Zweiga, se Arthur choval vždy kolegiálně a také jeho vztah s židovskými studenty byl tehdy bezproblémový, rozhodně nebyl nepřátelský. Jako mladík byl prý velice plachý a často se červenal. Nikdo by tehdy nevěřil, že za několik let se z nevýrazného a stydlivého studenta stane jeden z nejobávanějších a nejvýše postavených nacistů. I když v Olomouci prožil dlouhých patnáct let, česky se nikdy nenaučil, byť ho k tomu otec nabádal. Mnohem později si postěžoval, že ho prý Češi v jeho chlapeckých letech šikanovali.
Ženatý právník se třemi dětmi
Kvůli otcově novému pracovnímu působišti se rodina odstěhovala zpět do Rakouska, kde Arthur v roce 1910 dokončil gymnázium a poté ve Vídni vystudoval práva a stal se advokátem. Když zuřila první světová válka, dobrovolně nastoupil do rakousko-uherské armády a zúčastnil se bojů v Rusku, Rumunsku a Itálii, přičemž za svou statečnost získal několik medailí. Ve válečných letech se stihl také oženit. Při svatebním obřadu, konaném v roce 1916, si vzal za ženu Gertrud, dceru vysoce postaveného úředníka z rakousko-uherského ministerstva války. Z manželství se narodily tři děti, syn Richard a dcery Ingeborg a Dorothea. Arthur Seyss-Inquart se živil jako advokát a když na počátku třicátých let vstoupil do rakouské odnože NSDAP, byl to začátek jeho strmé politické kariéry, která ho nakonec přivedla až na popraviště.
Rakouským kancléřem byl pouhé dva dny
Pod nátlakem Adolfa Hitlera byl Arthur Seyss-Inquart jmenován ministrem vnitra v rakouské vládě a na pouhé dva dny převzal funkci rakouského kancléře, který umožnil spojení Rakouska s Hitlerovou třetí říší. Jeho loajalita k Hitlerovi a to, že přivedl zemi do náruče nacistického Německa, mu vysloužilo vůdcovo uznání. Adolf Hitler dokonce svého oblíbence zmínil v závěti, kdy mu měla podle jeho přání připadnout funkce ministra zahraničí. Po spojení Rakouska s Německem se Arthur Seyss-Inquart stal říšským ministrem bez portfeje a po dalších různých funkcích nechvalně proslul jako říšský komisař pro okupované Nizozemsko.
Většinu holandských Židů poslal do plynových komor
Mezi lety 1940 a 1945 se v Nizozemsku pod jeho vládou odehrávalo masivní zatýkání odpůrců nacismu i rozsáhlé drancování veřejného i soukromého majetku. Rodák z Vysočiny stál také za pronásledováním holandského židovského obyvatelstva, které nejprve posílal do ghett a poté nechal zdejší Židy deportovat do koncentračních táborů, kde většina z nich zahynula v plynových komorách. Jako říšský komisař pro okupované Nizozemsko nesl zodpovědnost za odvlečení téměř 140 000 Židů. Nenáviděný nacista si mezi Holanďany vysloužil několik nelichotivých přezdívek, které poukazovaly na jeho viditelné kulhání. Mohlo za něj dřívější zranění po pádu v tyrolských horách.
Se smrtí počítal
Arthur Seyss-Inquart byl zatčen 8. května 1945 v Hamburku a za své zločiny, kterých se dopustil během druhé světové války, byl souzen norimberským soudním tribunálem. Norimberk byl pro potrestání hlavních válečných zločinců nacistického Německa vybrán poměrně symbolicky jako místo, kde se konaly vyhlášené stranické sjezdy NSDAP. Za své zločiny si Arthur Seyss-Inquart, jeden z nejhorších a nejvýše postavených nacistů, vyslechl 1. října roku 1946 rozsudek smrti. Při své obhajobě ohledně deportace holandských Židů do plynových komor tvrdil, že sice věděl, že většina z nich míří do Osvětimi, ale prý netušil, jaké hrůzy se tam děly. Slyšel totiž od známého, že se tam mají Židé poměrně dobře. Svůj rozsudek smrti přijal Arthur Seyss-Inquart klidně, prý s ním počítal. Za několik dní, 16. října 1946, ho v Norimberku oběsili.
