Článek
Dětství ve Vídni
Valeriin otec pocházel z města Skuteč v Pardubickém kraji, které proslulo svou dlouholetou obuvnickou tradicí. Také on byl synem obuvníka a u bot zůstal i v dospělosti, kdy se živil jako obchodní zástupce s obuví. Valerie Kaplanová se narodila v roce 1917 v Hlinsku, ale až do svých jedenácti let žila kvůli otcově zaměstnání ve Vídni. Poté se rodina vrátila zpět do Hlinska a později se usadila v Praze, kde Valerie začala studovat odbornou školu pro ženská povolání a následně i soukromou jazykovou školu. Po skončení studia si našla zaměstnání jako sekretářka, ale daleko více ji to táhlo k divadlu. Nejdříve hrála pouze v amatérském souboru, ale v roce 1943 se rozhodla navštěvovat soukromou dramatickou školu. Po skončení druhé světové války vyměnila úřednickou práci za angažmá v několika oblastních divadlech. Zahrála si v Brně, Liberci nebo v Karlových Varech. Nejdéle ale Valerie Kaplanová zakotvila ve Východočeském divadle v Pardubicích, jehož byla členkou až do důchodu, ale vystupovala zde až do své smrti.
Smrtka i babička ze Slunce, seno
Filmaři tuto nevšední herečku objevili až začátkem padesátých let, kdy ji obsadili do dokumentárních snímků. Valerie Kaplanová poté začala dostávat menší filmové role. Většinou to byly postavy matek a babiček. Její předčasně vrásčitá tvář ji dělala mnohem starší, než ve skutečnosti byla. Spolu s vysokým hlasem a vyhublou kostnatou postavou se stala ideální představitelkou kmotry Smrtky z filmové pohádky Honza málem králem. Během natáčení úspěšného snímku, který v kinech vidělo přes milion diváků, se Jiří Korn natolik vžil do své role, že při zápasu se Smrtkou zlomil Valerii Kaplanové dvě žebra. Film pochází z roku 1977 a v té době bylo charismatické herečce teprve pouhých 59 let, přesto působila jako stařenka. Další známou rolí pro ni byla postava průvodkyně, ze které se nakonec vyklube sám Jára Cimrman, z filmu Jára Cimrman ležící, spící. Nezapomenutelná je i její babička z Troškovy kultovní trilogie Slunce, seno. Hrála ale až ve dvou posledních dílech, v tom prvním totiž patřila postava nemohoucí babičky herečce Erně Červené, která však v roce 1985 podlehla mrtvici. Že po ní roli převzala Valerie Kaplanová, si téměř žádný z diváků nevšiml.
Její zjev upoutal i zahraniční filmaře
Další Valeriinou známou postavou je matka Brůnová z jednoho dílu Třiceti případů majora Zemana, ale mihla se třeba i v pohádce Kočičí princ nebo v lyrickém filmu Helimadoe o životě na maloměstě během prvních let dvacátého století, který vznikl na motivy románu spisovatele Jaroslava Havlíčka. Valerie Kaplanová působila také v rozhlase, kde dokázala uplatnit svůj nezvyklý hlas, a její zálibou byla práce s dětmi v dramatickém kroužku. Hereččina zajímavého vzhledu se rozhodli využít i zahraniční filmaři, kteří u nás zrovna natáčeli.
Bábu Tutovku znal každý
Na tu největší slávu si však herečka musela počkat až do začátku devadesátých let, kdy se poprvé odvysílala tehdejší novinka- televizní loterie, kde soutěžící mohli otočením losovacího kola vyhrát až jeden milion korun. Nejprve bylo potřeba koupit si stírací los, po jehož setření se lidé dozvěděli, zda vyhráli hotovost, nebo pozvánku do televize, kde losování probíhalo. Tutovka se stala v první polovině devadesátých let jedním z nejsledovanějších televizních pořadů a k obrazovkám pravidelně přilákala až čtyři miliony diváků, což byl obrovský úspěch. Mohla za to i legendární ,,bába Tutovka“, jakýsi maskot loterie v podání Valerie Kaplanové, která se rázem stala jednou z nejslavnějších žen u nás. Její popularita byla skutečně veliká, a to nejen mezi dospělými, ale také u mládeže. Toho se rozhodla využít i televize Nova a ,,bábu Tutovku“ nechala několikrát moderovat oblíbenou hudební hitparádu Eso.
Tučné maso, rum a cigarety
I přes svou extrémně štíhlou postavu prý herečce nejvíce chutnala tradiční staročeská kuchyně a speciálně milovala tučné maso. Ráda si také dopřála sklenku rumu a k ní i nezbytné cigárko. Za svůj život byla jednou vdaná, ale s bankovním úředníkem Vladimírem se brzy po svatbě rozvedla. Valerie Kaplanová zemřela v roce 1999, kdy ve svých jednaosmdesáti letech podlehla rakovině.
