Článek
Na začátku byla nuda a touha po dobrodružství
Sione, Stephen, Kolo, David, Luke a Mano. To jsou jména šesti náctiletých žáků přísné katolické internátní školy St Andrews ležící na ostrově Tongatapu, které touha po dobrodružství málem stála život. Tongatapu patří k souostroví Tonga, malému království v jižní části Tichého oceánu rozprostírajícího se na více než 170 ostrůvcích mezi Novým Zélandem a Havají. Jedna z nejmenších a nejchudších zemí světa je proslulá díky hojnému výskytu keporkaků, kteří kolem každoročně proplouvají a jejichž pozorování se zde stalo populární turistickou atrakcí.
Tongánci jsou velcí milovníci tradičního nápoje kava, ale prosluli též jako výborní ragbisté
Onoho červnového dne roku 1965 se skupina místních dospívajících chlapců rozhodla, že místo jednotvárného a nudného vyučování raději vyrazí na moře a zkusí doplout až na vzdálené Fidži. To, že nešlo jen o pouhé klukovské fantazírování, se brzy ukázalo. Mladí záškoláci totiž ukradli asi sedmimetrovou loď, na kterou naložili pár kokosových ořechů a banánů a bez veškerého dalšího vybavení se pustili na širý oceán. Naivní nápad party bezstarostných kamarádů se už první noc výpravy změnil v boj o holý život. Jejich loď zastihla prudká bouře, která ji během chvíle nenávratně poškodila. Silný vítr potrhal plachty, zničil kormidlo a paluba se začala plnit vodou.
Opuštěný ostrov je zachránil před utopením
Teprve tehdy, když mladíci pochopili, že ztroskotali bez jakýchkoliv zásob a navigace uprostřed nekonečného Tichého oceánu, uvědomili si vážnost své situace. Jediné, co jim v tu chvíli zbývalo, bylo odčerpávání mořské vody, která se jim valila do rozbité lodi. Vlny je unášely stále dál a dál do neznáma. Snažili se sice lovit ryby a chytat dešťovou vodu, přesto byli po osmi dnech plavby zcela hladoví a žízniví. Ponurou atmosféru na palubě však zničehonic rozvířil vzrušený výkřik jednoho z chlapců. V dáli totiž spatřil pevninu. Šestice trosečníků na nic nečekala a navzdory svému vyčerpání naskákala do vody. S pomocí dřevěných prken z lodi plavali k neznámému ostrovu, na jehož břeh se dostali až po neuvěřitelných 36 hodinách!
Ostrov plný strmých útesů a skalnatých pláží, vzdálený kolem 160 kilometrů od Tongatapu, se jmenoval ʻAta. Z Evropanů ho poprvé objevil nizozemský mořeplavec Abel Tasman už v roce 1643 a ještě ve druhé polovině 19. století na něm žilo přes tři stovky obyvatel. Velká část zdejší populace ale padla za oběť obchodu s otroky a v době příchodu vysílených teenagerů byl ostrov více než sto let úplně neobydlený. Přesto mohli chlapci mluvit o štěstí, protože potápějící se vrak jejich lodi by je už dlouho na vodě neunesl. Jejich šance na přežití se díky nalezení kusu pevné země, byť zcela opuštěné, značně zvýšila.
Neobydlený ostrov ʻAta na satelitním snímku
Přežili díky mořským ptákům a soudržnosti
S děsivou realitou se skupina složená ze spolužáků, z nichž nejmladšímu bylo jen třináct let, popasovala překvapivě velice dobře. Rozdělili se na dvě party, které si střídaly veškerou práci. Živili se lovem ryb a mořských ptáků a sběrem jejich vajec. Při nedostatku dešťové vody se dokonce naučili pít ptačí krev, která je zachránila před smrtí z dehydratace. Po třech měsících strávených na ostrově nalezli po dvoudenním náročném stoupání na vyvýšený sopečný kráter zbytky zaniklé vesnice z 19. století. V jejích ruinách je čekalo příjemné překvapení v podobě zdivočelých kuřat, banánovníků a rostliny známé jako taro, jejíž hlízy a listy jsou oblíbenou pochoutkou nejen v Tichomoří, ale i v Asii a Africe.
Ztracení školáci se sice pokusili dostat ze svého ostrovního vězení na vlastnoručně vyrobeném voru, ale ten se jim po necelých dvou kilometrech rozpadl a oni se museli vrátit zpět. Aby předešli chmurným myšlenkám, zřídili si provizorní tělocvičnu, hráli badminton, a dokonce si vyrobili i kytaru, která doprovázela jejich zpěv. Přežili, protože drželi při sobě, jak o více než padesát let později vyprávěl Sione, jeden z členů party, během rozhovoru pro stanici CBS. Soudržnost skupiny dokládá i zážitek jeho kamaráda Stephena, který si při pobytu na ostrově nešťastně zlomil nohu. Ostatní chlapci mu ji ošetřili pomocí větví a listů a celou dobu jeho rekonvalescence se o něj pečlivě starali.
Po patnácti měsících je náhodně objevil australský lovec humrů
Po dlouhých patnácti měsících strávených uprostřed Tichého oceánu se uprchlí studenti konečně dočkali záchrany. 11. září 1966 si australský námořník Peter Warner, který proplouval kolem opuštěného ostrova ʻAta, všiml spálené trávy na jeho pobřeží. To mu přišlo zvláštní, proto vytáhl svůj dalekohled a podíval se blíž. Když spatřil nahé a zarostlé mladé muže, kteří na něj zběsile mávali, nejprve nemohl uvěřit vlastním očím. Jakmile si ale vysílačkou ověřil, že jde opravdu o zmizelé hochy z Tongatapu, naložil je na palubu a zamířil s nimi do jejich domovů.
Radost a štěstí však brzy vystřídala šokující zpráva, že šest znovunalezených Tongánců bylo po návratu zatčeno kvůli krádeži lodi, na které před více než rokem uprchli ze školy. I tentokrát jim však pomohl jejich zachránce Peter Warner. Jako syn jednoho z kdysi nejbohatších mužů Austrálie měl rozsáhlé kontakty vedoucí i do televize. S australským kanálem Channel 7 domluvil koupi práv na dechberoucí příběh přeživších chlapců a za získané peníze vyplatil majitele odcizené lodi, který následně stáhl veškerá obvinění. Šestice přátel se spolu s Warnerem vrátila na ostrov ʻAta a o svých zážitcích zde natočila dokument s názvem The Castaways, který je dnes dostupný na internetovém serveru YouTube.
Trosečníci z ostrova ʻAta se už do školy St Andrews nevrátili. Peter Warner najal všech šest mladíků jako posádku na svou novou rybářskou loď. O práci nouzi neměli. Z australského kapitána se totiž stal tongánský národní hrdina, kterému někdejší král Tāufaʻāhau Tupou IV. udělil koncesi na lov humrů ve vodách jeho království jako poděkování za záchranu ztracených školáků. Zajímavostí je, že při jedné z loveckých výprav v roce 1974 pomohl Peter Warner čtyřem dalším nešťastníkům, kteří ztroskotali v Tasmánském moři. Už podruhé tak byl ve správnou dobu na správném místě. Sione Fataua, jeden ze zachráněných hochů, však nevěřil, že v případě jejich nalezení šlo o pouhou náhodu. Během měsíců na opuštěném ostrově si předsevzal, že pokud přežije, bude sloužit Bohu. A svůj slib skutečně splnil. Stal se totiž hlavou Církve Tonga v Americe.
Zdroje:
