Článek
Po téměř 60 letech od smrti je papež blahořečil
„Společně a jednomyslně nabídly své životy Bohu a výměnou požádaly, aby byly ušetřeny životy matek a otců rodin a život místního pastora. Pán milostivě přijal jejich oběti a věříme, že je hojně odměnil ve své slávě.“ Tak zněla slova papeže Jana Pavla II., který 5. března roku 2000 prohlásil 11 zavražděných řeholnic za blahoslavené. Skupina jeptišek patřících ke Kongregaci sester Svaté rodiny z Nazareta totiž během německé okupace města Novogrodek neváhala obětovat vlastní životy za jiné.
Vraždění a zatýkání bylo na denním pořádku
Novogrodek se svými asi 30 000 obyvateli leží na území dnešního západního Běloruska. Jednu z nejtemnějších částí své historie město zažilo v době, kdy ho v průběhu 2. světové války okupovalo nacistické Německo. Lidé žijící v Novogrodku a jeho okolí čekalo zatýkání, koncentrační tábory i masové vraždění. Krátce poté, co zde bylo v červenci 1943 zatčeno a odsouzeno k smrti více než 120 nevinných, požádali příbuzní vězňů řeholnice spravující farní kostel Proměnění Páně, aby se za nebohé uvězněné modlily.
Katolický farní kostel Proměnění Páně v běloruském Novogrodku byl postaven koncem 14. století. Traduje se, že stojí na místě bývalého pohanského chrámu. V roce 1929 o něj začaly pečovat řeholnice z Kongregace sester Svaté rodiny z Nazareta
S utrpením místních sestry soucítily. Nerozdělovaly lidi podle víry a pomáhaly všem potřebným. Dokonce chodily tajně vyučovat do domácností. Starousedlíci měli k jeptiškám důvěru už od jejich příchodu do Novogrodku. Příslušnice Kongregace sester Svaté rodiny z Nazareta se ve městě usadily v roce 1929, aby se zde staraly o farnost a vedly internát. Jejich hlavním posláním však bylo šíření lásky a pomoc rodinám. To je ostatně cílem řádu doposud. Dnes slouží asi 1100 sester zvaných nazareťanky ve školách, nemocnicích, věznicích i sociálních službách v 16 zemích světa.
Chtěly se obětovat za jiné
„Můj Bože, je-li třeba oběti života, přijmi ji od nás a ušetři ty, kteří mají rodiny,“ modlily se jeptišky z Novogrodku, které se jednomyslně shodly, že jsou připraveny vyměnit své životy za propuštění zatčených sousedů, kterým každodenně hrozila smrt z rukou nevyzpytatelných okupantů. Čeho všeho jsou nacisté schopni, to sestry dobře věděly. Od obsazení města vyvraždili velkou část jeho židovského obyvatelstva. Masakry se někdy odehrávaly přímo na ulici a ušetřeny nebyly ani ženy a děti.
Kamenná čára označuje část podzemního tunelu v Novogrodku, kterým v roce 1943 uteklo přes dvě stovky vězňů zdejšího ghetta. Jejich odhodlání je zachránilo před plánovanou likvidací. Zajímavostí je, že jednou z organizátorek útěku byla i babička Jareda Kushnera, zeťe současného amerického prezidenta Trumpa
Židé, kterým se podařilo přežít, byli drženi v městském ghettu obehnaném ostnatým drátem. Před téměř jistou smrtí je nakonec zachránila jejich síla vzepřít se svému osudu. Na jaře 1943 začala hrstka přeživších obyvatel ghetta hloubit tunel, který je o 5 měsíců později dovedl na svobodu. Útěk 232 vězňů, z nichž se mnoho okamžitě přidalo k místním partyzánům, se stal jedním z vůbec nejodvážnějších projevů židovského odporu proti nacismu.
Po brutálním výslechu skončily v masovém hrobě
Poté, co nazareťanky nabídly své životy Bohu výměnou za záchranu vězňů, okupanti nečekaně změnili své plány. Část vězňů propustili, ostatní poslali do pracovních táborů. Toto překvapivé rozhodnutí však rozhodně nebylo předzvěstí toho, že by měli nacisti v úmyslu upustit od své krutosti. Hrůzná událost, která se odehrála první srpnový den roku 1943, je dodnes nepochopitelným aktem zla, které měl na svědomí jejich režim.
Den před tragédií byly sestry vyzvány, aby se dostavily na místní ústředí gestapa. Tam skupinu 11 žen ve věku od 26 do 54 let čekal brutální výslech, který trval celou noc. Hned ráno odvezli důstojníci gestapa jeptišky do odlehlého lesa za městem, kde je jednu po druhé zastřelili a jejich těla nechali spadnout do předem vykopané jámy. Lidé z Novogrodku se o vraždě oblíbených sester dozvěděli až za několik dní. Šokující zpráva se rychle roznesla městem a hluboce otřásla všemi jeho obyvateli.
Místo, kde se 1. srpna roku 1943 udála krutá poprava 11 řeholnic z Novogrodku, leží v lese jen několik kilometrů za městem. Gestapo sem přivezlo sestry v dodávce. Jáma, která se stala na dva roky jejich hrobem, už byla v době příjezdu žen vykopaná. Jeden z členů gestapa později vypověděl, že jeptišky před smrtí poklekly a modlily se. Prý si přály, aby jim zůstala ponechána jejich roucha. Toto přání jim vrazi splnili
Naživu zůstala pouze jedna ze sester
Jediná z celkem 12 sester nazareťanek působících v Novogrodku, která zůstala naživu, byla Malgorzata Banasová. Ta unikla popravě zásluhou matky představené, která ji před odchodem na gestapo požádala, aby se ukryla a za žádnou cenu se neprozradila. Zřejmě počítala s možností, že se z výslechu již nevrátí, a přála si, aby ve farnosti zůstal někdo, kdo se postará o kostel i o zdejšího pátera Alexandra Zienkiewicze, který se skrýval před gestapem. A právě Malgorzata Banasová byla ze sester nejméně nápadná, jelikož kvůli své práci v nemocnici nosila civilní šaty a nevzbuzovala tak nechtěnou pozornost.
Malgorzata Banasová se o kostel Proměnění Páně, přezdívaný Bílý kostel, starala až do 60. let. Mimo jiné pečovala i o památku svých zavražděných přítelkyň. Na žádost pátera Zienkiewicze byla těla všech 11 sester v roce 1945 exhumována z hromadného hrobu v lese a pohřbena. Od devadesátých let je jejich hrobka umístěna přímo v kostele, kde až do své smrti sloužily. Statečnost, obětavost a silná víra žen, známých jako mučednice z Novogrodku, se každoročně připomíná 1. srpna, tedy v den, kdy se staly oběťmi lidské zvůle. Všichni vězni, za jejichž záchranu chtěly sestry obětovat vlastní životy, válku přežili.
Ostatky 11 zastřelených jeptišek dnes leží v „jejich“ kostele Proměnění Páně. Až do 60. let se o budovu starala jediná přeživší sestra, která se vyhnula masakru. Přesně tak, jak matce představené před její smrtí slíbila. Malgorzata Banasová zemřela v roce 1966. O mnoho let později bylo její tělo exhumováno a přemístěno do kostela, kde jsou pohřbeny mučednice z Novogrodku. Všech 12 žen, které se neváhaly obětovat za jiné, je tak opět pohromadě
Zdroje:
