Článek
Kapitán a otrokyně
V roce 1761 se narodila dívka se jménem Elizabeth Belle, které ale všichni začali říkat Dido. Když jí bylo pět let, odvezl ji její otec, britský námořní důstojník sir John Lindsay, do své rodné země. Matkou dívky byla bývalá černošská otrokyně Maria Belle, které se podle dostupných záznamů musela dcera narodit v době kolem jejích patnácti let. Kdy a kde se seznámil John Lindsay s mladou otrokyní, není známo, ale dá se předpokládat, že to bylo na španělské lodi převážející otroky, kterou britský kapitán zajal a dopravil do Anglie.
Matka malé Dido byla pravděpodobně africká otrokyně, která si později koupila svobodu a odstěhovala se do Ameriky, kde jí sir Lindsay daroval pozemek.
Elizabethin otec měl nemanželských dětí více, každé s jinou ženou, ovšem čtyři z oněch pěti dětí měly matku afrického původu.
Jako princezna
Po příjezdu do Anglie svěřil otec malou Dido do péče svého strýce, lorda Mansfielda, který byl v té době nejvyšším britským soudcem a který předsedal řadě soudních případů zkoumajících zákonnost obchodování s otroky.
Lord Mansfield vlastnil londýnské sídlo Kenwood House, kde je dnes k vidění proslulá sbírka obrazů od mistrů jako Rembrandt, Vermeer nebo Constable.
Spolu s manželkou neměli vlastní děti a kromě dcery svého synovce přijali do péče ještě její sestřenici Elizabeth Murray, které zemřela matka. Obě dívky spolu vyrůstaly v honosném sídle Kenwood House, obklopeném úchvatnými zahradami. Zde se Dido učila psát, číst, vzdělávala se v hudbě, a i když není úplně jasné, jaké postavení v domě zaujímala, pravděpodobně byla vychovávána jako pravá dáma po boku své urozené sestřenice. To bylo krajně nezvyklé, jelikož jako míšenka žila v době, kdy byl obchod s otroky na vrcholu.
Jediný známý portrét Elizabeth Dido Belle, který vznikl na terase domu, kde vyrůstala, a jehož autor je neznámý. Originál je k vidění ve Skotsku.
Jsou si rovny
Stejně tak byl neobvyklý i obraz, kde jsou obě dívky zachycené. Dido, dcera černošské otrokyně, je zde zobrazena jako rovnocenná společnice své sestřenky. Kromě barvy pleti její exotickou odlišnost naznačuje také turban s drahým peřím a koš s tropickým ovocem. Záhadné je Didino gesto, kdy si prstem ukazuje na obličej. Chce přitáhnout divákovu pozornost ke své tmavší pleti, aby poukázala na rozdíl mezi ní a její bílou společnicí, anebo prostě jen ukazuje na svůj krásný úsměv?
Strýcův verdikt pomohl zrušit otroctví
Po smrti lady Mansfieldové a svatbě své společnice Elizabeth se Dido ujala péče o stárnoucího strýce. Každé ráno mu u snídaně předčítala noviny, až do jeho smrti v roce 1793. Pamatoval na ni a zanechal jí rentu, ovšem o něco nižší, než sestřenici Elizabeth, což ale vůbec nemusí souviset s její barvou pleti, ale prostě jen s faktem, že byla nemanželského původu a jako takové jí byla renta snížena, jak to bývalo v podobných případech obvyklé.
I když Dido vyrůstala jako dáma v bohatém domě, neměla díky dobovým předsudkům jednoduchý život. Dokonce nesměla večeřet s rodinou, pokud měli hosty.
Naopak se můžeme domnívat, že náklonnost lorda Mansfielda ke své neteři-míšence mohla ovlivnit jeho rozhodnutí v přelomovém případu uprchlého otroka Jamese Somerseta. Mansfieldův rozsudek je považován za klíčový v cestě ke zrušení otroctví v Británii, o kterém se on sám vyjádřil jako o odporném.
Dívka z obrazu hrdinkou filmu
Po strýcově smrti Dido opustila Kenwood House a provdala se za Johna Daviniera, se kterým se jí narodili tři synové. Na začátku nového století, v roce 1804, Elizabeth Dido Belle ve svých 43 letech zemřela. Nebýt záhadného obrazu, který zaujal britskou režisérku Ammu Asante, možná by nevznikl film mapující život této pozoruhodné ženy, dcery černé otrokyně a bílého aristokrata. Snímek s názvem Belle byl natočen v roce 2013 a po svém uvedení získal mnoho vyznamenání na řadě filmových festivalů.
V autobiografickém filmu Belle ztvárnila hlavní roli britská herečka Gugu Mbatha-Raw.
V roce 1807 byl v Anglii zakázán obchod s otroky a otroctví jako takové tam bylo zrušeno roku 1833, s platností od roku 1834, a to i na území britských kolonií.
„Stav otroctví je takové povahy, že jej nelze zavést z jakýchkoliv důvodů… Je tak odporný, že nelze trpět nic, co by ho podporovalo.“ Lord Mansfield, 22. června 1772
Zdroje:
