Článek
Smrad, zima a špína
V roce 2009 celým Ruskem otřásl případ pětileté Nataši Michajlovové, kterou její rodina nechala napospas svým domácím mazlíčkům. Smutný případ se odehrál ve východosibiřském městě Čita, ve kterém dnes žije přibližně 350 000 obyvatel. Jedněmi z nich byli i Natašini rodiče. Podle slov pětadvacetileté matky její dceru bývalý partner unesl a ona o dívčině týrání neměla ani ponětí. Z druhé strany se zas objevilo tvrzení, že matka se o holčičku nestarala a proto Nataša žila odmalička s otcem, prarodiči a dalšími příbuznými ve špinavém bytě, kde netekla voda a nefungovalo topení ani elektřina. Nic z toho totiž rodina neplatila. Sousedům bylo nápadné, že nikdy neviděli z bytu nikoho vycházet. Natašini příbuzní totiž na společné chodbě nechtěli nikoho potkávat, takže ze svého domova vylézali jen v noci nebo brzy ráno. Z bytu se navíc linul odporný smrad. Na podivné nájemníky se jednoho dne sousedé rozhodli upozornit místní policii. Tomu, co za zavřenými dveřmi uviděli, nemohli z počátku uvěřit.
Na policisty štěkala
Ve všech místnostech byl obrovský nepořádek a zápach. Nikoho dospělého přivolaní policisté v bytě nenašli, ale objevili zde špinavou dívku v roztrhaných šatech, která na ně spolu s několika psy a kočkami začala skákat a přitom vydávala zvuky podobné těm, které vydávali její zvířecí spolubydlící. Na první pohled se dívčiným zachráncům zdálo, že před sebou vidí asi dvouleté dítě. Zanedbané Nataše však bylo už pět. Mluvit kromě pár slov neuměla, místo toho štěkala a napodobovala zvířecí chování. Při vyšetřování jejího případu byla odhalena i šokující skutečnost, že s dítětem ještě nikdy nikdo nebyl venku. Do svých pěti let tak Nataša znala jen studený a špinavý byt.
Oblíbila si panenky
Nataša byla rodině okamžitě odebrána a přemístěna do rehabilitačního zařízení, kde se jí tým složený z lékařů, logopedů a učitelů snažil rozmluvit a naučit lidským dovednostem. Nebylo to nic snadného, protože do té doby s ní bylo zacházeno jako se zvířetem. Její zdravotní stav byl ale naštěstí dobrý a vyšetření neobjevilo ani žádné mentální postižení. Nataša neuměla jíst lžící, protože jídlo byla zvyklá konzumovat z misky jako pes. Když někdo z ošetřujícího personálu opustil místnost, zoufale se vrhla na dveře a skákala a škrábala na ně. Navzdory tomu, co si vytrpěla, ale dělala veliké pokroky. Dokonce si oblíbila i dětské hračky. Nejprve ji zajímala jen plyšová zvířátka, která byla podobná těm, která ji doteď ,,vychovávala“, ale později je odložila a začala si hrát s panenkami. Rodiče, kteří se o svou dceru nestarali a nechali ji žít pouze ve společnosti několika psů a koček, byli zatčeni. Dnes bude Nataše už téměř dvacet let a dá se předpokládat, že se z otřesného zacházení, kterého se jí v dětství dostalo, zotavila a vede alespoň částečně normální život.
Zdroje: The Los Angeles Times, The Independent, město Čita
