Článek
Místo auta kůň
Lékař Zdeněk Kostrouch se nejprve usadil v Kašperských Horách, odkud za nemocnými dojížděl ve svém stařičkém autě, které ale špatně zvládalo místní tuhé zimy plné sněhových závějí. Kůň se ukázal jako spolehlivější dopravní prostředek, a tak mohli pacienti po celém okolí často vídat svého oblíbeného doktora, jak za nimi cválal na koni. Bylo to praktické i romantické, a romantik pan doktor zřejmě byl, jinak by si k bydlení nevybral rozpadající se hájenku, která stojí na samotě poblíž šumavských Hartmanic.
Hájenka, do které se na první pohled zamiloval svérázný šumavský doktor Kostrouch. Odtud jezdil na koni za pacienty i do své ordinace v Hartmanicích.
Prezidentská návštěva
Budovu z 19. století koupil v roce 1964 a zachránil ji tak před demolicí, jelikož náležela k vojenskému újezdu Dobrá Voda. Sem se nastěhoval i se svými koňmi a manželkou. Ta byla neteří Franze Kafky. A nebylo to jediné slavné jméno spojené s touto samotou. Dnes je z bývalé knížecí hájenky ruina, ale její vznešený půvab dosud napovídá, že dříve nešlo o jen tak obyčejný dům. Stavení leželo na pozemku panství Kundratice, které v první polovině 20. století patřilo do majetku českého bankéře Františka Haška. Toho zde navštěvovali přátelé z těch nejvyšších kruhů první republiky. Občas sem dokonce jezdil i sám prezident Edvard Beneš. Stávala zde osada s názvem Pustina, ze které už dnes zbyla právě jen rozpadající se hájenka se svou zašlou slávou.
Dřevěná vzpomínka
Možná zdejší odlehlost od zbytku světa měla nemalý podíl na rozvodu doktora Kostroucha se svou manželkou. Sám tu ale nezůstal. Novou partnerku našel ve zdravotní sestřičce Anežce, kterou po čase vyměnil za mladší Věru. To už ale Pustina začala opravdu pustnout. Dříve zdatný lékař, který byl vždy ochotný pomoci, už na rozpadající se stavení přestával stačit. Zemřel v 71 letech a byl pohřben na hřbitově v Kašperských Horách. U jeho bývalého domu ho připomíná už jen úmrtní prkno, které se odedávna stavělo u cest jako památka na nebožtíka. Píše se na něm, že doktor Kostrouch zde žil a pracoval mezi léty 1964-1993 a že díky svému lidskému přístupu se stal šumavskou legendou.
Umrlčí prkna na Šumavě sloužila k uložení nebožtíka při zdejších tuhých zimách, kdy nebylo možné provést pohřeb. Prkna se potom vyzdobila a vystavila.
Ze Šumavy do Bílého domu
Jeho milovaná hájenka připadla po restitucích spolu s nedalekým zámečkem v Kundraticích vnučce původního prvorepublikového majitele, pana bankéře Haška, kterého za druhé světové války popravili nacisté. Eliška Hašková-Coolidge do zdejšího kraje jezdívala už jako dítě a pamatuje si tak zašlou slávu pustinské hájenky. Po roce 1948 žila se svým otcem v USA, kde se jí podařilo vybudovat neuvěřitelnou kariéru. Stala se ředitelkou Kanceláře prezidentských zpráv a byla sekretářkou pěti amerických prezidentů v Bílém domě.
Eliška Hašková-Coolidge prožila pozoruhodný život. V dětství jezdívala na hájenku na Pustině, kterou jen díky MUDr. Kostrouchovi nezbourali.
Zdroje:
HALLER, Marita a MAZNÝ, Petr. Šumava a Bavorský les. Plzeň:Starý most, 2016. ISBN 978-80-87338-60-5
KINTZL, Emil a FISCHER, Jan. Zmizelá Šumava 2. Praha:Kniha Zlín, 2019. ISBN 978-80-7473-902-6
sumava.cz
