Článek
Místo urozené princezny si král vybral starší vdovu se špatnou pověstí
Když se v létě 1900 konala v Bělehradě velkolepá svatba mladého srbského krále Alexandra I. Obrenoviće, nechyběl na ní ani poslední ruský car Mikuláš. Kdo se z honosných svatebních oslav ani trochu neradoval, byli překvapivě ženichovi vlastní rodiče. Nemohli totiž synovi odpustit, že si i přes jejich nesouhlas vzal ženu, která se u veřejnosti netěšila zrovna nejlepší pověsti.
„Její studna už vyschla,“ rozmlouval prý Alexandrovi I. Obrenovićovi svatbu s Dragou Mašínovou jeho otec. Narážel tím na věk nevěsty, která už v době sňatku o pár let překročila třicítku. Zdroje o roku jejího narození se rozcházejí mimo jiné i kvůli snahám nepřátel udělat věkový rozdíl mezi manželi mnohem větší, než byl. V dokladech, které Draga předložila k žádosti o vdovský důchod po smrti svého prvního manžela, je jako rok jejího narození uveden letopočet 1866. Oficiálně tak byla o deset let starší než král
Kromě zástupu údajných milenců byla králova nevěsta navíc o 10 let starší než on, nepatřila k žádnému významnému rodu a hlavně už za sebou jedno manželství měla. Draga Mašínová se brzy stala nejnenáviděnější ženou Srbska. Její odpůrci ji dokonce označovali za prostitutku, která se nechávala vydržovat movitými muži, nebo jí vyčítali údajnou neplodnost způsobenou prodělanou pohlavní chorobou. Kvůli jejímu sňatku s králem rezignovala vláda a Alexandrův otec a bývalý srbský vládce Milan I. dokonce na protest opustil zemi.
Byla nejen krásná, ale i chytrá
Láska Alexandra I. Obrenoviće k jeho vyvolené však byla natolik silná, že ho od jeho plánu vzít si ji za manželku a udělat z ní srbskou královnu neodradilo vůbec nic. I přes několikaletý věkový rozdíl se Draga Mašínová mohla stále pyšnit nevšední krásou. Navíc se také uměla velice dobře chovat ve společnosti a byla chytrá a vzdělaná. Díky svému literárnímu nadání se přátelila se srbskou inteligencí. Psaní a redakční práce ji dokonce jeden čas živily.
Přestože Draga Mašínová nebyla urozená, její rodina se těšila všeobecné úctě a vážnosti a udržovala přátelství v nejvyšších společenských kruzích. Budoucí srbská královna se narodila jako Draginja Milićević Lunjevica v západní části centrálního Srbska v malém městě Gornji Milanovac, které dnes čítá okolo 24 000 obyvatel, ovšem v 19. století zde žilo jen pár stovek lidí. V ospalém maloměstě Draga bydlela do svých 9 let. Poté ji rodiče poslali do Bělehradu, kde ji po dokončení základní školy čekalo další studium na ženské střední škole.
Během let vzdělávání v srbské metropoli se naučila několik světových jazyků, a dokonce si začala sama vydělávat překlady a psaním článků do časopisů, i když to vzhledem k dobrému zázemí nepotřebovala. To se však brzy změnilo. Po otcově ztrátě místa rodinu čekal finanční propad. Jedinou vyhlídku na lepší budoucnost pak pro Dragu představoval výhodný sňatek.
Její první manžel pocházel z vážené české rodiny
Jak bývalo kdysi zvykem, ženicha dceři vybral otec. Jeho volba padla na dobře situovaného rodinného přítele Svetozára Mašína, za něhož se ještě nedospělá Draga v roce 1883 provdala. O 15 let starší stavební inženýr pocházel z váženého českého rodu Mašínů. Byl synem Jana Mašína, rodáka ze středočeského městysu Cerhenice nedaleko Kolína, který na Balkán odešel spolu se svou manželkou Barborou a stal se tam osobním lékařem srbského knížete Michala Obrenoviće a jeho nástupce, krále Milana.
Svetozár Mašín se v otcových lékařských šlépějích nevydal, ale i on byl ve svém oboru úspěšný. Pracoval mimo jiné jako hlavní inženýr při stavbě železnice do jihosrbského města Leskovac a kvůli svému povolání se často stěhoval.
Svetozár Mašín se narodil jako jedno z pěti dětí uznávaného českého lékaře Jana Mašína. Manželství s dcerou jeho přítele bylo domluvené. Během svatebního průvodu prý krásná nevěsta zaujala i budoucího krále Alexandra, který jí zamával. Tehdy teprve sedmiletý chlapec nemohl tušit, že žena v bílých šatech se za pár roků stane jeho životní láskou
Manželství Svetozára a Dragy Mašínových trvalo pouhé 3 roky. V roce 1886 totiž Svetozár Mašín nečekaně zemřel. O jeho náhlé smrti kolovalo hned několik verzí, mezi kterými nechyběly ani epileptický záchvat nebo vražda. O tom, že s bratrovým skonem měla něco společného jeho půvabná mladičká žena, byl přesvědčen především Aleksandar Mašín, mladší syn Jana Mašína, který svedl o mnoho let později jednu z hlavních rolí v tragickém konci své bývalé švagrové.
Draga Mašínová se po manželově smrti dostala do finančních problémů, ze kterých ji vysvobodila nabídka stát se dvorní dámou královy matky Natálie, po které byl mimochodem pojmenován jeden z pramenů ve Františkových Lázních. Natálie totiž spolu s Milanem I. v roce 1880 naše proslulé západočeské lázeňské město navštívila. Po následném rozchodu s manželem se rozhodla usadit v oblíbené přímořské destinaci Biarritz na jihozápadě Francie. Právě tam později vznikl vztah mezi jejím synem Alexandrem a ovdovělou Dragou.
Královu lásku nezničilo ani falešné těhotenství
Mladý srbský vládce nastoupil na trůn ještě v chlapeckém věku, když se jeho otec Milan I. vzdal dobrovolně vlády. Poté, co ho Draga Mašínová ve francouzském letovisku údajně zachránila před utopením, se do ní nezkušený mladík bezhlavě zamiloval. Z lásky, ve které rodiče zpočátku spatřovali jen nevinný krátkodobý románek, se vyklubal vztah, který panovníka zcela pohltil.
Několik měsíců po svatbě Alexandr I. Obrenović oznámil očekávání narození dědice, které mělo usmířit královniny odpůrce. Ti ji mimo jiné vinili z neplodnosti. Když se však po čase ukázalo, že Draga ve skutečnosti těhotná není, a možná ani nikdy nebyla, rozpoutalo to mezi jejími poddanými ještě větší nelibost. Aféra rezonovala také v zahraničí a značně poškodila Alexandrovu pověst a vážnost ve světě.
I když se nová královna stala terčem nenávisti části Srbů, její manžel ji zřejmě velice miloval. Královnini nepřátelé tvrdili, že mladšího krále ovládala. Pomlouvačná kampaň jejích odpůrců přispěla k tomu, že se na Dragu Mašínovou brzy svádělo vše zlé, co Srbsko potkalo
Královnino těhotenství prý bylo od počátku falešné a na trůn chtěla dosadit svého arogantního bratra. Také se říkalo, že Draga byla ruská špionka a státní peníze utrácela za nákladné plesy a drahé toalety. Její naivní manžel jí byl údajně zcela oddán, takže zemi de facto řídila místo něj. V Srbsku se dokonce svého času vžilo přirovnání užívat si jako královna Draga.
Jejich životy ukončil atentát
Nespokojenost s králem a jeho vedením a směřováním země rostla nejen mezi prostými lidmi, ale především mezi politickými elitami podporujícími konkurenční rod Karađorđevićů. Spiklenecké hnutí odporu sílilo, až vyvrcholilo krvavým atentátem, který se odehrál v noci z 10. na 11. června 1903. Krátce po půlnoci vnikla skupina důstojníků usilujících o státní převrat do bělehradského královského paláce s cílem zbavit se nepopulárního krále a královny. K jejich překvapení však byly komnaty manželů prázdné.
Až po dlouhém hledání objevili atentátníci tajnou místnost za ložnicí, kde se vyděšený pár skrýval oblečený pouze v hedvábných spacích úborech. Masakr, který následoval, neměla dvojice tisknoucí se k sobě šanci přežít. Po mnoha ranách vystřelených z revolveru a zohavení těl šavlemi spiklenci vyhodili mrtvoly krále a jeho choti z okna paláce na nádvoří. Jedním z vůdců povstání byl královnin bývalý švagr Aleksandar Mašín, bratr jejího prvního českého manžela, který panovnici nikdy nepřestal vinit ze Svetozárovy smrti.
Tajná místnost vedle ložnice sloužící zřejmě jako šatna, kde se pronásledovaný královský pár skrýval před atentátníky. Když skupina spiklenců Dragu a Alexandra objevila, prý se objímali a byli plní strachu, co se s nimi stane. Čekala je brutální smrt. Po vraždě jejich těla skončila zabalená v závěsech a vyhozená z okna
Draga Mašínová byla pro Alexandra I. Obrenoviće osudovou ženou. Den jejích narozenin dokonce vyhlásil státním svátkem. Vzdal se kvůli ní vlastní rodiny a za své manželství, které trvalo jen 3 roky, bojoval proti všem. Po kruté společné smrti byl zavražděný srbský královský pár v naprostém utajení pohřben. Jejich ostatky vedle sebe leží dodnes. Krypta manželů se nachází v monumentálním pravoslavném chrámu svatého Marka v Bělehradě, který byl vystavěn v první polovině 20. století na místě původní budovy chrámu.
Zdroje:
