Článek
Za okupace byl na vrcholu
Během nacistické okupace působil dřívější herec a režisér hned v několika významných funkcích. Byl ředitelem filmových ateliérů, šéfem cenzurního filmového úřadu a také vedl Filmový klub v paláci Lucerna. Protože byl díky tomu v částem kontaktu s Němci, brzy se začalo proslýchat, že Jan Sviták je kolaborant. Svůj vliv však za protektorátu uplatňoval v přímluvách za propuštění svých zaměstnanců a známých z vězení. Je také možné, že jako tajný agent pracoval pro Brity, a dokonce si prý vedl záznamy o tom, kdo z jeho kolegů od filmu a kdo z vysoko postavených lidí byl skutečným kolaborantem, který udával a donášel nacistům. Jeho zápisník se nikdy nenašel a on sám byl zabit na ulici dříve, než stačil promluvit.
Princeznin bodyguard
Jan Sviták se narodil krátce po Vánocích roku 1895 v Plzni jako syn továrního úředníka zdejších slavných Škodových závodů. Rok před začátkem první světové války se jako mladík přihlásil do školy rakouského námořnictva v chorvatské Pule. Během válečných bojů patřil k členům posádky ponorky a jednou jen zázrakem přežil potopení vojenského křižníku, na kterém se zrovna plavil. Po skončení války pracoval nějaký čas jako člen ochranky rumunské princezny a poté se začal věnovat divadlu, které si zamiloval. S herectvím začal u venkovské divadelní společnosti a postupně vystřídal různá městská divadla, až se vypracoval na herce Slovenského národního divadla v Bratislavě. Stal se také oporou Divadla Vlasty Buriana, kde získal angažmá.
Režíroval i krále komiků
Ve filmu se poprvé objevil na konci dvacátých let, kdy se na plátnech kin ještě nemluvilo, ale to se mělo už brzy změnit. Jan Sviták si dokonce zahrál v našem úplně prvním zvukovém filmu z roku 1930 s názvem Tonka Šibenice, který vypráví smutný osud jedné pražské prostitutky. Další nabídky na sebe nenechaly dlouho čekat a pohledný a urostlý herec se stal populárním umělcem, který měl brzy na kontě kolem třiceti rolí. Více než stání před kamerou ho ale začala zajímat režie. Přivedl ho k ní jeho přítel Josef Rovenský, původně také herec, který později již jako režisér natočil úspěšný film Maryša s Jiřinou Štěpničkovou. Jan Sviták režíroval celkem šestnáct snímků, z nichž nejúspěšnější je určitě komedie z roku 1941 Přednosta stanice, kde byl hlavní hvězdou jeho bývalý divadelní šéf Vlasta Burian v roli černého pasažéra Ťopky. Na natáčení se tehdy přijeli podívat i představitelé protektorátní vlády s čele s prezidentem Háchou. Dodnes oblíbený film vznikal mimo jiné i v pražských radlických filmových ateliérech Foja, kterých se stal Jan Sviták ředitelem.
Obě manželství skončila rozvodem
Úspěšný režisér se musel kvůli náročné ředitelské funkci vzdát natáčení dalších filmů a soustředil se jen na provoz ateliérů, které pod jeho vedením velice dobře prosperovaly. Mezi svými kolegy a podřízenými byl Jan Sviták oblíbený. Platil za veselého a příjemného člověka. Za svůj život byl dvakrát ženatý. První manželku Marii si vzal na sklonku dvacátých let, ale jejich manželství vydrželo pouhých sedm let. Ještě ten samý rok, co se manželé rozvedli, se Jan Sviták oženil podruhé. Rozvod s Vilmou přišel už po třech letech, ale stihl se jim narodit režisérův jediný syn Milan.
Vytáhli ho z postele jen ve spodním prádle
Nenávist a touha po pomstě, která po konci války čekala na mnoho jeho kolegů a známých, se nevyhnula ani jemu. Devátého května 1945 vtrhli do pražského bytu Jana Svitáka členové revolučních gard, kteří ho vytáhli z postele a jen ve spodním prádle ho odvedli do Bartolomějské ulice k výslechu. Druhý den ráno kdysi populárního herce a režiséra vyhodili na ulici přímo do středu rozlíceného davu, který tam na něj už čekal a chtěl se mstít. Polonahému Svitákovi lidé nadávali do kolaborantů, udavačů a nacistů a vlekli ho Národní třídou. Přitom do něj kopali a bili ho. Dav se zastavil až před kostelem svatého Martina. Když shromáždění lidé uviděli kolemjdoucího sovětského vojáka se samopalem, přesvědčili ho, aby polomrtvého Jana Svitáka zastřelil. Mrtvolu s prostřelenou hlavou nechali ležet na ulici. Před osudnými výstřely však prý jedna populární herečka, která se lynče účastnila, vykřikla, že právě muž, kterého vlečou, je zodpovědný za smrt oblíbeného písničkáře Karla Hašlera, který zemřel po zatčení nacisty v koncentračním táboře. Jan Sviták ho prý udal. To nepříčetný dav ještě více zfanatizovalo a rozhodlo o režisérově smrti.
Do jeho bytu se nastěhoval sovětský maršál
Že měl Jan Sviták něco společného s Hašlerovou smrtí, to se nikdy neprokázalo. Je možné, že díky svému postavení během protektorátu věděl víc, než si někteří přáli a jeho poválečný lynč byl předem připravenou snahou o jeho umlčení. V luxusním pražském bytě, který dříve úspěšný a oblíbený herec a režisér obýval, se po jeho smrti usadil sovětský maršál Koněv, který v květnu 1945 osvobodil naše hlavní město od německé okupace.
Zdroje:
JIRAS, Pavel. Barrandov-Oáza uprostřed běsů III. Praha: Ottovo nakladatelství, 2013. ISBN 978-80-7451-354-1
