Článek
Syn poštovního sluhy vládním radou
V roce 1877 se v pražské čtvrti Holešovice narodil Josef Vaňásek, budoucí veliká osobnost nejen naší, ale i světové kriminalistiky. Syn poštovního sluhy se nejprve přihlásil na gymnázium, po kterém začal studovat právnickou fakultu tehdejší Karlovo-Ferdinandovy univerzity, která se dnes jmenuje už jen Karlova a je to vůbec nejstarší a největší česká vysoká škola. Po úspěšném studiu působil mladý Josef Vaňásek jako jednoroční dobrovolník. Tím mohl být každý, kdo vystudoval střední školu s maturitou, anebo složil speciální zkoušku. Jednoroční dobrovolníci v armádě sloužili jen jeden rok a většinou souběžně s tím vykonávali i své civilní zaměstnání. Roku 1904 Josef Vaňásek nastoupil k policii a v roce 1923 se stal vrchním policejním radou. O sedm let později povýšil ještě více a od té doby byl dokonce vládním radou, protože jeho předchůdce odešel do důchodu a právě zkušený kriminalista Vaňásek byl tím nejlepším, kdo mohl být do této nejvyšší policejní funkce dosazen. Dál přitom šéfoval legendární pražské Čtyřce, tedy IV. bezpečnostnímu oddělení, které sídlilo v pražské Bartolomějské ulici. Mezi úkoly tohoto oddělení patřila i práce mravností policie, která dohlížela na nevěstince a prostitutky, kterých bylo na začátku 20. století jen v Praze přes dvě tisícovky.
Vyřešil téměř vše
Podle tehdejšího novináře a soudního zpravodaje Františka Gela byl Josef Vaňásek vysoký a statný muž s hnědýma očima, který byl pilný a na své podřízené přísný. Byl to workoholik, který se nebál při své práci používat ty nejmodernější kriminalistické metody.
Jedová chýše byla proslulá hospoda na pražském Karlově, kde se schazeli lumpové, jejichž případy Josef Vaňásek řešil.
Osobně jezdil na místa činu a řešil ty nejzávažnější zločiny. Jedním z nich byla i trojnásobná loupežná vražda pražského hodináře a jeho rodiny z roku 1922. Tehdy byl nalezen jistý pan Ledecký, který vlastnil hodinářský obchod. Byl mrtvý a měl rozbitou hlavu. V kuchyni ležela jeho ubitá žena a v předsíni bylo objeveno tělo Ledeckého dcery. Zkušení kriminalisté si všimli zápachu petroleje, který se linul po celém domě. Zřejmě měl sloužit k odstranění pachových stop pachatele. Nebo pachatelů? Objevili se totiž dva svědci. Jedním z nich byl zákazník, který chtěl od oběti spravit své hodinky. Místo majitele obchodu mu ale otevřel cizí mladý muž, který tvrdil, že pan Ledecký není doma. Druhý svědek toho dne viděl dva muže, kteří cosi hází do vody. S sebou přitom táhli objemnou tašku. Jak ukázalo vyšetřování, šlo o dva bratry a známé mrtvé rodiny. Jan a Josef Kolínští byli nezaměstnaní mladíci, které k přiznání nedonutilo ani nalezení krevních skvrn na jejich šatech. Josef Vaňásek k případu přizval dokonce i potápěče se skafandrem, kteří v místě určeném svědkem z vody vylovili vražedné zbraně- kladivo a ocelovou trubku. První z bratrů se přiznal až po rekonstrukci případu a druhý bratr přestal zapírat po nalezení zakopaného lupu. Vraždili oba. Chtěli se zmocnit hodinek, mincí a dalších cenností nebohého hodináře. Trest smrti je neminul, ovšem prezident Masaryk ho mladšímu Janovi zmírnil na doživotí, protože vraždy zosnoval spíše starší Josef, kterého Jan poslouchal.
Legendou i po smrti díky televizi
Mimo vraždy, krádeže a mravnostní delikty se Josef Vaňásek angažoval i v problematice omamných látek a stal se šéfem prvního specializovaného útvaru na úseku boje proti drogám u nás. Jezdil na konference po celém světě, dokonce zastupoval Československo v Interpolu, tedy největší policejní organizaci na světě, která zajišťuje spolupráci v kriminálně-policejní oblasti mezi státy. Třináctidílný televizní seriál Hříšní lidé města pražského, který natočil režisér Jiří Sequens na motivy spisovatele Jiřího Marka, měl mimořádný divácký úspěch. Navazovaly na něj i čtyři barevné celovečerní filmy a jeden televizní.
Jaroslav Marvan na natáčení starých kriminálních příběhů vzpomínal rád. Nejvíce si vážil ocenění od Vaňáskova syna.
Hlavní roli nezapomenutelně ztvárnil Jaroslav Marvan. Jeho rada Vacátko se měl inspirovat právě u skutečného vládního rady Vaňáska. Podle hercových vzpomínek s tím autor předlohy nesouhlasil, ovšem Marvan svého radu zahrál přesně tak, jakým Josef Vaňásek skutečně byl. Alespoň to tvrdil jeho syn, doktor práv Josef Vaňásek mladší, který se pravidelně zúčastňoval natáčení. Jaroslavu Marvanovi řekl, že v jeho intonaci i gestikulaci cítí svého tátu, což bylo pro jeho představitele to největší ocenění. A kdyby se prý pana Marvana někdo zeptal, jestli by si Vacátka zahrál znovu, jednoznačně by mu odpověděl, že určitě ano. Dokonce mu chodily v době vysílání Hříšných lidí i dopisy, ve kterých autoři psali, že pan rada Vaňásek nebyl takový spravedlivý a dobrý starší pán, jak ho v seriálu vylíčili, ale že v době okupace vystupoval protižidovsky. Šlo jen o výmysly. Vládní rada Vaňásek, mimořádně oblíbený u svých kolegů i podřízených, totiž zemřel už v roce 1938. Za jeho zásluhy mu byla po téměř osmdesáti letech od jeho smrti odhalena pamětní deska. Visí na domě v Praze 5, kde rodina Vaňáskových svého času bydlela.
Pamětní deska vládního rady Josefa Vaňáska. Visí na domě na Arbesově náměstí v Praze 5 na Smíchově.
Zdroje:
MARVAN, Jaroslav. Nejen o sobě. Praha: Melantrich, 1975.
