Článek
Mohla být anglickou královnou
Carmen Sylva byl umělecký pseudonym, který si Alžběta z Wiedu, jak se dcera německého knížete Heřmana z Wiedu a princezny Marie Nasavské skutečně jmenovala, vymyslela už ve svých čtrnácti letech. Od dětství totiž psala. Všechno. Básně, romány i povídky. Dokonce měla sen stát se učitelkou, což k její smůle nešlo. Pro takto urozenou dívku byl totiž určen zcela jiný osud- dobře se vdát. Alžběta se narodila v roce 1843 ve městě Neuwied v dnešním Německu, které leží na pravém břehu řeky Rýn. Britská královna Viktorie ji vybrala jako možnou kandidátku na manželku svého syna a prince z Walesu Alberta Edwarda a byla mladou Alžbětou zcela okouzlena. Líbila se jí a přála si ji mít za snachu, ale princ byl jiného názoru. Na fotografiích se mu ani trochu nelíbila a rychle z možného vztahu vycouval. Nakonec si vzal princeznu z Dánska a o Alžbětu se začal ucházet jiný princ. Jmenoval se Karel a pocházel stejně jako ona z Německa. Po svržení rumunského diktátora byl s podporou Francie zvolen vládcem této země v jihovýchodní Evropě. S Alžbětou se potkali na jednom berlínském plese, slovo dalo slovo a zanedlouho se slavila jejich svatba.
Kdyby se syn britské panovnice Viktorie řídil matčiným přáním, mohla být Alžběta místo rumunské královny tou anglickou.
Manželství bez lásky
Manželé nemohli být rozdílnější. Jejich povahy si zcela odporovaly. Zatímco vážný Karel se zajímal jen o své povinnosti a politiku, Alžběta byla snivá a na rozdíl od svého muže smýšlela velice liberálně a svobodomyslně. Jejich vztah byl chladný a byli si vzdálení, přesto se jim narodila dcera Marie. Když to vypadalo, že se vše otáčí k dobrému, přihodila se tragédie, kterou nechce zažít žádná matka. Malá Marie onemocněla tehdy smrtelnou spálou a ve svých necelých čtyřech letech zemřela.
Smrt jediné dcery ji navždy poznamenala. Svou bolest promítla i do několika svých básní.
Život šel ale dál. V roce 1881 se z Alžběty stala rumunská královna a z jejího muže, který předtím Rumunsku vládl jako takzvaný domnitor, se stal král Karel I. Protože pár neměl dědice, adoptoval panovník svého synovce, který se měl stát jeho nástupcem. Ten si začal s Alžbětinou dvorní dámou a přítelkyní, ale jejich sňatek nebyl možný, i když královna jejich vztah podporovala. I to svědčí o tom, že královna byla velice liberální a dokonce považovala republiku za lepší formu státního zřízení než monarchii a divila se, že je tam lidé stále ještě trpí.
Spisovatelka s korunou
Královnu lidé milovali. A ona je. Věnovala se charitě, zakládala nemocnice a školy a často a ráda nosívala tradiční rumunský lidový kroj, a to i při svých cestách do zahraničí. Sbírala pohádky ze své nové domoviny, které ve spolupráci s jinými autory vydala a slavila s nimi veliké úspěchy. A nejen s nimi. Psala i romány, povídky a hlavně básně. Samozřejmě pod svým pseudonymem Carmen Sylva. Přátelila se se spisovateli a spisovatelkami, překládala díla cizích autorů a při tom všem se ještě stíhala věnovat svým královským povinnostem. Carmen Sylva se stala blízkou přítelkyní jiné korunované dámy- rakouské císařovny a české a uherské královny stejného jména. Naše královna Alžběta o Carmen Sylvě napsala v dopise, že je milá, zábavná a zajímavá, přesto však stojí nohama pevně na zemi. Zmiňuje se o ní i její dcera Marie Valerie ve svém deníku. Rumunskou královnu prý zdobí usměvavé zelené oči, svěží tváře a zuby má bílé jako sníh. Obliba Alžběty- Carmen Sylvy- se ukázala i na jejím pohřbu, který oplýval hojnou účastí upřímně truchlících poddaných. Rumunská královna zemřela v roce 1916 ve svých dvaasedmdesáti letech. Zůstalo po ní rozsáhlé literární dědictví, které si své čtenáře najde i dnes. Carmen Sylva dokázala, že i královna může být spisovatelkou.
Zdroje:
HAMANNOVÁ, Brigitte. Alžběta- Císařovna proti své vůli. Praha: Brána, 2002. ISBN 80- 7243- 153- 6
