Článek
Němec z dobré rodiny
Nechybělo mnoho a divadelního režiséra, vysokoškolského pedagoga a herce Oto Ševčíka bychom u nás možná vůbec neznali. Jako sudetského Němce ho totiž po skončení druhé světové války čekal odsun. K tomu ale nakonec kvůli matčině nemoci a otcově stáří nedošlo. Oto se narodil jako Otto Maxmilián Albert Schefczik dne 23. října 1931 v Karviné, ale vyrůstal v nedalekém Českém Těšíně. Jeho rodina byla majetná a patřila mezi tehdejší početnou skupinu sudetských Němců. Své umělecké nadání Oto možná zdědil po své matce, která se v mládí toužila stát herečkou, ale jelikož to kvůli jejímu lepšímu původu nebylo vhodné, vystudovala učitelský ústav, což pro dívku z dobré rodiny bylo přeci jen přijatelnější než herectví, které mnoho lidí vnímalo jako tak trochu pochybné povolání.
Mohli zůstat, ale přišli o všechno
Jak Oto Ševčík vzpomínal, býval v dětství poměrně obézní a kvůli tomu nesnášel veškerý sport. Ten mu vinou jeho těžší váhy nešel a právě Otova nešikovnost v tomto směru mu dokonce zařídila i opakování jednoho školního ročníku, protože propadl z tělocviku. Během prázdnin se prý kvůli špatné známce z tělovýchovy tolik trápil, že přes léto rapidně zhubl. Tehdy byl, ač nerad, zapsán do mládežnické organizace NSDAP Hitlerjugend, kde se také sportovalo a kam prý chodit musel, stejně jako celá jeho třída, protože město Český Těšín, kde Oto žil, patřilo v té době k Německu. Když skončila druhá světová válka, chystal se Oto Ševčík spolu s celou rodinou k odsunu, tak jako většina obyvatel Českého Těšína, kterou tvořili převážně Němci. Protože však jeho nemocná matka ochrnula na polovinu těla a otci bylo už téměř sedmdesát let, bylo jim zde nakonec dovoleno zůstat. Přišli však o veškerý svůj majetek, což hlavně Otův otec, který byl ještě donedávna movitým majitelem několika nemovitostí, velice špatně nesl. Rodičům zůstala jen ubohá penze, ze které museli všichni vyžít.
Česky se naučil za dva měsíce
V rodině se do té doby mluvilo pouze německy, česky neuměl Oto ani slovo, přesto se během poválečných letních prázdnin dokázal náš jazyk naučit a bylo mu umožněno přestoupit z německého gymnázia v Českém Těšíně do třetího ročníku toho českého. Už během studií se Oto věnoval ochotnickému divadlu a uměním se chtěl zabývat i profesně. Původně si přál studovat operní režii, ale nakonec si vybral režii činoherní, jejíž studium úspěšně dokončil v roce 1955 na brněnské JAMU. Ještě ten samý rok začal režírovat tehdejší Vesnické divadlo, které bylo založeno při ministerstvu zemědělství hned po válce v roce 1945. Nejprve sídlilo v podkroví budovy ministerstva zemědělství a po několika letech se přestěhovalo do zámečku v Praze-Hloubětíně. Vesnické divadlo bylo zájezdové a jezdilo i do těch nejzapadlejších vsí. První rok s ním se svým zábavným programem vystupoval i slavný prvorepublikový herec a bavič Jindřich Plachta a na začátku padesátých let mohli diváci na zájezdech Vesnického divadla vidět i začínajícího Vladimíra Menšíka. V roce 1959 se divadlo přejmenovalo na Státní zájezdové a v roce 1962 bylo zrušeno.
Na herce občas promluvil německy
To byl ale Oto Ševčík už dva roky pryč. V roce 1960 přesídlil do plzeňského Divadla J. K. Tyla, kde s krátkou přestávkou strávil dlouhých 29 let. V západočeské metropoli zpočátku režíroval komedie, ale poté se věnoval převážně klasickému repertoáru. Často při své práci mimoděk používal německé výrazy, které mu v mysli automaticky naskakovaly, přeci jen byla němčina jeho mateřským jazykem. V Plzni se stal i uměleckým šéfem činohry. Na stejné pozici poté působil také v pražském Divadle pod Palmovkou a v Národním divadle v Brně. Na hudbu, kterou od dětství miloval, nezapomněl a rád režíroval muzikály, operety, opery a hudební komedie. Mezi herci byl Oto Ševčík nesmírně oblíbený a byl proslulý svým předehráváním, kdy umělcům osobitým způsobem představoval, jak si přeje, aby danou roli zahráli. Byl také výborným pedagogem na pražské HAMU, kde vyučoval herectví a milovanou operní režii, kterou chtěl kdysi sám studovat.
Knížepán byl jednou z jeho posledních rolí
Oto Ševčík se kromě úspěšné režisérské kariéry v divadlech uplatnil také ve filmu, kde se poprvé objevil v roce 1960. Za svůj život ztvárnil více než 70 filmových a televizních rolí, přičemž nejčastěji byl díky svému původu a znalosti jazyka obsazován do postav německých vojáků a důstojníků. Diváci si Oto Ševčíka mohou pamatovat například z oblíbené pohádky na motivy Jana Drdy O princezně Jasněnce a létajícím ševci z roku 1987, kde si zahrál zloducha Řimbucha. Režíroval ho tehdy Zdeněk Troška, který si na osobitého umělce s nezaměnitelným hlasovým projevem vzpomněl i při natáčení své další pohádky Princezna ze mlejna, kde Otovi svěřil opět zápornou roli zlého knížepána. Jedna z nejoblíbenějších českých pohádek se filmovala u Bavorova, na zámku Dobříš nebo třeba na hradě Helfenburg. Okouzlující romantický mlýn byl však pouhou kulisou, která byla po konci natáčení stržena. Princezna ze mlejna po svém uvedení v roce 1994 slavila obrovský úspěch a Česká televize se ji ten rok rozhodla vysílat jako štědrovečerní pohádku. Její sledovanost byla obrovská- tenkrát si ji v televizi pustilo kolem pěti milionů diváků! Oto Ševčík se objevil i v jejím pokračování z roku 2000 a zákeřný knížepán byl bohužel jednou z posledních rolí v jeho životě. Zemřel 25. února roku 2003 na rakovinu.
