Článek
Svou první roli získala v pouhých pěti letech
Jarmila Kristenová se narodila s výrazným hudebním talentem. Není divu, vždyť oba její rodiče se hudbě věnovali profesionálně. Otec působil jako hudebník v orchestrech Národního a Vinohradského divadla v Praze, matka byla operní pěvkyní. Budoucí slavná mezzosopranistka přišla na svět 17. dubna 1917 a už v pouhých pěti letech poprvé předvedla publiku své zděděné umělecké nadání v roli dítěte Cio-Cio-San, hlavní hrdinky tragické Pucciniho opery Madama Butterfly.
Jarmila Krzywá zřejmě zdědila hudební talent po rodičích. Vystupovala už jako dítě. V dospělosti přijala umělecké jméno Kristenová a stala se operní hvězdou zpívající po celé Evropě
Jarmila Kristenová se ve svých dětských úlohách proslavila pod jménem Miluška Krzywá, což bylo její skutečné rodné příjmení. Pseudonym Kristenová začala používat až po studiu Pražské konzervatoře, když během následujícího soukromého studia zpěvu zahájila svou pěveckou kariéru v opeře. Zpívala mimo jiné i v Plzni, kde se stala počátkem čtyřicátých let dokonce operní sólistkou. Po dalším hudebním vzdělávání v Salcburku odešla v roce 1943 do angažmá Městského divadla v Klagenfurtu.
Za války pomáhala partyzánům
Hlavní a největší město rakouské spolkové země Korutany, plným jménem Klagenfurt am Wörthersee, česky Celovec, leží asi dvacet kilometrů od hranic se Slovinskem, kde během válečných let existovalo silné protifašistické hnutí, se kterým Jarmila Kristenová spolupracovala. Aktivně se zapojila do slovinského odboje a místním partyzánům pomáhala obstarávat léky a obvazy z Prahy. Prokázala tak svou mimořádnou odvahu, stejně jako dalších několik tisíc Čechů, kteří se na Balkáně zapojili do odporu proti fašistům.
Městské divadlo v rakouském Klagenfurtu funguje již více než 115 let. S jeho výstavbou se začalo v roce 1908 při příležitosti oslav šedesátiletého výročí vlády Františka Josefa I. Jarmila Kristenová zde byla v angažmá v těžkých letech druhé světové války
S koncem války se Jarmila Kristenová vrátila zpět domů, kde zazářila na prknech pražského Divadla 5. května v hlavní roli melodramu Medea. Příběh známé řecké báje o žárlivé kouzelnici mstící se za zradu milovaného Iásóna zhudebnil v roce 1775 skladatel Jiří Antonín Benda, jehož dokonce obdivoval samotný Wolfgang Amadeus Mozart. Právě Mozartovo rodné Rakousko se Jarmile Kristenové později opět stalo na krátký čas novým domovem. Po několika letech ve Státním divadle v Brně se totiž provdala za muže rakouské národnosti a mohla se tak odstěhovat do Vídně.
Zamiloval se do ní egyptský paša
Sňatek zajistil Jarmile Kristenové rakouské občanství a otevřel cestu do světa, kde měla možnost rozvinout svou mezinárodní kariéru. Vystupovala v Německu, Dánsku i ve Švédsku a díky své eleganci a kráse si jistě vysloužila obdiv mnoha ctitelů. Patřil mezi ně také Mohammad Hassan Abdel Wahab, který byl trůnním radou předposledního egyptského krále Farúka I., jenž byl v roce 1952 zbaven vlády. Panovník pod tlakem abdikoval ve prospěch svého malého syna Fuada II., který byl však již o rok později sesazen a Egypt se proměnil v republiku.
Předposlední egyptský král Farúk I., za jehož vlády byl manžel české operní pěvkyně Jarmily Kristenové trůnním radou a pašou
Mohammad Hassan Abdel Wahab se jako člen jedné z nejvlivnějších a nejbohatších rodin tehdejšího Egypta svého času pyšnil i čestným titulem paša, který v této severoafrické zemi užívali vysocí státní úředníci a vážení vojenští i civilní hodnostáři až do zániku monarchie. I po převratu si však exotický nápadník Jarmily Kristenové zachoval své postavení a bohatství. Mohl tak již rozvedené české umělkyni nabídnout život v luxusu za zdmi svého afrického paláce.
Život v Egyptě skončil útěkem
V roce 1953 se v Káhiře konala svatba, po které Jarmila Kristenová vystupovala s ohledem na manželovo přání jen výjimečně. Jarmila Hassan Abdel Wahab, jak se česká umělkyně po sňatku s egyptským pašou jmenovala, vyměnila divácký potlesk za rozšiřování své sbírky uměleckých předmětů a cesty po známých i méně známých místech afrického kontinentu, na nichž ji doprovázel eunuch, tedy kastrát, který v minulosti mimo jiné střežil významné ženy a sloužil v harémech.
Tradice uzavřené části domu pro ženy a děti zvané harém se v minulosti udržovala také v Egyptě, ovšem v padesátých letech, kdy Jarmila Hassan Abdel Wahab žila v Káhiře, už se zde harémy téměř nevyskytovaly. Egypt měl totiž za sebou hluboké společenské změny, které vedly k modernizaci jeho obyvatel. Harémy se tak staly přežitkem, který bylo možné nalézt již jen u nejstarší generace velmi konzervativních mužů nebo na venkově. Mohammad Hassan Abdel Wahab byl sice o třicet let starší než jeho žena, ale zřejmě také on již nelpěl na všech pravidlech z dřívějších časů a přizpůsobil se nové době. Jeho pohledná manželka nemusela na veřejnosti nosit ani šátek, což už bylo zejména ve městech a u vyšších vrstev dávno běžné.
Dobrodružný život v exotice skončil pro Jarmilu Hassan Abdel Wahab už po necelých čtyřech letech útěkem. Na vině zřejmě byly zhoršující se politická situace, která přerůstala ve stále větší nebezpečí, a špatný zdravotní stav manžela, po jehož smrti by v cizině zůstala bez ochrany. V roce 1956 propukla v Egyptě takzvaná Suezská krize, která vyústila v ozbrojený mezinárodní konflikt, a nálady v zemi byly vůči cizincům velice nepřátelské. Pobyt v Egyptě by se tak stal pro Jarmilu Hassan Abdel Wahab velkým rizikem. Bývalé hvězdě operních pódií se podařilo včas uprchnout do Prahy. Ke svému egyptskému manželovi, který později zemřel na infarkt, se nikdy nevrátila.
Po návratu domů se stala učitelkou
Někdejší úspěšná zpěvačka, která kdysi vystupovala po celé Evropě, už na svou předchozí kariéru po příchodu zpět do vlasti nenavázala. Čekalo ji jen několik hostujících rolí, ale trvalé angažmá již nezískala. Stala se tedy hudební pedagožkou. Jarmila Hassan Abdel Wahab, která kromě krátkého období svého třetího manželství používala až do smrti příjmení zesnulého egyptského manžela, zemřela v roce 1996 ve věku devětasedmdesáti let. Závěr svého života strávila v malé východočeské obci Studnice v okrese Náchod, kde v sedmdesátých letech koupila faru, která kdysi bývala tvrzí.
V bývalé tvrzi v malé východočeské obci Studnice nedaleko Babiččina údolí prožila Jarmila Hassan Abdel Wahab poslední roky svého pozoruhodného života
Budova, kterou Jarmila Hassan Abdel Wahab opravila, dnes slouží jako obecní úřad. Na její bývalou neobyčejnou obyvatelku však v obci nezapomněli. Ve Studnici je od roku 2006 vyvěšená pamětní deska, která veřejnosti slavnou pěvkyni připomíná. Příznivci celosvětově populární hry zvané geocaching, jejímž cílem je pomocí GPS souřadnic objevovat skryté schránky, se odtud navíc mohou pokusit nalézt takzvanou kešku, pojmenovanou právě po Jarmile Hassan Abdel Wahab.
Zdroje:
