Článek
Každý byl jiný
Filip a Ludvík. Dva bratři, dva následníci francouzského trůnu. Ale Ludvík byl koruně přeci jen blíž, narodil se totiž o dva roky dříve jako syn krále Ludvíka XIII. a Anny Rakouské. Mladší Filip byl už odmalička zvláštní. Rád se dobře a draze oblékal a jeho drobná postava šla ruku v ruce s jeho nápadnou jemností. Říkalo se mu ,,Monsieur“ a získal titul vévody Orleánského. Po smrti otce a nástupu bratra na trůn byl jeden čas prvním v pořadí, kdo by se měl stát příštím králem. Své postavení dobře znal a žil životem plným luxusu, hazardních her a milenců. Že Filip dával přednost mužům, se všeobecně vědělo a on sám s tím ani žádné tajnosti nedělal. Proč taky? Jako královu bratrovi by si sotva někdo dovolil mít k jeho osobě nějakou připomínku. I když jeho extravagance občas udivila nejednoho dvořana. Vyžíval se v nápadném líčení a parukách, které byly v jeho době mimořádně moderní. Vedl prostopášný život plný milenců, ale na druhou stranu byl také významným mecenášem umění a byl to právě on, kdo svou podporou pomohl ke slávě Molièrovi, jednomu z největších dramatiků všech dob.
Bratry od sebe dělily dva roky. Byli si blízcí a i když byl každý z nich jiný, respektovali se.
Miloval muže, přesto se musel oženit
To, že Filip miloval více muže než ženy, mu nezabránilo v tom, aby se roku 1661 oženil se svou sedmnáctiletou sestřenicí Henriettou. Říkali jí Minette a byla dcerou anglického krále Karla I. Stuarta. Po jeho popravě se spolu s matkou a sourozenci uchýlila pod ochranu matčina synovce Ludvíka XIV. a své mládí prožila ve Francii. S králem ji až do konce života pojil blízký vztah a možná i díky tomu jí francouzský panovník splnil její přání. Minette velmi trpěla vztahem svého manžela k jiným mužům. Jejím hlavním nepřítelem se stal Filipův favorit rytíř de Lorraine-Armagnac, který se nad ní veřejně povyšoval a ztrapňoval ji. Král vyšel své švagrové vstříc a poslal bratrova milence do vyhnanství. Rytíř de Lorraine byl sice na pohled krásný muž, ale více ho proslavily jeho intriky, díky nimž se po něm ve Versailles zřejmě nikomu moc nestýskalo. Henrietta mohla slavit vítězství, ale neužila si ho dlouho. Ve svých teprve 26 letech náhle zemřela. Začaly se šířit klepy, že za smrtí manželky králova bratra stojí pomsta poníženého Filipova milence. Pitva však cizí zavinění vyloučila. Henrietta zemřela následkem zánětu pobřišnice.
Minette a Filip Orleánský neměli šťastné manželství. Celou dobu musela mladá manželka bojovat s milenci, kterým dával její muž přednost před ní.
Druhá žena byla tolerantní
Čerstvý vdovec Filip se musel zanedlouho poohlédnout po další nevěstě. Volba padla na falckou princeznu Alžbětu Šarlotu, které už od dětství všichni říkali Liselotte. Filip do manželství vstupoval jako otec čtyř dětí, v době druhé svatby však žily už jen dvě z nich. Liselotte asi nebyla žádná krasavice, protože když ji její nastávající poprvé spatřil, vyděsila ho představa, že by s takovou ženou měl spát. Ani zženštilý králův bratr na budoucí vévodkyni Orleánskou dobrý první dojem neudělal. Brzy se to však změnilo a z manželů se stali dobří přátelé, kteří k sobě chovali úctu a důvěru. Liselotte přivírala oči nad Filipovými výstřednostmi a pro svou milou povahu se spřátelila i s králem, který si jí velmi vážil a rád s ní trávil svůj čas. Vévodům se narodily tři děti a kromě Versailles žili i na svém zámečku v Saint-Cloud na břehu Seiny. Tam Filip Orleánský v roce 1701 zemřel na infarkt. Liselotte ho, stejně jako jeho starší bratr, přežila. Syn Filip se potatil. I on proslul svým skandálním a výstředním chováním, kterým pobuřoval francouzský dvůr, ale po smrti strýce krále se stal na čas nejmocnějším mužem v zemi. Vládl jí totiž jako regent místo nedospělého následníka trůnu.
Filip Orleánský prožil celý svůj život ve stínu staršího bratra, slavného Krále Slunce. Většinu roku pobýval v jeho blízkosti ve Versailles.
