Článek
Voněla po fialkách
A jeho žena Alžběta, které nikdo neřekl jinak než Sisi, překvapivě také. I když držela celý život kruté diety a hladovky, nabídce prestižních rakouských cukráren občas ani ona neodolala. Zvláštní slabost měla pro fialkové bonbony, které se speciálně pro ni připravovaly ve vídeňské luxusní cukrárně Demel. A koupit je zde můžete i dnes. Připravují se podle tradiční receptury a patří k nejprodávanějšímu artiklu, který tato kavárna nabízí. A jak se vyrábí? Jde o ručně sbírané a posléze kandované květy fialek.
Oblíbené císařovniny bonbony si můžete vyrobit i vy. Otrhané květy se namočí v bílku a obalí v moučkovém cukru. Poté se nechají vysušit.
Na konci 18. století otevírá Ludwig Dehne cukrárnu a brzy se stává dodavatelem sladkostí pro dvorní divadlo. Jeho dědic předá podnik v roce 1857 učedníkovi Christophu Demelovi, po kterém se kavárna jmenuje dodnes. Po přestěhování do jiné budovy blízko císařské rezidence Hofburgu se prestižní Demel stává oblíbeným místem setkávání té nejvyšší aristokracie. Kromě fialkových bonbonů, které panovnici pravidelně osobně doručuje sám majitel hotelu, si zde mohli arcivévodové pochutnávat i na tradičním jablečném štrůdlu, punčovém dortu, anebo na císařském trhanci, který miloval sám František Josef II.
Franzův císařský trhanec
Jak toto oblíbené jídlo rakouského monarchy vzniklo, se můžeme jen dohadovat, ale říká se, že za něj může vztek rozčíleného kuchaře, který tuto sladkou placku roztrhal, protože do ní učeň přisypal hrozinky. Zajímavější je verze, kde hraje hlavní roli císařovna Alžběta. Ta prý chtěla svému muži smažit palačinku, ale při jejím obracení se placka potrhala, a tak vznikl císařský trhanec, který je dodnes pevně spojený s rakouskou kuchyní.
Sladká jídla se mohou podávat jako dezerty, ale i jako hlavní chod. Různé palačinky, lívance a trhance byly oblíbeným jídlem napříč monarchií.
Možná ale císař tuto sladkou pochoutku poprvé ochutnal při návštěvě nějaké horské chaty, když se vracel hladový z túry nebo lovu. O rakouském panovníkovi je známo, že dával přednost jednoduchým jídlům, takže i to je možná důvodem, proč si trhanec tolik oblíbil. Jde totiž o nadýchanou palačinku, která se na pánvi vidličkou roztrhá a spolu s cukrem, šťávou a ovocem se servíruje.
Symbol Vídně
Když se řekne Vídeň, spoustě lidí se ihned vybaví název světoznámého dortu, který je pojmenován po hotelu, kde poprvé spatřil světlo světa. Dort Sacher, ve kterém se snoubí chuť čokolády a meruňkové marmelády, nevymyslel žádný zkušený cukrář, ale šestnáctiletý učeň Franz Sacher, který mu propůjčil i své jméno. Objednal si ho totiž v roce 1832 sám kníže Metternich, který chtěl upéct nějaký zajímavý dort pro zvláštní příležitost. A jelikož šéfkuchař byl nemocný, úkolu se ujal právě mladík Franz Sacher. A dobře udělal. Otevřel si hotel, který je dodnes jedním z nejvyhlášenějších na světě a jeho dort se stal symbolem Vídně.
Tento světoznámý dort se doporučuje jíst s vyšlehanou smetanou. Pokud chcete, doručí vám ho kamkoliv na světě.
Chodívaly na něj tehdejší celebrity, kterými byli arcivévodové, princové a další vysoce postavené osobnosti. Legendární jsou historky, kdy vždy po císařských slavnostních večeřích hotel obsadili hladoví aristokraté, kteří se sem přišli dojíst a třeba právě Sacher dortem. Rakouský mocnář totiž jedl rychle a úsporně, císařovna při oficiálních příležitostech jídlu také moc nedala, takže pozvaní hosté z večeře často odcházeli s prázdnými žaludky. Když totiž dojedl císař, ostatní museli položit příbor také.
Mlsná Sisi
Jestliže Sisi nejedla v pro ni stresujícím prostředí vídeňského dvora, na svých cestách mlsala - a dokonce ráda. Oblíbila si zmrzliny a různé ovocné či květinové sorbety.
Sisi měla sladké ráda. Při svých toulkách po světě se často zastavovala v místních kavárnách a cukrárnách. Pro majitele byla taková návštěva čest.
V jednom z dopisů synovi Rudolfovi, který mu napsala ze svého pobytu v Curychu, mu vypráví o vynikajících dobrotách z místních cukráren, které spolu se svými sestrami hojně navštěvovala a kde si pochutnávala na jemných krémových zákuscích, ke kterým vypila velké množství horké čokolády.
Sladkosti v solných lázních
Jestli Vídeň má svůj Sacher dort, tak Bad Ischl, oblíbené letní císařské středisko, má svou Zauner štólu. Tato pochoutka z nugátu, lískových oříšků a čokolády vznikla pod rukama bývalého cukráře z karlovarského Puppu, který začal pracovat pro majitele luxusní cukrárny Zauner. Spolu vymysleli v roce 1905 recept, podle kterého se tato známá pochoutka dělá dodnes.
Milovaná bábovka u milované Katy
Kromě zmíněné cukrárny, kterou s oblibou navštěvoval císařský pár, když zde pobýval, měla v tomto lázeňském městečku proslulém svými solnými kúrami svou vilu i přítelkyně Františka Josefa, herečka Kateřina Schrattová. Sem, do Bad Ischlu, i do její vily ve Vídni, chodil rakouský císař jeden čas i téměř denně na společnou snídani.
Tradiční bábovka patří mezi naše nejoblíbenější moučníky. Připravuje se z kynutého nebo třeného těsta a u nás je nejpopulárnější ta mramorová.
Na stole nesměla chybět bábovka, kterou císař tak rád jídal. Opět jde o tradiční rakouský moučník, který si o nedělích pekla většina obyvatel této mnohonárodnostní monarchie. To nejlepší často bývá to nejjednodušší. Platí to i dnes. Nebyly snad pro vás tou nejlepší pochoutkou babiččiny buchty?
Zdroje:
PRASCHLOVÁ-BICHLEROVÁ, G. a CACHÉE, J. Korunu snímám z unavené hlavy. Praha:Ikar, 1997. ISBN 80-85944-90-1
stránky kavárny Zauner, hotelu Sacher a cukrárny Demel
