Krásná Sisi: Žádná princezna z pohádky, ale moderní žena s tragickým osudem

Líza z Possenhofenu

Dokonce přišla na svět s jedním zoubkem, což bylo dalším neklamným důkazem toho, že Alžbětu Amálii Evženii, jak budoucí rakouskou císařovnu pokřtili, čeká neobyčejný život. Alžběta prožila své dětství a krátké mládí v rodném Bavorsku po boku početných sourozenců. Celý život vzpomínala na bezstarostné časy na rodinném zámku Possenhofen, který se tyčí nad hladinou Starnberského jezera a který byl pro Sisi, jak se Alžbětě přezdívalo, dějištěm pozoruhodných dobrodružství. Její otec, vévoda Max Bavorský, byl známý svou neformálností, až dalo by se říci podivínstvím, takže služebnictvo v jeho mnichovském paláci mohlo býti svědky toho, jak malá vévodkyně jezdí v improvizované cirkusové manéži na koni právě tak, jako jezdí krasojezdkyně v cirkuse skutečném.

V Mnichově i na Possenhofenu vládla uvolněná atmosféra, nad čímž zůstávaly v údivu zejména Alžbětiny dvorní dámy, které s ní po letech přijížděly na návštěvu už jako doprovod císařovny. Není divu, z Vídně byly zvyklé na přísnou etiketu a některé nemohly strávit, že rodný dům manželky rakouského císaře je plný psích chlupů, jelikož Alžbětina matka byla velikou milovnící psů, kteří se směli pohybovat volně po celém zámku.

V kleci

Po honosném svatebním obřadu, který se konal 24.dubna 1854 ve Vídni, kdy si rakouský císař František Josef II. vzal Sisi za ženu a učinil z ní první dámu své říše se všemi povinnostmi, které s tímto titulem souvisí, se Sisi změnil život od základu. Najednou musela dodržovat pro ni nesmyslně přísnou dvorní etiketu, neustále byla pod drobnohledem, každý ji sledoval a hodnotil. Nikdy si na tuto ztrátu svobody nezvykla a až do konce života se snažila tomuto pro ni nenáviděnému prostředí vyhýbat, ať už vymyšlenými zdravotními obtížemi, kdy se mohla zavřít do svých pokojů a nemusela se účastnit všech těch společenských večeří, návštěv, plesů, anebo svými dalekými několikaměsíčními cestami do zahraničí.

První dcera manželům zemřela jako dvouletá, po ní se jim narodila další dcera a zanedlouho poté očekávaný syn, následník trůnu Rudolf. Alžběta se neshodla na výchově svých dětí s císařovou matkou, která dokonce nechala dětské pokoje přestěhovat do blízkosti svých komnat a chtěla-li mladá matka dceru a syna navštívit, musela se na návštěvu předem ohlásit. Sisi byla mladá a nezkušená, nakonec rezignovala a výchovu přenechala plně manželově matce. Se svými dětmi už nikdy nedokázala navázat hlubší pouto a zejména Rudolf to nesl velmi těžce. To se ovšem změnilo s narozením poslední dcery císařského páru, Marie Valerie, která přišla na svět v době, kdy už Alžběta nebyla ta vyplašená mladinká dívka, ale žena,která si byla dobře vědoma své krásy a svého vlivu na manžela, takže v otázce výchovy nejmladší dcery si už dělala vše podle svého.

Být krásná je náročné

Zmínili jsme, že si Alžběta dobře uvědomovala svou krásu, vždyť ve své době se o ní hovořilo jako o nejkrásnější ženě Evropy a bylo velice náročné té pověsti dostát. Kde se císařovna objevila, všude byla pozorována a hodnocena, dnes bychom řekli, že byla celebritou první třídy, což u ní nakonec vyvolalo chorobnou posedlost svým vzhledem.

Neustále držela nejrůznější diety a hubnoucí kúry, kdy například pila jen vylisovanou šťávu ze syrového hovězího masa. Až přehnaně cvičila, měla dokonce i svou vlastní tělocvičnu, což bylo na ženu a ještě navíc na manželku rakouského císaře v 19. století něco zcela nepředstavitelného. Zvláštní pozornost zaujímaly Sisiny vlasy, které byly její největší pýchou. Sahaly jí po kolena, možná až po paty, byly husté a těžké, takže císařovnu z nich často bolela hlava a v takovém případě si je nechávala svázat stuhami a zavěsit ke stropu, aby ulevila krční páteři. Samozřejmostí byla osobní kadeřnice, která ji doprovázela na všech cestách a několikrát dokonce císařovnu zastupovala jako její dvojnice. Alžběta si ji vyhlédla v divadle, kde si všimla krásně načesaných hereček a chtěla ji mít ve svých službách. Služba to ovšem nebyla jednoduchá. Traduje se, že po každém česání musela kadeřnice Sisi předložit na stříbrném tácku vypadané vlasy, a bylo-li jich mnoho, císařovna se zlobila a měla pokažený den. Později to kadeřnice vyřešila po svém - pod svou zástěrku si schovala lepicí pásku, kam mrtvé vlasy schovala a vše bylo v pořádku. Jak sama Alžběta jednou trefně poznamenala, stala se otrokyní svých vlasů.

Přímo do srdce

Tato mimořádně zajímavá žena přitahovala pozornost všude, kde se objevila, proto často cestovala inkognito, ani to ji ale nezachránilo před italským anarchistou, který si ji vyhlédl jako cíl svého útoku. Toho roku 1898 už Sisi bloudila světem sem a tam, po sebevraždě syna Rudolfa, kterou spáchal před devíti lety, už neoblékla jiné šaty než černé, před zvědavými pohledy se skrývala pod hustým závojem anebo rozevřela svůj slunečník, kdykoliv se k ní někdo cizí blížil.

10. září v Ženevě zrovna spěchala se svou dvorní dámou na loď, když k ní přiběhl onen anarchista Lucheni a císařovna najednou klesla k zemi. V tu chvíli nikdo netušil, že vrah v ruce držel speciálně upravený pilník a zasáhl jím rakouskou panovnici přímo do srdce. Císařovna, která po útoku vstala a nastoupila na palubu lodi, myslela, že ji ten muž chtěl zřejmě jen okrást. Zanedlouho ale omdlela a když jí její dvorní dáma rozepla korzet, aby se jí lépe dýchalo, spatřila hrozivou realitu - malou krvavou ranku přímo na srdci.

Atentátník chtěl zavraždit někoho vysoce postaveného, kdo pro něj představoval nenáviděnou vrchnost a komu dával vinu za svou bídu a za utlačování chudáků. Původně měl dokonce v plánu zaútočit na někoho úplně jiného, a to na prince orleánského, který ale nakonec do Ženevy nedorazil, proto jeho volba padla na Sisi, o jejímž pobytu zde se zřejmě dočetl náhodně v novinách. Paradoxně zrovna tato žena považovala monarchii za přežitek a jako nejsprávnější státní zřízení viděla republiku. Zanedlouho po útoku císařovna rakouská a královna česká zemřela.

Sisi dnes

Nyní, v roce 2023, je kolem ní ale stále živo a díky své kráse, neobyčejnému životu a tragické smrti se stala legendou, o které se točí filmy a seriály, píší se knihy i divadelní hry, dokonce se o ní hrají i muzikály a má svá muzea. A to vše i přesto, že v roli matky, manželky a panovnice nemůže býti vzorem. Na druhou stranu její touha po svobodě, po kráse, po vědění, po dobrodružství a po seberealizaci a individualitě - to vše je nám blízké i dnes. Alžběta byla moderní ženou, bohužel v době, kdy tomu společnost ještě nepřála. Kdo ví, čím by byla, kdyby se narodila dnes. Modelkou, cestovatelkou nebo třeba dostihovou jezdkyní (řadila se k nejlepším jezdkyním tehdejší Evropy) . Mohla by být čímkoliv - a to je myslím to, co opravdu chtěla.

Chcete znát příběhy dalších zajímavých žen? Co třeba osudy jedné z prvních Japonek v Evropě, která se kvůli lásce usadila v západních Čechách nebo neuvěřitelný vzestup zlatovlasé otrokyně Roxelany, které skládal básně sám osmanský sultán anebo vás zaujme tajemstvím opředená špionka a průkopnice striptýzu Mata Hari?