Článek
Osudná noc
Prostitutka Antonie Havlová se měla údajně narodit v roce 1861 a jako dvacetiletá už byla hvězdou vyhlášeného pražského salonu pana Kauckého, kam se chodívali bavit pánové z lepší společnosti. Pracovala tam děvčata, která kromě své krásy musela mít i určitý všeobecný přehled, aby mohla s klienty udržovat konverzaci. Tento podnik dokonce patřil mezi pět nejlepších svého druhu v Praze a zdejší dívky tu žily v blahobytu. Osudným se Tonce stal rok 1881, kdy se v nevěstinci objevil policejní důstojník s neobvyklou prosbou. Hledal dívku, která s ním bude ochotná jít do budovy soudu a zůstane tam přes noc. Dostal totiž za úkol splnit odsouzenci jeho poslední přání před oběšením a ten si vyžádal právě noc v dámské společnosti. Žádná z Tončiných kolegyní jít nechtěla. Kdo by také chtěl strávit noc o samotě s vrahem?
Tak si představovali prostředí luxusního nevěstince autoři filmu Tonka Šibenice. Salon Kaucký byl určen pro vyšší třídu a dívky se tu neměly zle.
Ferdinand Prokůpek byl usvědčen ze zločinu tří vražd, kterých se měl dopustit na třech mladých dívkách, není tedy divu, že ho od děvčat pana Kauckého místo soucitu čekal jen odpor. Jediná Tonka se uvolila, že s policistou půjde. Od té doby už nic nemělo být jako dřív a z krasavice Antonie, které neodolal žádný muž, se přes noc stala outsiderka s nelichotivou přezdívkou Tonka Šibenice.
Byla skutečná?
Tak začátek její tragédie popisuje pražský, německy píšící reportér a spisovatel Egon Erwin Kisch, kterému se tato prostitutka na počátku 20. let se svým příběhem svěřila, jak tvrdil. Kisch se zajímal o noční život našeho hlavního města, o nevěstince a různé pochybné lokály, kde sledoval životy lidí na okraji společnosti, které ho inspirovaly v jeho tvorbě.
Stejně jako Kisch, i francouzský malíř Henri de Toulouse-Lautrec čerpal inspiraci v prostředí nevěstinců a prostitutek.
Byla však postava Antonie Havlové skutečná, nebo si ji Egon Erwin Kisch vymyslel? To se ve 30. letech stalo předmětem sporu mezi ním a autory operety nesoucí název Konec Tonky Šibenice, kteří tvrdili, že Tonku také znali a ona sama jim svůj příběh převyprávěla. Kisch, který se domáhal svých autorských práv, musel přiznat, že si postavu vyhlášené prostitutky Tonky vymyslel. Faktem je, že na seznamu pražských obyvatel té doby se žádná Antonie Havlová nevyskytuje a není znám ani údajný vrah Ferdinand Prokůpek, který by měl být na konci 19. století popraven. Přesto existuje i fotografie údajné Tonky Šibenice. Prostitutky, které se krátce po oné noci s trestancem začali všichni štítit.
Z luxusu, kde šampaňské teklo proudem, až na ulici
Nejdříve její kolegyně ze salonu a potom i klienti, u kterých Tonku ony dívky pomluvily. Zanedlouho se tedy musela stěhovat do méně lukrativního podniku, kde se však zvěsti o ní a o její noci s vrahem rychle roznesly a Tonka spadla až na úplné dno. Skončila na ulici jako jedna z asi 2000 prostitutek, které na přelomu 19. a 20. století prováděly své řemeslo v Praze. Život to jistě nebyl jednoduchý a byl na hony vzdálený relativně pohodlnému živobytí v luxusním salonu Kaucký.
Osudová role
Na motivy Kischovy povídky Nanebevstoupení Tonky Šibenice, kterou tento židovský autor poprvé publikoval v roce 1921, se zanedlouho nazkoušelo kabaretní představení, kde hlavní roli ztvárnila herečka Xena Longenová, pro kterou se stala Tonka životní rolí. Stejně jako ona skončila i Xena špatně. Rodačka z jihočeských Strakonic se kvůli svým těžkým depresím rozhodla pro sebevraždu skokem z okna. Další známou představitelkou, která si tuto slavnou prostitutku zahrála, tentokrát však ve filmu z roku 1930, byla slovinská herečka a modelka Ita Rina. Zajímavostí je, že tento snímek patří mezi naše první zvukové. Krásná Ita Rina se zúčastnila soutěže Miss v Jugoslávii, kde stihla zaujmout natolik, že se brzy stala hvězdou německé kinematografie.
Ita Rina si zahrála i hlavní roli v neméně slavném průkopnickém filmu Erotikon, který se ještě před dokončením díky své skandální pověsti prodal do zahraničí.
Ať už byla Tonka postavou skutečnou, anebo jen tou literární, je příkladem toho, jak jedno nesprávné rozhodnutí může definitivně změnit lidský život. To se stávalo dříve a stává se to i dnes.
