Článek
Do zlaté kolébky
Perchta se narodila kolem roku 1430 na hradě v Českém Krumlově do rodiny jedněch z nejbohatších šlechticů v našich zemích. Rožmberkové vlastnili rozsáhlá panství v jižních Čechách a žili bohatým kulturním a společenským životem plným přepychu. Krumlov získali v roce 1302 a postupně z něj vybudovali honosnou renesanční rezidenci.
Český Krumlov je po Pražském Hradě druhým nejrozsáhlejším zámeckým areálem v České republice. Šlechtická dcera Perchta zde žila v blahobytu.
Rožmberkové se stali předními osobnostmi české aristokracie a zastávali důležité zemské úřady. Jejich éra skončila na počátku 17. století, kdy musel poslední člen rodu, Petr Vok, prodat zadlužené panství císaři Rudolfu II. Perchtin otec, pan Oldřich z Rožmberku, se rozhodl svou dceru v jejích dvaceti letech provdat za urozeného Jana z Lichtenštejna, který vlastnil mimo jiné sídla Mikulov a Valtice. Právě prvně zmíněný Mikulov se stal novým domovem mladé manželky Perchty. A právě tam začalo její neštěstí.
Všichni proti ní
Jan z Lichtenštejna se domníval, že dcera z takové zámožné rodiny dostane obrovské věno, ale Perchtin otec ho novomanželovi posílal ve splátkách, což vedlo k mnoha hádkám v mladé domácnosti. Už brzy po svatbě začaly do Krumlova chodit první žalující dopisy, kdy se dcera otci svěřovala, jak zle se jí v novém bydlišti vede. Manžel byl na ni hrubý a nedával jí peníze na vedení domácnosti. Tu stejně řídila Janova matka, která se k Perchtě spolu se dvěma Janovými sestrami chovala stejně krutě jako on sám.
Manželství bylo už od počátku nešťastné. Jan z Lichtenštejna svou ženu nesnášel a přehlížel ji. Dokonce přikázal služebnictvu, aby ji špehovalo.
Přitom Perchta z Rožmberka byla krásnou ženou s tmavýma očima, přesto si ale mužovu lásku získat nedokázala. Dopisů do Krumlova chodilo postupem času čím dál tím víc. Perchta je ale nepsala. Neuměla to. Diktovala je proto svému osobnímu písaři. V té době to nebylo ničím neobvyklým, že dáma, byť z těch nejvyšších kruhů, nevládla perem. Číst ovšem Perchta uměla.
Chtějí mě zabít!
Manželovo chování došlo tak daleko, že už se o ubohé lednické paní a jejím nepatřičném postavení povídalo veřejně. Řeči o krutém zacházení pana Jana se dokonce donesly i ke sluchu samotného českého krále Jiřího z Poděbrad, který hrubiánovi domluvil. Ovšem ani královská přímluva Perchtě nepomohla. Prosila svou rodinu o další a další peníze, jelikož dlužila i u kupců za nákupy jídla. Ona, která vyrostla v přepychu otcovského hradu, nyní kvůli manželovi neměla ani peřinu, ani dříví na otop.
Obraz ženy v bílých šatech určil Bohuslav Balbín jako portrét šlechtičny Perchty z Rožmberka. Objevil ho v zámecké galerii v Jindřichově Hradci.
Ale nejhorším zjištěním pro ni bylo, že ji chtěl manžel spolu s tchyní otrávit. Perchta si tím byla jistá a z muže měla strach. I když své obavy svěřila příbuzným, nikdo jí nepomohl. Nakonec však Jana z Lichtenštejna přežila. Bohužel si své nabyté svobody neužila dlouho a po třech letech zemřela i ona. Perchtinou smrtí však příběh nekončí. Naopak.
Bílou paní už navždy
V 17. století objevil Perchtiny zoufalé dopisy český kněz a historik Bohuslav Balbín, který se velice zajímal o fenomén bílé paní, která se zjevovala na rožmberských sídlech, a pátral po jejím původu. Z nalezených dopisů si poskládal mozaiku těžkého života plného utrpení, který Perchtě z Rožmberka připravil její despotický manžel, a její jméno i osudy přiřadil ke známému jihočeskému strašidlu.
Paní Perchta se stala předlohou pro tento obraz z 19. století, který dnes můžete vidět v Rožmberku nad Vltavou. Je zde vyobrazena už jako bílá paní.
Jestli se po jihočeských zámeckých chodbách a hradních ochozech prochází skutečně Perchta, anebo nějaká jiná nešťastnice z dob dávno minulých, už nezjistíme. Jedinou jistotou však je, že její jméno už navždy zůstane synonymem pro bílou paní. A také pro nešťastné manželství. Dnes by se lednická paní s tyranským mužem jistě rozvedla, bohužel žila v časech, kdy toto řešení nebylo možné a ona tak musela svůj hořký úděl přijmout a vydržet až do konce. Těžká doba.
Zdroje:
stránky zámku Český Krumlov
